Babické události zastrašily venkov

 Jaro 1951. Na zasedání krajského výboru komunistické strany v Jihlavě jsou přizváni zástupci armády, Sboru národní bezpečnosti a politické policie. Hlavní úkolem je zakládání Jednotných zemědělských družstev na Vysočině a boj proti "vesnickým boháčům". Jihlavské stranické noviny Jiskra pak otiskují článek "Důsledně vést boj proti vesnickým boháčům," ve kterém se píše: "S nimi socialismus v naší zemi nevybudujeme!"

Babická škola, kde byli zastřeleni funkcionáři MNV

Jihlavský Dělnický dům, léto 1951. Ve velkém sále probíhá soud. Spolu s dalšími tu před prokurátorem Vojtěchem Rudým v nechvalně proslulé kauze Babice stanuli i Drahoslav a Karel Němcovi - otec a syn ze samoty u Rokytnice.

Soudního přelíčení se jako tichý divák účastní také Drahoslavovo dvojče, dvacetiletý Karel Němec junior. V průběhu zmanipulovaného procesu vzpomíná, jak do sálu s bratrem před několika měsíci chodili na taneční. Teď však nehraje žádná hudba, jen zfanatizované obecenstvo skanduje "babickým vrahům provaz". Přicházejí také rezoluce ze závodů a škol, které žádají přísné potrestání.

Karlův otec je odsouzen na doživotí, bratr na smrt. Následně jsou Karel Němec i jeho matka vystěhováni z rodného domu, veškerý majetek jim úřady zabaví. Spolu s ostatními příbuznými jsou pak coby "potomci babických vrahů" deportováni na státní statek Ploskovice u Litoměřic.

Šlo o obludná, dopředu zrežírovaná divadelně-politická představení, během nichž komunistická mašinerie semlela na prach osudy nevinných lidí. Trest smrti byl vynesen jedenáctkrát, doživotí uděleno čtyřikrát. 22 osob bylo odsouzeno na víc než 20 roků žaláře.

Zastrašování zemědělců se komunistům povedlo, během krátké doby, do poloviny roku 1952, byla formálně založena JZD ve většině obcí. Protože družstva nebyla pro velkovýrobu zařízena, neměla stáje, sklady ani stroje, rolníci pak dál pracovali každý na svém, ale produkci prodávalo JZD. To vedlo ke sporům. Z družstev jako první začali vystupovat domkáři a chalupníci, kteří odmítali dobytek svádět k sedlákům do větších stájí, rovněž jejich sny o funkcích a bezpracném příjmu se nesplnily. Sporů bylo daleko víc "dříve se dá dohromady pytel blech než dva sedláci." V roce 1954 začalo hromadné vystupování z JZD, jichž polovina zcela přestala fungovat.

Volby jsou důležitější než pandemie. Zahradníček komentuje

Nevěřil jsem minulou sobotu předpovědi bavorských  meteorologů, že přicházejí psí dny, česky počasí, že by psa nevyhnal. Předpověď se vyplnila. Celý týden bylo chladné a deštivé, "aprílové", počasí. To je na konci srpna rána především pro zemědělství, protože na polích je ještě spousta nesklizeného obilí. Počasí jako stvořené pro různá onemocnění způsobená nachlazením. Naštěstí šíření obvyklých virových chorob z nachlazení tlumí respirátory povinné na obličejích v uzavřených prostorách.

Zatímco v Německu jsou pro děti povinné roušky i při vyučování, v českých školách jsou povinné pouze pro děti neočkované.  Ministr zdravotnictví i premiér slibují další uvolnění, prý se nákaza nešíří. Čísla o nemocných se dají zaokrouhlit a jinak upravit, a tak hlavním důvodem uvolňování protikovidových opatření jsou blížící parlamentní volby. Opakuje se loňský rok, kdy po volebním hemžení voličů a komisařů přišla silná podzimní vlna koronovirová. Pro politické nedočkavce a siláky je každý voličský hlas mnohonásobně důležitější než desítky, stovky a tisíce lidí nemocných a mrtvých. 

Klausovu a Třískovu kupónovou privatizaci připomněla jakási brněnská společnost, která tvrdí, že našla podvedeným akcionářům 320 milionů. Pokud se tito akcionáři přihlásí brněnská společnost od nich akcie odkoupí za pakatel a zřejmě se bude soudit o dividendy za 30 let. Jak je chytré to moravské koňstvo.

Neslavně  tomto týdnu prošly české týmy evropskými soutěžemi. Slávii nepomohl ani Holešův likvidační faul, za který by v některé zemi byl zákaz činnosti, možná i vězení na několik měsíců. Slávie na varšavskou Legii prostě nestačila. Ještě větší ostudu si v Bulharsku uřízla Viktorie Plzeň, která po zoufalém výkonu prohrála 0:3. Tolik nepřesných přihrávek a střel jako včera ze strany plzeňských fotbalistů by bylo v minulosti tak za půl roku. Systém nakopávání míčů na obsazeného vysokého Chorého Viktorie praktikovala tupě po celé utkání, Bulharská obrana tyto míče pohodlně sbírala a dávala neobsazeným hráčům vpředu. Co s tak hloupou hrou zamýšlel trenér Bílek, těžko si domyslet. Jedinou radost českým příznivcům sportu, a fotbalu zvlášť, připravili fotbalisté Jablonce, kteří slovenské Žilině nastříleli 3 góly. Přitom slovenský mistr měl celé utkání převahu, ale střelecky vyšel naprázdno.

V těchto dnech byla připomenuta smrt českého sociálně demokratického politika Laušmana, který v roce 1963, před propuštěním na svobodu, náhle zemřel v komunistickém vězení. S velkou pravděpodobností byl otráven, protože toho příliš věděl. Ve vězení museli zemřít i další političtí vězni, jako byl Rudolf Beran nebo Jan Šrámek. Doba politických vězňů sice před 30 lety skončila, ale spousta lidí by si přála její návrat. 

Josef Zahradníček

  

 

Protigorbačovský puč v srpnu 1991

 Sovětští komunisté, i komunisté Československu a dalších zemích , slavili 7. listopadu Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Už to, že v listopadu se slavila říjnová událost, bylo k smíchu, ale komunisté to brali nesmírně vážně, prý je to kvůli jiném ruském kalendáři. Bývali k smíchu i čeští a slovenští komunisté, hlavně milicionáři, kteří vždy 7. listopadu shromážděni na tribunách a okolo nich mračili se, řečnili a skandovali tak, jako by právě chtěli pobít cara, menševiky, kapitalisty, revanšisty a dobýt celý svět. Na manifestace bývala nahnána školní mládež, vojáci, úředníci i dělníci. 

Sovětští komunisté sice slavili říjen v listopadu, ale pro své mocenské akce si vybírali často měsíc srpen. Že v srpnu 1968 poslali půlmilionovou armádu do Československa, je dobře známo. Už v srpnu 1939 uzavřeli pakt s nacistickým Německem, k čemuž se hlásí neradi, a v srpnu 1991, tedy před 30 lety, se pokusili o převrat v KSSS, Kremlu, Sovětském svazu. Odstranění prezidenta Gorbačova se sice  nepovedlo, ale kvůli rozpadu celého toho kolosu zvaného Sovětský svaz Gorbačov  za čtyři měsíce sám z funkce odstoupil.

Na událost, která se stala před 30 lety, se už téměř zapomnělo, i když tento komunistický puč pravděpodobně odstartoval mnoho dalších změn v celé východní Evropě i v Asii. Pozapomnělo se i na Michaila Gorbačova, který letos v březnu oslavil 90. narozeniny. Někteří čeští politici a novináři řadí Gorbačova mezi komunistické aparátčíky, jimž se pod rouškou marxistické ideologie jednalo jen o moc. Tvrdí, že  ke změnám sovětské politiky a k jednání Gorbačova zahnali Reagen a Thatcherová.  Na Západě však je Gorbačov uznáván jako významný politik, který se zasloužil o ukončení studené války, rozpad sovětského impéria a nastolení demokratických systémů ve východoevropských zemích.

Tvrdit, že Gorbačov byl běžný sovětský komunista, můžou jen lidé, kteří nepamatují nic z totality poválečných 40 let, než Gorbačov stanul v čele SSSR. Už zvolení do čela SSSR člověka (Gorbačovovi bylo 54 let), který se nenarodil před říjnovou revolucí, bylo obdivováno.  Prohibice, perestrojka (přestavba), glasnost (svoboda projevu) byly prvními kroky, které v nejvyšší funkci učinil. Následovalo povolení soukromého podnikání a vlastnictví podniků služeb.

 Odmítnutí "Brežněvovy doktríny" (země sovětského bloku jsou pod politickým, vojenským a ekonomickým dohledem a ochranou SSSR) nepotěšilo totalitní vlády východoevropských zemí, především normalizační československou komunistickou stranu (Husák byl nahrazen Jakešem) a vládu (Štrougal byl nahrazen Adamcem). V listopadu 1989 Gorbačov vydal příkaz sovětským vojskům na území Československa nevycházet z kasáren, avšak zabránit československé armádě v případném zásahu proti demonstrantům.

15.března 1990 byl Gorbačov zvolen prezidentem SSSR. Začalo jednání o hospodářské samostatnosti jednotlivých sovětských republik, které vyústilo vypracováním nové dohody o Sovětské unii, která měla být podepsána 20. srpna 1991. S tím nesouhlasilo stalinsko-brežněvovské křídlo KSSS, které v předvečer podepsání smlouvy za pomoci několika vojáků oznámilo převzetí moci v SSSR. Gorbačov byl zatčen, ale dění v Moskvě se ujal ruský prezident Boris Jelcin, jemuž se podařilo na obranu Gorbačova získat armádu i obyvatelstvo Moskvy. Po třech dnech diletantský puč skončil, Gorbačov se na 4 měsíce vrátil do Kremlu, ale zásluhou puče udržet Sovětský svaz pohromadě už se mu nepodařilo, žádná smlouva o unii už se nepodpisovala, 31. prosince 1991 Sovětský svaz přestal existovat. Z bývalých sovětských republik podřízených Moskvě se staly mezinárodně uznané samostatné státy.

Pakt Molotov-Ribbentrop dnes Moskva jednoznačně neodsuzuje

Sovětští historici nehovořili o paktu Molotov-Ribbentrop z 23. srpna 1939 jako paktu o přátelství, ale jako o smlouvě o neútočení. Podle sovětských historiků si Stalin a Hitler nerozdělili (podle tajných dokumentů) sféry vlivu. SSSR prý pouze po dohodě Molotov-Ribbentrop získal zpět území, o která přišel za občanské války (Polsko, Besarabie, Bukovina).

Molotov až do své smrti existenci tajných dokumentů tajil. Chruščov ve svých pamětech připustil, že nějaké tajné dokumenty ke smlouvě existují. Ukazuje se, že tajné dokumenty nebyly úplně tajné, neboť sovětské noviny Pravda a Izvěstija už v září 1939 zveřejnily mapu na které jsou zakresleny zájmové sféry Německa a SSSR. Německou verzi smlouvy se po válce podařilo získat Američanům, kteří ji zveřejnili v roce 1948. Přesto po válce se v SSSR a jeho východoevropských satelitech o sférách zájmů z této smlouvy nesmělo psát, v učebnicích bylo uváděno, že smlouva byla uzavřena kvůli získání času na obranu před německým útokem. V prosinci 1989 sjezd lidových zástupců SSSR smlouvu jednoznačně odsoudil, Gorbačov navrhl zničení těchto dokumentů. Ty však v té době ještě nebyly k dispozici. Byly zveřejněny až v roce 1992, po zániku SSSR.

Už v průběhu Gorbačovovy "perestrojky" se lidé v SSSR začínali dozvídat o tom, že celá marxisticko-leninská věda není k ničemu, Stalin byl stejný kat jako Hitler. 23. srpna 1989, v den 50. výročí paktu Molotov-Ribbentrop 2 miliony lidí ze sovětských Pobaltských republik vytvořilo 670 km dlouhý řetěz, jímž chtěli světovou veřejnost upozornit na to, že jsou od roku 1940 tři sovětské republiky okupovány SSSR.

Způsob, jakým byl Sovětský svaz na konci roku 1991 rozdělen stále v Moskvě vyvolává pocit křivdy, že například Litva, Polsko, Ukrajina a státy se dostaly k územím, která jim nikdy nepatřila. Rusku vadí, že při odsuzování paktu Molotov-Ribbentrop je v těchto zemích znevažováno hrdinství sovětských vojáků a jsou poškozovány jejich pomníky. Podle současných ruských historiků Stalin byl sice krvavým diktátorem, ale uzavření smlouvy s Hitlerem bylo za tehdejších okolností tím nejmenším zlem.

Z Čech až do Ameriky. Včera neděle byla

 Přestože rtuť teploměru je nad číslem 20°, nelze hovořit o teplu. Ledový vítr teplo odhání. První podzimní ochlazení přicházívá obyčejně až na začátku září, letos je tady dříve, dokonce o 4 dny dříve než v nepříjemném roce 1968, kdy deštivé počasí doprovázelo sovětskou okupační armádu. 

Ochladilo se letos u nás také kvůli nějaké násilné akci, nebo nějaké násilí vypukne v důsledku změny počasí? Nebo snad skvrny na slunci způsobují nepříjemnosti, jak říkával Josef Švejk. Možná změnu počasí ovlivnila inflace, která se prý vymkla kontrole. Ceny potravin mají růst nejméně do poloviny příštího roku. 

Zápasy fotbalové ligy skončily podle předpokladu, jen Dynamo Č. Budějovice trochu překvapilo, když po téměř 20 letech poprvé přehrálo Liberec. Trochu veselo bylo při brněnském druholigovém derby, kde silný hráč Silný bránil pořadatele, jehož napadl divák. Hráči, který zapomněl na fotbal a předvedl občanskou statečnost, hrozí vyhnání z klubu, který jeho zásluhou prý prohrál. 

Než sledovat nenávistné nedělními bláboly politiků a novinářů, probíral jsem staré poznámky a narazil na zápisy o jedné americké Praze, správně Prague.  Je jich tam několik. Tahle je přibližně ve středu USA, byla založena českými vystěhovalci v roce 1886 (u bývalé železniční trati) a má 300 obyvatel včetně obyvatelů okolních farem. Na první pohled vypadá jako nesouměrný neupravený  vojenský tábor. Starší vesničan z Čech se tam musí cítit dobře, protože to tam vypadá trochu jako velkém předlistopadovém českém kolchoze. 

Kolchoz (Farma Union Co.) tam skutečně je, dokonce dva. Ten který jsem prohlížel z cesty, udělal na mne divný dojem, vypadal jako jedna z neupravenějších částí obce. Divně na Čecha působí neexistence plotů mezi parcelami, na kterých stojí řídce postavené domky. Celé Spojené státy se mají pozemky vyměřené do pravých úhlů (čtverce a obdélníky). Hranice mezi pozemky jsou buď ulice (cesta), pěšiny, chodníky či jen pásy z dlaždic či betonu. Nízké zábradlí (asi 60 cm) jsem spatřil jen okolo dětského hřiště (Prague Family Park), které od obilních sil odděluje budova pěti řadových garáží a ulice Moravia. Na dětském hřišti mě pobavily houpačky, jaké bývají na českých poutích.

Z dětského hřiště je přes ulici, která vede po trase zrušené železniční tratí, vidět budovu na níž vlály americká a česká vlajka. Vedle nápisu Kolache K. Cafe byl nápis Vitame Vas Koláč. K. , CocaCola. Před budovou (postavenou zřejmě jako nádražní)byly dvě lavičky nabarvené jako česká vlajka. Při pohledu na nápojový lístek by se asi ani Pražáci necítili jako doma. Sklenička piva je za 1,50 dolaru, Pint (půllitr) za 2 dolary, láhev za $2,50. Jídla, většinou vepřové s houskou nebo hranolky, na americké poměry docela levná, $6,50. Pro skrblíka z české vesnice je to pořád moc, proto jdeme na další prohlídku.

Vpravo od americko-české hospody byl neoplocený objekt jakéhosi amerického zemědělského výkupního podniku s  jednou větší halou a asi s deseti menšími zděnými kůlnami (každá jiné velikosti), plechovým silem a několika oprýskanými a otlučenými nákladními automobily, které by v Čechách dávno stály na vrakovišti. Zamířili jsme na hlavní ulici, ochod uprostřed trávníku s malým betonovým parkovištěm by se na konci minulého století neztratil mezi českými socialistickými vesnickými prodejnami postavenými v akci "Z". Další rohová přízemní budova bez oken a s rovnou střechou je dlouhá asi 20m a vypadá jako pozůstatek městských hradeb někde v Evropě, ale je to prý modlitebna nějaké církve. Naproti je kulturní dům nazvaný Prague Parish Hall. Budova je stejně jako většina nových větších budov z červených neomítnutých cihel. Takové fasády mají i spojené moderní přízemní kostely církve katolické a baptistické. Kostely jsou dva, hřbitovy prý také dva.

To jsou dojmy z centra jedné americké Prague. Zbytek obce Prague je americky nudný, domky mezi řídce rostoucím stromy, a spousta parkujících a odstavených starších aut, včetně vozů z 50. a 60. let. Ještě jednu hospodu, spíš osamělý kiosek, jsem zahlédl a dva obchody. Nemyslím, že se tam žije špatně, i když v okolí jsou daleko široko jen lány polí. Lesíky s prosvítajícími sily a budovami u některých křižovatek cest oznamují, že tam je zemědělská farma. Někde zůstaly z opuštěné farmy jen ty stromy.

Josef Zahradníček

Srpen 1968 byl horší než Bílá hora. Zahradníček komentuje

 21.8.2021; 7:20  - Svět je nyní zahlcen zprávami o dění v Afghánistánu, západní politici zuří, svádějí vinu za to, co se v této zemi stalo, jeden na druhého. Moci se tam ujali islámští náboženští fanatici z ozbrojené organizace Taliban. Po sovětské armádě, která se snažila zmocnit se Afghánistánu před 40 lety, tam neuspělo ani NATO v čele s USA. Svět tuší nesmírné bohatství, ale na prameni mezi afghánskými horami sedí středověká žába, kterou se nikomu nedaří odstranit. 

Liberec 21. srpna 1968

Říká se, že v současnosti lidé u nás jsou cyničtí, agresivní, nerozumí legraci a neumí se smát. Něco na tom asi bude, dnes v noci něco naznačilo rozhlasové hlášení Zelené vlny pro řidiče: "Na vozovce u Vizovic leží člověk, tak dávejte pozor!"  Že by měl příslušný informátor na silnici zastavit a člověku  pomoci z vozovky odejít, v případě jeho zranění při nehodě to oznámit příslušným orgánům, nikoli člověka objet a volat do rozhlasu, to zřejmě moderního spěchajícího řidiče nenapadne. 

Afghánistán si prostě nepřeje západní demokracii. Taliban pod rouškou náboženství v podstatě odmítá to, co ve 20. století u nás odmítali nacisté i komunisté. Tyto diktatury odmítají soutěž politických stran, mají jiné priority, jinou filozofii života. Při výročí sovětské okupace v srpnu 1968 se vnucuje porovnání současných afghánských událostí se srpnem 1968 v Československu. Talibán ví o blahobytu obyvatelstva na Západě stejně dobře, jako věděl v roce 1968 Kreml, ale nepřijatelné pro něj jsou myšlenky, že by západní morálka lidských práv pro všechny měla nahradit ideologii. Těmto režimům nejde o lidi, ale o moc. 

 První dva srpnové týdny roku 1968 jsem trávil na vojenském cvičení ve zdravotnickém praporu. Počasí bylo správné letní. Je možné, že toto cvičení se konalo kvůli předtuše nějakých vojenských událostí, vím jen, že kasárna na příchod roty záložníků vůbec nebyla připravena.  Nudných čtrnáct dní jsme vytrpěli v polních podmínkách, ubytování i veškerá činnost proběhla v narychlo postavených stanech. Pojem "proběhla " lze přeložit jako čekání na oběd a večeři.  Občas byla sice krátká zdravotnická přednáška v podání nějakého pozvaného lékaře. Důstojníci ráno někam zmizeli, údajně měli porady, a už se neobjevili. 

Podivné hluché období bylo v první polovině srpna 1968 v celé zemi. Představitelé státu odhlašovali účast na manifestacích,  neukazovali se. Lidé se věnovali svým starostem, o nedělích se vydávali na poutě, které zásluhou soukromých stánkařů a nových pouťových atrakcí se staly pestřejšími a zajímavějšími. Po dlouhé době bylo možné spatřit u kostelů žebráky a potulné muzikanty. Starší generace slzela dojetím, že se vrátily časy První republiky. 

Pokusů o obnovení soukromých živností bylo za 7 měsíců roku 1968 málo. Mimo kramářů a zelinářů se tu a tam objevil soukromý holič. Pamatuji také jednoho soukromého vynálezce, ale to byl spíš případ pro psychiatry. A to bylo asi vše. Ve vesnických hospodách se diskutovalo o odchodu z JZD. Bývalí zkušení hospodáři kroutili hlavami, že není s čím začínat. "Stroje a nářadí byli za 10 let zničeny v JZD, koně skončili na jatkách, stáje jsou přestavěné na koupelny a prádelny, stodoly zchátraly, v baráku není hřebík. Ostatně v družstevním houfu není zle, je méně práce, téměř žádné starosti a jistý příjem." Rozpadání družstev se však obávali někteří předsedové družstev z úrodných oblastí (např. Borůvka, Karhan), kteří se rozhodli kolektivizaci hrdinně obhajovat v celostátních zemědělských organizacích.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 se vše změnilo. Na československých letištích přistávala sovětská letadla, po pražské dlažbě řinčely sovětské tanky Představitelé státu si stále hráli na překvapené, přestože o intervenci dlouho předem věděli. Asi bylo dobře, že sovětské výhrůžky tajili. Představa, že by lidé měsíc, dva, očekávali sovětský útok, je děsivá i v zemi, která neoplývá zásadovými lidmi. Určitě by se spousta lidí připravila a ozbrojila. Proti půlmilionové sovětské armádě neměl však v české kotlině jednotlivec šanci přežít se zbraní v ruce.  

Jeden kovaný člen ODS nedávno napsal, že srpen 1968  je druhá Bílá hora (To se už dříve říkalo i o Mnichovské dohodě). Přirovnání snese jen fakt, že tyto události byly zaviněny pražskými vládami, lidmi opilými mocí. Následky porážek povstáních ale byly rozdílné. Zatímco na Bílé hoře obyvatelstvo českých zemí prakticky vydělalo, protože byli potrestáni vůdcové, ale zbytek země mohl držet krok s vyspělou Evropou, po srpnu 1968 nebyli potrestáni vůdcové, ale celé Československo, protože se zrychlilo zaostávání  hospodářství, které bylo podřízené zájmům RVHP řízeného z Moskvy.

Tři české kluby v tomto týdnu bojovaly o účast v evropských soutěžích. Nejlépe si vedl Jablonec, který smetl sebevědomou miliardářskou Žilinu 5:1. Favorizovaná Slávie Praha jen remizovala s varšavskou Legií 2:2 a Viktorie Plzeň vyhrála nad bulharským CSKA 2:0. V Plzni ovšem by neměli jásat předčasně, protože Viktorie měla víc štěstí než fotbalového umění, i když bojovnost nelze upřít. Výsledek sice je rozhodující, ale způsob, jakým domácí prohrávali osobní souboje je varující. Rychlost hráčů CSKA je zbraň, na kterou v Sofii nemusí dvoubrankový náskok stačit. Plzeňští včera prohrávali nejen běžecké souboje, ale byli pozdě u většiny odražených míčů. 

Francouz Jean-David Beauguel včera oznámil, že po sezoně skončí s fotbalem ve Viktorii Plzeň. Nejlepší ligový střelec Viktorie je znechucen rasizmem, který je na tribunách českých fotbalových stadionů. Projevy rasizmu se občas projeví,  ale určitě nejedná se o vyloženou nenávist vůči lidem s jinou barvou pleti, ale o český projev šovinizmu a šosáctví, kterému však cizinci nerozumí. A také o snahu předvést se jako hrdina davu. Je to pořád sklizeň úrody, jakési české pýchy zvané vlastenectví, kterou národní obrozenci zaseli už v 19. století a přihnojili v roce 1945 benešovci. 

Josef Zahradníček

Brežněvovo varování 17. srpna 1968. Do okupace chyběly čtyři dny.

 17.srpna1968 Brežněv naposledy před invazí telefonoval Dubčekovi.  Ostře varoval. Hovor to byl vyhrocený, Dubček navrhl, že složí funkci prvního tajemníka. Brežněv jej sice chlácholil, ale neustoupil. Žádal jasné termíny, kdy Dubček zastaví formování protikomunistické opozice, obnoví cenzuru ,vymění vedení televize a rozhlasu a potrestá kritiky Moskvy. Dubček se vymlouval, doufal, že získá čas, spoléhal na zářijový sjezd KSČ, který měl obrodný proces potvrdit. Okupace v noci z 20. na 21. srpna 1968 většinu československé společnosti zaskočila. Mezi oblíbené mýty patří tvrzení, že vpád vojsk Varšavské smlouvy byl v zásadě nečekaný. 

Svoboda a Dubček vítají Brežněva v Bratislavě

Mezinárodní linka pražského jara je v naší paměti většinou rozpínána mezi Prahu a Moskvu. Osobně pak mezi Alexandra Dubčeka jako symbol reforem a Leonida Iljiče Brežněva coby symbol konzervativního komunismu. Realita byla ale samozřejmě pestřejší, ne-li překvapivě jiná. Tehdejší media sice demokratické změny navenek podporovala, byla sice naoko zrušena cenzura, ale spousta novinářů nadále zachovávala poslušnost k mocenským strukturám napojeným na SSSR. Objevovaly se proto provokace, falešné zprávy o vykrádání zbrojních  skladů lidových milicí a pronásledování a týrání "poctivých soudruhů."

Od drážďanského setkání představitelů zemí Varšavské smlouvy v březnu 1968 se začalo mluvit o "kontrarevoluci" v Československu. Zatím jen interně, ale Dubček a všichni českoslovenští politici, kteří se jednání účastnili, museli silný tlak zvenčí pociťovat. Slovo "plíživá kontrarevoluce" mělo být pro drtivou většinu komunistických aparátčíků jasnou výstrahou. Nebylo. Českoslovenští pohlaváři byli opiti mocí, k níž se lehce dostali, a prakticky jednostrannou podporou veřejnosti. Předváděli neuvěřitelnou naivitu, kterou novináři přenášeli na obyvatelstvo. Mladí i staří obdivovatelé a propagátoři československého obrodného procesu věřili, že zvítězí jejich pojetí socializmu a internacionalizmu. Kreml však neuznával jiné názory, měl jen svou  pravdu, která  platila za Stalina, Chruščova i za Brežněva. Byla to pravda síly, kterou v roce 1945 dobyla  "na věčné časy" východní Evropu.  Marxizmus, komunizmus, socializmus a  internacionalizmus byly jen divadlem k oklamání veřejnost a důvodem k udržování státního a politického aparátu, obrovské armády a výzbroje. Sny o vojenském dobytí celé Evropy se sice sovětským maršálům v poválečném období postupně rozplývaly, ale byly v pozadí udržovány tak, aby se v příležitostně znovu a znovu objevovaly.  

O návratu ke kapitalizmu se na jaře roku 1968 v Československu veřejně nemluvilo ani nepsalo, bylo raženo heslo o rovnosti  vlastnictví výrobních prostředků, které mělo být státní, družstevní a soukromé. Tím soukromým vlastnictvím ovšem nebyly myšleny soukromé nebo akciové továrny, ale drobné rodinné živnosti bez zaměstnanců, jaké i za vlády komunistů byly v NDR, Polsku a dalších zemích sovětského bloku.

Změny v Československu Západ  sice vítal, ale nehodlal se do československých záležitostí plést, mnohem více americké i západoevropské politiky už na jaře ´68 zajímaly aktivity sovětské armády na území českém, východoněmeckém a dalších zemích Varšavské smlouvy. Podezřelé bylo, že se po území Československa pohybovaly menší vojenské jednotky sovětské armády, které tady zůstaly po nějakém cvičení Varšavské smlouvy a kvůli údajným různým technickým problémům se jim nedařilo československé území opustit, takže se pomalu přesouvaly z kraje do kraje a zase zpět. To bylo varování stejně jako sovětské zprávy o kontrarevoluci v Československu. Obavy, že sovětská armáda vnikne do Československa a nezastaví se ani na Šumavě, byly na Západě veliké. Od jara 1968 byly proto na německém území, poblíž československých hranic, jednotky americké i západoněmecké v pohotovosti, i když navenek pozornost neupoutávaly. Varšavská smlouva samozřejmě věděla o tom, co se děje na západní straně "Tábora míru a socializmu." 

Po dlouhé době Češi míří v roce 1968 do Rakouska 

   Velké obavy z Rudé armády byly v neutrálním Rakousku, jehož hranice bylo možné po splnění mírně uvolněných vízových a devizových předpisů překonávat. Rakušané měli stále v živé paměti desetiletý pobyt sovětské armády na svém území a pamatovali,  co to stálo úsilí, než ji přinutili k odchodu. 

Aktivitu sovětské armády bylo možné pozorovat nejen na území východního Německa, kde zůstávalo od války asi 200.000 sovětských vojáků, ale také v Polsku a Maďarsku, kde v rámci nějakých dvojstranných dohod se konala cvičení za účasti sovětských jednotek. 

Nejméně se zásah sovětské armády proti československému obrodnému procesu očekával asi v Československu, kde byla nezměrná víra v morální vítězství socializmus s lidskou tváří. 

Moskvu rozzuřil manifest Dva tisíce slov z června 1968. Po jeho zveřejnění se situace uvnitř zemí Varšavské smlouvy vyhrotila a směřovala k demonstraci síly. Protože napodobení obrodného procesu hrozilo i v ostatních východoevropských zemích, tlačili na Brežněva představitelé východního Německa, Polska, Maďarska i Bulharska, aby přitvrdil. Dubček dostal pozvánku na jednání ve Varšavě.

Dubček pozvání odmítl, a tak ve Varšavě se jednalo o nás a bez nás. Další doklad víry KSČ ve vlastní pravdu a sílu. Na přelomu července a srpna 1968 následoval poslední pokus o zvrat, když Sověti povolali československou reprezentaci do Čierné nad Tisou. Na nejvýchodnějším československém nádraží je odřízli od světa na čtyři dny. 

Na Dubčeka, Smrkovského, Svobodu, Černíka, Kriegela a další se tu z úst Brežněva a jeho týmu snesla doslova lavina obvinění a výhrůžek. Nejvíc Moskvě vadilo relativně svobodné vysílání televize a rozhlasu, otevřená kritika v novinách, zdánlivé formování politické opozice, a také konkrétní funkcionáři. Mezi ty, které si sověti nepřáli, patřil ředitel televize Jiří Pelikán, ředitel rozhlasu Zdeněk Hejzlar, ekonom Ota Šik,  Čestmír Císař a další. 

Výsledek z Čierné byl pro československé reformisty katastrofální. Nevzniklo sice závazné usnesení, ale Sověti odjeli s vírou, že udělali dohodu: že Dubček zastaví kritiku, zbrzdí reformy, vyhodí potížisty. První tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa Dubček ale odjel s pocitem, že uhrál odklad do sjezdu, který plánoval na začátek září.

21. srpna 1968 překvapené Československo

Zdržovací taktika však přestávala zabírat. Brežněv, který tou dobou už měl v kapse zvací dopis od konzervativního křídla československých komunistů (Biľak, Indra, Švestka), sice odjel na dovolenou, ale už 9. srpna volal z Krymu do Prahy. Dožadoval se plnění závazků z Čierné. Týden se pak nedělo nic. Dubček namítal, že změny musí nejdřív projednat. Na to mu Brežněv už odpověděl výhrůžkou: "To je škoda. Naše i vaše škoda. Řeknu ti čestně, když jsme s vámi hovořili v Čierné nad Tisou, domnívali jsme se, že rozmlouváme s vedoucím orgánem strany, s orgánem, který má veškerou moc. A vše, co jste nám slíbili, jsme brali jako skutečnost."

Po tomto telefonátu pětka zemí Varšavské smlouvy se rozhodla vstoupit do Československa, Dubček doufal, že se mu podaří vydržet do sjezdu strany, který by reformám poskytl legitimitu, československá společnost dál z velké části žila v iluzi, že pražské jaro bude pokračovat. Vedení komunistické strany pod tlakem lavírovalo a nevědělo kudy kam, zatímco široká veřejnost užívala prázdniny a naivně věřila, že vše je na dobré cestě. (stk)

Lepší nějaké počasí než žádné. Včera neděle byla

 16.8.2021; 08:55  - Za několikadenních vysokých letních teplot se srpen převalil do druhé poloviny. Bouřky zřejmě letní pohodu na několik dní ukončí . Vedra by se měla vrátit na konci měsíce. Přestože jasného modrého nebe, tepla a sucha jsme si letos moc neužili, teploměry však ukázaly, že průměrné letní teploty jsou nadprůměrné. 

Podle expertů se jedná o jedenáctiletý cyklus, kdy se počasí mění podle aktivity skvrn na slunci, která se mění a opakuje vždy jedenáct let. V současnosti skvrny na slunci začaly ustupovat, což prý znamená, že v Evropě končí období mírných zim, studených jar a deštivého léta. 

Po německých záplavách přicházejí zprávy o povodních v Turecku, které si včera vyžádaly 70 lidských životů, zemětřesení na Haiti, kde zahynulo 1 300 lidí. Vedra jsou příčinou požárů ve Středozemí, mimo Balkánu nyní zuří i v Izraeli.

V sobotu a včera se hrálo další kolo fotbalových soutěží. V 1. lize se větší překvapení ve výsledcích nekonala. Do čela soutěže se k nevoli Pražáků dostala Viktorie Plzeň. Série  jejích upachtěných vítězství pokračovala v Liberci, který klesl na poslední místo. Při pohledu na tvář rozzuřeného trenéra Hoftycha a odhodlání libereckých hráčů, jít třeba přes mrtvoly, je třeba politovat příští soupeře libereckého Slovanu.  Moc spokojenosti není v rozhodčími a také s jejich pomocníkem VARem. Největším nesmyslem je prodlužování utkání, podle úvahy rozhodčího. V sobotu už poněkolikáté na toto pravidlo doplatilo Dynamo České Budějovice, které v Olomouci muselo hrát tak dlouho, pokud Olomouc v 7. minutě svévolného prodloužení nevyrovnala.

Josef Zahradníček

Reklama na internetu je ještě zdarma. Zahradníček komentuje

 14.8.2021; 16:55 -  Podle nedávno zveřejnění ankety byla polovina lidí spokojena s proměnlivým letním počasím, nespokojena byla asi čtvrtina. Skutečné horké léto s teplotami okolo 30 stupňů a bez stálé hrozby bouřek přišlo až v druhé dekádě srpna a vysloužilo si od teplomilců chválu, od notorických uživatelů umělé klimatizace výčitky a nářek. Přes všechny letošní výkyvy teplot, povodně i sucha předpovídá Evropská unie rekordní úrodu obilí, především pšenice a kukuřice.

Teplé počasí vylákalo Václava Klause, jak ukázal obrázek v novinách, bývalého neohroženého privatizátora státního majetku, pokryteckého odpůrce EU a také nevlídného obyvatele pražského Hradu k výstupu na nejvyšší českou horu. V turistickém oděvu působil jako pobělohorský exulant, který musel opustit Prahu. Exulant, který za 30 let neztratil národní suverenitu, jak při vstupu ČR do EU předpovídal, ani rovnováhu. A to je mu už 80 let. Zklamal,  zamávání na rozloučeni s českou vlastí se nekonalo. Země  česká má smůlu. Výstupy na kopec, na slovenské Rysy, byl také proslulý bývalý generál a prezident Ludvík Svoboda, oddaný služebník jakékoli strany a vlády, jenž také českému a slovenskému národu k spokojenosti mnoho nepřispěl. 

Období socializmu připomíná nářek šéfů firem, že chybí zaměstnanci. Musí je nehradit nelegálně zaměstnávaní cizinci, jichž je nejvíc na Plzeňsku. "Nejsou lidi," zdůvodňovalo se za vlády komunistů nesplnění plánu. Lidi byli, a dokonce ochotni pracovat, bránila tomu ideologická tupost ve vedení podniků. Jakákoli změna v činnosti podniku vyžadovala schválení  nejen závodních výborů KSČ a ROH ale také okresních, krajských a centrálních orgánů. Než se něco pohnulo, pracovalo se tak, aby práce nestála.  Navíc byla za komunistů povinnost být zaměstnán, takže se na pracovištích pohybovali lidé, kteří k manuální práci měli odpor a lidé zvaní fluktuanti, jimž v aktivnímu zapojení do práce chyběla základní lidská inteligence. Ty, kteří nepracovali, přebírala bezpečnost. Zažil jsem, jak jednoho méně nadaného dělníka vozili příslušníci bezpečnosti od podniku k podniku, a přestože všude chyběli lidé na práci, tento mladík byl tak známý, že ho do práce nevzal nikdo. Krátce dostával nějakou sociální podporu, potom zmizel v nějaké psychiatrické léčebně.

