Jsme mistři světa v bazénech, protože je u nás najdete v každé třetí zahradě. Rovněž v počtu soukromých letních sídel jsme světovou špičkou. Ale daleko serióznějším ukazatelem privatismu je nezájem o veřejné dění a politiku. V maloměšťáctví a v nezájmu o problémy obcí, regionů, státu a občanů jsme také evropskou špičkou. O politiku má čecháček zájem je když se bezpečně může při štvanici na kohokoli připojit na stranu početnější a silnější.
Obyvatelstvo českých a slovenských měst bylo za Husákovy normalizace nadšené tím, že jim komunistická strana a vláda umožňovaly levné chataření a chalupaření. Komunisté prostě potřebovali, aby se jim občané do vládnutí nepletli, proto přišli na nápad vyhnat o víkendech lidi z měst a zároveň je přesvědčit o tom, že žijí v socialistickém blahobytu. Socialistický maloměšťák jásal nadšením. V praxi chataření a chalupaření znamenalo prodloužení víkendu o pátek a pondělí.
Za komunistů se sobecké chataření a chalupaření obhajovalo i potřebami relaxace, výměnou duševní činnosti za pohyb, tedy za dobrovolné starosti a práci na čerstvém vzduchu. To ovšem bylo v dobách předhusákovských, kdy se na chaty jezdilo vlakem, autobusem nebo chodilo pěšky. Po listopadu 1989, když se na českém trhu objevily křovinořezy, přišla móda sečení trávníků, prý podle Angličanů. Dávno už se k sečení trávy kolem chat nepožívá klasická ruční kosa, dokonce mizí i křovinořezy, a nastupují traktůrky, které na 15-20 m2 plochy dokážou trávu likvidovat prakticky každý den. Tomu dnes nezabrání inflace, ani cena benzinu, trávník musí být vyholený v kteroukoli denní a noční dobu. Se stále rostoucími příjmy ubyla práce na objektech i pozemcích. Na stavební práce jsou firmy, na trávníky sekačky a traktůrky. Přibylo pohodlí a lenošení. Kdysi se chataři a chalupáři chlubili nedotčenou přírodou v okolí, množstvím zajímavých rostlin a živočichů na tradičně udržovaných trávnících a prošlapaných pěšinách, a především tichem. Dnes se chlubí vyholenými trávníky, bazény, grily, krby barevnou dlažbou a tlustými auty.
Nejsme ve společnosti, která by trvale pěstovala solidaritu, jsme uprostřed materializmu, ve společnosti, která na prvním místě preferuje spotřebu. která preferuje spotřebu. Lze se divit, že ani vláda není lepší, politici i úředníci rozhazují peníze téměř "vidlema" a pořád se diví, že vidí na dno eráru. Při všeobecné morálce peněz až na prvním místě a rozhazovačných úřednících se státní pokladna nikdy nenaplní, třeba by Pekarová s Kalouskem prodali Budvar, Thermal i Karlštejn. (stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat