26.6.2022; 7:57 - Máme za sebou první letní dny. Počasí jako na houpačce. Jeden den tropy s 37°C, druhý celodenní liják, třetí den ledový vítr. A meteorologové předpovídají podle momentálního stavu; jasno-oblačno. Jednou slibují tropické léto, podruhé deštivé prázdniny. Odborníci nestálé počasí přičítají globálním klimatickým změnám. Nepříliš vhodné způsoby léta ovšem bývaly odjakživa. Že pane Antoníne (Důro)?
 |
| Radnice Weitra |
Hnusné válce na Ukrajině se snažím vyhnout, kdo to jde. Informace máme jen z českých medií, která se je snaží zoufale chytat u konkurence z celého, asi tak jak se tonoucí člověk chytá třísky. Mám obavy, že válka bude stejně neodbytná jako koronavirus.
Evropské vlády vyhověly nespokojeným lidem a zrušily všechna proticovidová opatření. Ve střední Evropě se tomu říká návrat ke svobodě. Někde je za svobodu vydávané to, co se vymyká kontrole vlády, jinde vše, co může člověk činit, i když to na něm nikdo nevyžaduje. Nevím, jak je to v Japonsku a Číně, ale v USA, jež jsou s oblibou vydávané za nejsvobodnější zemi světa, mě překvapilo, že spousta lidí stále na veřejnosti, hlavně ve veřejné dopravě, nosí na obličeji respirátory, i když nemusí. Obavy z nákazy nejsou bezdůvodné. V řadě zemích dochází k výraznému nárůstu nových případů. Odborníci varují, že během léta dojde k dalším zbytečným úmrtím.
V souvislosti s rušením vládních opatření došlo k zvláštnímu paradoxu v české fotbalové lize. Na tribuny stadionů byli sice na jaře vpuštěni diváci, ale jen nakrátko, od poloviny května (někde už od konce dubna), kdy je ideální fotbalové počasí, tribuny zejí prázdnotou. Prvoligový fotbal má až do 30. července prázdniny. Místo pobytu na stadionech vyhřátých jarním sluncem jsou diváci zváni k usednutí na vymrzlé sedačky v prosinci, lednu a únoru. A bude zřejmě hůř, protože během deseti let budou muset mít i druholigové stadiony uměle vyhřívané trávníky. A to bez ohledu na inflaci a válečné problémy se zemním plynem a dalšími energiemi. Český fotbal zřejmě vedou hlavy pomazané. Pokud je něco předmětem kritiky, přijde výmluva stejná jako v politice; za všechno špatné může předchozí vedení. Nové koště vždy dobře mete! A šmitec.
Trochu kulturní kritiky nemůže chybět ani v době války a inflace. Opět jsem narazil na černobílý film z roku 1958 "Na kolejích čeká vrah," jenž byl natočen podle románu E. Fikara "Série CL" Už jsem viděl tento Machův film nejméně dvacetkrát, přesto jsem neodolal a shlédl ho znovu. V tomto krimi-filmu je tolik nesmyslů, že autoři pohádkových filmů se musejí stydět. Už jen obsazení rolí vyšetřovatelů je trapné. Jiří Sovák se svými úšklebky se ocitl v roli geniálního a všemocného estebáckého vyšetřovatele kapitána Kalaše. Sekundoval mu nepřirozeně pohotový Jaromír Hanzlík v roli nudícího se kriminalisty Karlíčka. Zločinci se třásli strachem. O tom, že ve filmu se zlodějům podařilo jediným otvorem pod záchodovou mísou podařilo z rychlíku současně vyhodit dva pytle s 20 miliony korun, které nepoškozené přistály pevně mezi kolejemi, právě v místě, kde na ně čekali komplicové, už jsem v minulosti psal. Rovněž o tom, že jeden z nich dokázal bez míření z pistole zastřelit dívku ve vzdálenosti 30 m, jsem se také už v nějakém komentáři zmínil. Dalším vrcholem filmu je převoz příslušníka StB pro zvláštní úkoly Jaroslava Lenka (R. Brzobohatý), těžce zraněného, na místo výbuchu. Lenk po několika měsících v nemocnici leží v jakémsi zdravotnickém vagónu naznak na lůžku a nejen vidí ven, ale dokonce si pamatuje podrobně krajinu podél trati, kudy kdysi jel. Snad právě kvůli nesmyslným náhodám, jimiž je film nabit, přitahuje diváky včetně mne.
V době (1958), kdy byl film "Na kolejích čeká vrah" natáčen, probíhala v Dolních Rakousích, nedaleko československé státní hranice, výstavba úplně nových vojenských kasáren. Kuenringova kasárna ve Weitře (Vitorazi) byla údajně stavěna kvůli 60 civilním pracovním místům, neboť v rakouském příhraničí byla tehdy velká nezaměstnanost. Spíš to byla reakce na odchod sovětské armády, která Dolní Rakousy okupovala v letech 1945 až 1955, a na výstavbu několika blízkých kasáren Pohraniční stráže na české straně hranice (Krabonoš, Fišerovy chalupy, Nové Hrady, Šejby, Dolní Přibrání, Cetviny aj.) O kasárnách u Weitry se zmiňuji proto, že kvůli nim jsem, společně s dalšími třemi muži, byl před 30 lety zadržen rakouskou policii a vyšetřován. Byli jsme podobně jako Švejk v Putimi podezíráni ze špionáže.
Dva z mých spolucestujících byli restituenti, kteří hledali výhodné využití vrácených pozemků. Asi 50 metrů vpravo od kasáren objevili plot za kterým se pásli daňci. To museli vidět zblízka! Na silnici byl zákaz zastavení, zajeli jsme tedy na plní cestu a šli jsme se na zvířátka podívat zblízka. Naše zvědavost zřejmě byla neobvyklá a auto mělo značku státu s dlouhodobě nepřátelským politickým zřízením, našel se mezi rakouským obyvatelstvem někdo, kdo o našem počínání informoval rakouskou policii. Ta si na nás počkala nedaleko hraničního přechodu. Nebylo to nic příjemného, asi po hodině vyšetřování a telefonování na různé úřady nás propustili, i když to zpočátku vypadalo, že nás šoupnou za katr.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat