Na Nový rok 2022 jsem zapnul rádio, kde jsem na dlouhých vlnách měl trvale naladěnou stanici ČRoPlus. Český rozhlas je medium, které jediné už dlouhá léta dokážu poslouchat, protože je bez rozeřvaných reklam. Ticho! Zapnul jsem druhé rádio, kde jsem měl trvale naladěné střední vlny. Zase ticho. Ladění nepomáhalo, ozvala se maďarština, ruština a jiné neznámé jazyky. Začal jsem tušit podraz.
FM vysílání ČRo nemá v naší oblasti moc dobré pokrytí. Obě moje rádia v pásmu FM dovedou přijímat jen dvě nebo tři soukromé stanice. Podobné je to i u obou autorádií. V roce 2022 stanice ČRo na dlouhých a středních vlnách mlčí. Vysílání na středních a dlouhých vlnách tedy bylo zrušeno, koncesionářské poplatky však nikdo nezrušil.
Teprve s odstupem jsem si uvědomil, že při silvestrovských petardách a rachejtlích skončila téměř stoletá (98) éra rozhlasového AM vysílání v Čechách. Jdou na člověka mdloby, když si začne uvědomovat, co všechno se za to uplynulé století z českých, především pražských, stanic na dlouhých, středních a krátkých vlnách do éteru neslo. Nebyly to jen informace o domácích osudových politických událostech, jako byla mobilizace 1938, pražské povstání 1945, vítězný únor 1948, měnová reforma 1953, okupace 1968 či Něžná revoluce 1989. Rozhlas informoval i o nejrůznějších více či méně významných událostech domácích, evropských a světových. V rozhlase mluvil bezpočet významných osob, politiků, vědců a umělců, v českém rozhlase zazněly nejrůznější druhy hudby a zpěvu, od České filharmonie až po odrhovačky Mládkovy.
Moje nejstarší vzpomínky na rozhlasové vysílání spadají do počátku 50. let. Mimo zpráv bylo tehdy možné v rozhlase slyšet většinou jen vážnou hudbu, sovětské a budovatelské písně. Velkou roli, kvůli času. hrálo rádio ráno mezi šestou a sedmou hodinou, jinak se téměř nezapínalo. Hlasatelé tehdy hlásili čas každých pět minut, takže člověk spěchající do práce či školy nebo na autobus věděl, kolik má ještě času, zda spěchat nebo nespěchat. Dlouhá léta se v tuto dobu vysílání neměnilo. Zprávy byly vysílány vždy v celou hodinu, potom následovalo hlášení jakýchsi meteorologických čísel, kterým nikdo nerozuměl, ranní tělocvik, tři orchestrální skladby velkých dechových orchestrů a pak píseň týdne - většinou nějaká moravská nebo slovenská lidová píseň. Nezapomenutelná je vzpomínka na jednu valašskou, kterou zpívala Jarmila Šuláková: "…prv než vyjde, prv než vyjde slunéčko..." každý tam slyšel hlásku "d".
Více se rádio poslouchalo v neděli. Nejsledovanějším pořadem československého rozhlasu v padesátých a šedesátých letech byla nedělní polední pohádka. Už v neděli ráno, před odchodem do kostela, se od 9. hodiny poslouchal pravidelný nedělní projev ministra školství Zdeňka Nejedlého. Stařičký profesor dovedl dojemně mluvit, ve svých nedělních projevech obratně obhajoval komunistickou politiku, jednotné školství a také nenápadně kádroval vědu a kulturu.
Postupem času úlohu hlavního sdělovacího prostředku přejímala Československá televize, přesto rádio se neztratilo. Při poslechu radia není třeba sedět před obrazovkou, rádio se dá poslouchat za jízdy v autě, za chůze, či vleže v posteli se zavřenýma očima. Skončilo pouze technicky a finančně náročné amplitudově modulované vysílání Českého rozhlasu na dlouhých, středních a krátkých vlnách. Český rozhlas sice ušetřil, protože FM nebo digitální vysílání je mnohem levnější, ale už pár kilometrů za hranicemi je české vysílání neslyšitelné, určitou možnost českým turistům dává internet, pokud přejímání českého rozhlasu stát, na jehož území se nacházejí, umožní.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat