Kostel jako pevnost proti českým komunistům

Dnes, 11. prosince,  si v českých zemích připomínáme výročí "Čihožďského zázraku," kvůli němuž byl umučen farář Josef Toufar. Údajně se během mše sloužené P. Josefem Toufarem několikrát pohnul v kostele kříž. Co se tehdy stalo, dnes samozřejmě zjistit nelze. Nejpravděpodobněji se jednalo o provokaci StB, která na počátku 50. let minulého století měla za úkol obvinit římsko-katolickou církev z podvodů, aby se lidé vzdali víry a přestali navštěvovat bohoslužby. To se komunistům podařilo, i když nikoli okamžitě, ale během 40 let. A daří se nadále, protože současný bezohledný materializmus je pohodlnější než křesťanská morálka. Česká republika je evropským unikátem v počtu bezvěrců.

Kostel sv. Štěpána v Gmündu. Vlevo výtah na náměstí.

Zcela jiné podmínky byly po válce pro katolíky v Rakousku. Do roku 1945 byli na českém území lidé mluvící německy, většinou katolíci, zvyklí navštěvovat své kostely. Po vyhnání z Československa se jich zásluhou příbuzných a známých spousta usadila v rakouském okrese Gmünd, v jehož  průmyslových městech měli značnou převahu socialisté, kteří koketují s marxizmem. Kupodivu v těchto městech byly v 50. letech postaveny dva nové kostely.

Chrám Ježíšova Srdce v Gmündu-Novém městě

V Gmündu byl do roku 1921 jen kostel svatého Štěpána.  Za 1. světové války byl na západě Gmündu zřízen uprchlický tábor pro několik tisíc lidí. Po skončení války byly prostory tábora využívány jako byty, vznikla zde hustě obydlená čtvrť nazvaná Nové město. Staré město je odděleno železniční tratí, spojení pro pěší je dodnes obtížné. Kvůli přibývajícímu obyvatelstvu byla v uprchlickém táboře, v prostorách  bývalých kasáren, zřízena kaple zvaná Notkirche (nouzový kostel), ve které byla každou neděli sloužena mše. Po spojení s Českým i Velenicemi (Gmünd III) v letech 1938 až 1945 mohli Rakušané navštěvovat i kostel Anežky České postavený v roce 1935.

Kostel sv. Anežky České v Českých Velenicích

Během války nesměly být církevní stavby opravovány, a tak Nouzový kostel na Novém městě  byl po roce 1945 velmi zchátralý. Obyvatelé Gmündu, města na státní hranici, se po roce 1948 ocitli těsně za československými ostnatými dráty. za Železnou oponou. Spojili proto potřebu nového kostela s protestem proti komunistické totalitě v Československu. V letech 1950 až 1953 byla v nejvyšším bodě města Gmünd, na čele dlouhé rovné Schubertovy ulice, postavena "katedrála Waldviertlu" chrám Ježíšova Srdce. Monumentální stavba byla jako symbolická pevnost průčelím nasměrována na sever proti komunistické totalitě, jíž byla sousední země dušena. 

Alt-Nagelberg (Stará Huť)

Brand

Další poválečný kostel byl v roce 1957 postaven v nedalekém sklářském městečku Alt-Nagelberg (Stará Huť), doposud pevnost socialistů. Ve sloučené tržní obci Brand-Nagelberg jsou nyní dva kostely.

Město Gmünd dnes má důvod k oslavě. Po 26 letech se podařilo prosadit obnovení přímého železničního spojení mezi Vídní, Gmündem a Prahou. Od nového jízdního řádu bude zde zajišťovat spojení rychlík Silva Nortica. O víkendu budou jezdit dva páry vlaků, z nichž jeden nahradí dosavadní rychlík Lužnice (Praha-České Velenice), během týdne bude železniční spojení Prahy s Vídní zajišťovat jeden pár vlaků denně. Místo dosavadních pěti párů rychlíků Lužnice bude mezi Prahou a Českými Velenicemi jezdit jen jeden pár. 

Zdá se, že odpovědní lidé na ministerstvu dopravy si konečně uvědomili, že v době členství obou zemí v EU a v schengenském prostoru je odmítání nejrychlejšího železničního spojení mezi hlavními městy ostudou. Před rokem 1990, za dob železné opony, zde projížděly mezi Vídní a Prahou denně 4 páry rychlíků.