Na dnešní Ukrajině, statečně vzdorující ruské válečné mašinerii, se živě diskutuje o derusifikaci a dekolonizaci veřejného prostoru, z něhož postupně mizí zejména ty nejviditelnější atributy časů, kdy byla Ukrajina v područí brutálního sovětsko-ruského impéria. Jenže problém jsou i v ČR včetně jihozápadních Čech, kde přetrvávaly donedávna, a přetrvávají někde nadále, pomníky připomínající osvobození sovětskou armádou, ačkoli zde v květnu 1945 rudoarmějce nespatřili. V největším městě Plzni dosud stojí podivný památník československo-sovětského přátelství, který mimo jiné oslavuje ostudnou smlouvu z roku 1943 symbolizující cestu novodobého českého státu do kremelské náruče.
Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik, jak zní plný název tohoto dokumentu, byla podepsána 12. prosince 1943 v Moskvě za účasti sovětského diktátora J. V. Stalina a pomateného bývalého prvorepublikového prezidenta Edvarda Beneše, přičemž formálně byli jejími signatáři neblaze proslulý lidový komisař zahraničních věcí Vjačeslav Molotov a československý velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger, sovětský agent.
Tento pakt Molotov–Fierlinger se sice tvářil jako obecné ujednání, ale vlastně znamenal – i přes varování Velké Británie a dalších spojenců – vědomé připoutání Československa k Sovětskému svazu. Obě strany deklarovaly, „že se sjednotí v politice trvalého přátelství a přátelské poválečné spolupráce“ a zavázaly se „neuzavírati žádného spojenectví a neúčastniti se žádné koalice, namířených proti druhé … smluvní straně“. Československo se tak samo vmanévrovalo do pozice sovětského vlivu, pod nímž také od roku 1945 po celou tzv. třetí republiku opravdu a věrně bylo. Puč z února 1948 byl pouze symbolickým gestem definitivního začlenění poslušné československé gubernie do sovětsko-ruského impéria.
Smlouva z roku 1943 byla komunisty a prosovětskými živly z tzv. Národní fronty soustavně využívána k připomínání naší povinné vděčnosti a podřízenosti vůči Sovětskému svazu. Hned po válce byla ještě v roce 1945 vydána tiskem i s Fierlingerovou předmluvou, v níž tehdejší předseda československé vlády zdůrazňuje: „Nemůže být sporu o tom, že tento slibný zvrat v dějinném vývoji Evropy, kdy Slovanstvo se hlásí k úloze, která mu právem náleží, byl vykoupen především obětmi Sovětského svazu. […] Je proto přirozené, že slovanské národy plně uznávají tuto vůdčí úlohu, která připadla největší slovanské zemi v době války, a nyní též v době míru.“
Poté, co bylo od roku 1968 Československo trvale okupováno sovětskými vojsky, byl význam smlouvy, prodloužené už v roce 1963 a později doplňované dalšími ujednáními, ještě servilněji vyzdvihován, jako například roku 1970 v knize SSSR a osvobození Československa normalizačního historika Čestmíra Amorta: „Smlouva je dokladem důsledné leninské zahraniční politiky SSSR… Ze strany československé byla výsledkem dlouholetého úsilí Komunistické strany Československa, která od počátku nacistické okupace zdůrazňovala, že československému lidu může svobodu vydobýt a plnou nezávislost zajistit jedině Sovětský svaz. A za tuto zahraničněpolitickou orientaci našeho státu svedla úspěšný zápas… Československo-sovětská spojenecká smlouva se stala základem naší zahraniční politiky. Objektivně zasadila ránu české buržoazii, která, i když nebyla spojenectvím s SSSR příliš nadšena, byla nucena působením objektivní situace s ní souhlasit.“
Je tudíž opravdu bolestné a hanebné, že v Plzni, kde každoročně oslavují osvobození americkou armádou, zapomněli z Anglického nábřeží odstranit památník československo-sovětského přátelství, jehož doprovodné desky oslavují právě československo-sovětskou smlouvu z roku 1943 a osvobození Rudou armádou v roce 1945 (?) Památník československo-sovětského přátelství byl odhalen v „normalizačním“ roce 1982, takže Plzeň letos hyzdí a její i české dějiny znásilňuje už plných čtyřicet let!
Pokud je někde v Česku třeba pokračovat s derusifikací a dekolonizací veřejného prostoru, pak evidentně právě v Plzni. Existence památníku československo-sovětského přátelství je totiž výsměchem všem obětem komunismu a ruského imperialismu i demokratickým hodnotám, k nimž se Česká republika hlásí. (zdroj www.forum24.cz)
Žádné komentáře:
Okomentovat