Postoloprty 1945

 

Generál Spaniel.

V květnu 1945 se Postoloprty se měly stát sídlem velitelství 1. československé divize, a proto zde došlo k mimořádným opatřením. Již počátkem června 1945 byli místní Němci soustředěni do internačního střediska v kasárnách a část do bývalého výcvikového tábora Hitlerjugend v bažantnici. Velitel generál Spaniel vydal rozkaz:    "Vyčistěte prostor! Dobrý Němec je mrtvý Němec. Čím méně jich zůstane živých, tím méně se jich dostane přes hranice, tím méně budeme mít nepřátel." Internovaní Němci byli hnáni na práce na polích a v dílnách. Životní podmínky v táboře byly kruté, což se projevilo velkou úmrtností lidí.

ejich českých partnerů ze smíšených manželství) Nejméně 763 z nich - hlavně mužů - popravčí čety zastřelily. Zabity byly i některé ženy a muži mladší 15 let. (Pět chlapců z Hitlerjugend ve věku od 12 do 15 let si chtělo ve vedlejší zahradě natrhat ovoce. Chytila je hlídka a na příkaz obecního policisty Bohuslava Marka je brutálně zmlátila. Poté je před zraky ostatních internovaných demonstrativně popravila.)

Poslanec JUDr. B. Bunža

V roce 1947 se postoloprtským masakrem začala zabývat vyšetřovací komise Ústavodárného národního shromáždění vedená lidoveckým poslancem JUDr. Bohumírem Bunžou. Ve dnech 17. až 27 září 1947 byla za přísného utajení provedena exhumace hrobů.

Dobové ilustrační novinové foto - místo a čas neznámé.

 Exhumace proběhla za přítomnosti úřední komise sestávající z velitele voj. útvaru, úředního lékaře a vyšetřujícího soudce. Nalezeno bylo devět hromadných hrobů a v nich 763 těl, z toho pět žen a jedno dítě. Skutečný počet obětí však může být vyšší, protože všechny hroby nemusely být nalezeny. Odhady historiků se pohybují mezi 2000-3000 mrtvých.

Seznam lidí identifikovaných při exhumaci.

Komise vyslechla Černého i Marka. Velitel Černý ve své výpovědi vydání rozkazu k popravám přiznal a Marek ve výpovědi odhadl počet popravených na tisíc osob. Poválečné události však byly pro mnoho lidí nebezpečné, také politicky, proto nebyli viníci masakru označeni a závěrečná zpráva komise zůstala tajná. Ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra celou záležitost ospravedlňovaly jako běžnou  událost vyplývající z boje proti německým armádám.

Po komunistickém puči v roce 1948 bylo jakékoliv další vyšetřování zastaveno a z postoloprtského masakru se stalo tabu. Do listopadu 1989 o něm téměř nikdo nevěděl.

Poslanci Bunžovi, který masakr odhalil, se po únorovém komunistickém převratu podařilo emigrovat, čímž si zachránil život. V pozdějším politickém procesu totiž byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Z postoloprtských vrahů nebyl nikdy nikdo souzen.

 Vyšetřování v letech 2006-2009: Policie vyslechla na 37 svědků včetně osob žijících v Německu. Došla k závěru, že k vraždě pětice chlapců dal rozkaz štábní kapitán Vojtěch Černý, zatímco k vraždě dalších třech osob dal rozkaz vyučený švec a obecní policista z Postoloprt Bohuslav Marek. Černý s Markem přitom byli s největší pravděpodobností zodpovědní i za ostatní vraždy. Podle vyšetřovatele Pavla Karase šlo podle tehdejšího práva o vraždy, které by ale dnes byly klasifikovány jako genocida.

V roce 2010 se v Postoloprtech objevila deska upozorňující na nevinné oběti. Tragédií je, že se ozvaly protesty zastánců vraždění. Jedni operují tím, že se nejednalo o nevinné oběti, dle nich všichni byli popraveni  po právu, protože mluvili německy. Jiní zase tvrdí, že exhumované mrtvoly jsou oběti wehrmachtu, který v Postoloprtech postřílel Židy soustředěné ve zdejším lágru. (R. Fischer)