Smutek v tomto týdnu dopadl na pražské příznivce klubů S a S, které neúspěšně bojovali o vstup do bohatě honorovaných nejvyšších evropských soutěží. Proč Slávie a Sparta nepřešly přes soupeře stejné kvality je těžko vysvětlitelná otázka. Že Jablonec nepřejde přes tvrdý skotský Celtik, se očekávalo. Velké trápení prožila Viktorie Plzeň, která sice vyhrála a postoupila do Konferenční ligy, ale nikoli zásluhou fotbalového umění, ale zásluhou vysokého fyzického nasazení a obětavosti. Tolik nepřesných přihrávek a střel z bezmocnosti, které hráči Viktorie vypotili, se v Plzni dávno nevidělo. Přitom soupeř z Walesu byl mnohem slabší než jsou jiné týmy z Anglie nebo Skotska. Trenér Bílek by se také měl zamyslet nad Šulcem a zakázat mu střelbu nad prázdnou bránu, případně za každou střelu nad bránu mu udělit mastnou pokutu. 

Ministerstvo školství vydalo jakési doporučení, že ve školních třídách má být vodovod s teplou vodou. Pro člověka, který opustil školní lavice před mnoha desetiletími, je to něco jako zpráva mimozemšťanů, protože ze školy pamatuje jen studenou vodu v plechovém lavoru, jenž stál v rohu třídy. Voda sloužila k namáčení houby na utírání tabule. Škola je vždy pro obec problémem. Zavést teplou vodu do tříd znamená deseti- a statisícové náklady, nejméně rekonstrukci vodovodních trubek a elektřiny. K tomu nějaký výkonný bojler, nebo bojlery v každé třídě. 

Na internetu je veselo. Pořád se něco děje. V poslední době se zásluhou chamtivosti některých pražských zpravodajských webů i v ČR zrychluje čtení zpráv. Stačí přečíst jen titulek, zbytek je nedostupný, protože je placený. Čtenář si musí zbytek domyslet. Praha chce být za každou cenu světová, k čemuž potřebuje peníze od naivních čtenářů. Ten, kdo se nespokojí s pohledy a názory jednoho nebo dvou webů, by musel mít milionové příjmy, aby mohl všem zaplatit. Život se prostě zrychluje, člověk nemůže vnímat informace do posledního detailu, musí mu stačit nadpis. Jak to vypadá, nakonec bude na internetu zdarma jen reklama, i když ani to není pravda, protože obchod  si ji započítá do ceny zboží - a nejen jednou. 

Josef Zahradníček

Berlínská zeď se zrodila 13. srpna 1961

 Dnes je to přesně 60 let, kdy pokračovalo nebezpečné rozdělování Evropy na dva nesmiřitelné bloky. 13. srpna 1961 vypuklo ve světě napětí, opět zásluhou SSSR nebezpečně kulminovala "Studená válka," opět se ozývalo zlověstné řinčení zbraní.

Německo bylo po dohodě mocností rozděleno v roce 1945 na 4 okupační zóny. Rovněž Berlín ležící v sovětské zóně byl rozdělen na čtyři zóny. V roce 1949 byla ze sovětské zóny vytvořena Německá demokratická republika a východní Berlín se stal jejím hlavním městem.

13. srpna 1961 ráno začaly vojenské jednotky Německé demokratické republiky uzavírat hranici a všechny přechody mezi Východním a Západním Berlínem. Ostnatý drát rozdělil Berlín, zároveň začala výstavba 4 m vysoké betonové zdi. Berlínská zeď potom dělila město po dobu 28 let, 2 měsíců a 27 dní. Na východní straně Berlínské zdi do 9. listopadu 1989, kdy padla, zahynulo okolo 900 lidí.

Na programu týdne je Koudelka. Včera neděle byla

 9.8.2021; 11:27 - Za ozařování blesky, rachotu hromů a přívalových dešťů přežila Česká republika další víkend. Pokles ranních teplot je dokladem, že se blíží podzim, i když Pražané si stěžují na příliš rozpálené a příliš mokré ulice. Jeden si nikdy nevybere. Tento týden má podle předpovědí meteorologů být zase jako na houpačce. Vedro má střídat chladno, bouřky mají střídat deště.

Českou politikou nyní trápí Koudelka. Toto jméno ve mně vyvolává vzpomínku na vojenský přijímač, na jednoho legračního vojáka, se kterým jsem se setkával v době povinné vojenské služby. Vojín Koudelka už svým zjevem připomínal člověka zvláštního. Byl sice menší drobné postavy, ale s pohledy, úsměvy a reakcemi Otíka z vesničky střediskové. Byla to doba, kdy do armády brali každého, kdo měl nohy a ruce, co měl v hlavě, nebylo podstatné. Vojín Koudelka na každý povel většinou reagoval jinak. Běžně salutoval levou rukou, na povel vpravo v bok se točil doleva a podobně.  Poddůstojníci zuřili, nováčci se bavili. Potom kamsi zmizel. Byl někam převelen, nebo poslán do civilu. Nevím. 

Dnes je Koudelka hvězdou okurkové sezóny. Samozřejmě, že to není náš bývalý vojín Koudelka. Šéfa BIS schvaluje vláda, prezident může jen přihlížet. Prezident Zeman si Koudelku nepřeje, jeho vůli v tomto případě nemusí vláda brát v úvahu. Problém je v tom, že po zavření oken ve Strakovce nebude Zeman  komandovat z venku, ale může vejít, nyní vjet na vozíku, hlavní bránou a udělat tam paseku. Toho se bojí hlavně premiér Babiš. Marně se v mediích dumá, proč je Zeman proti Koudelkovi zaujatý. Prý Zemanovi nevoní Koudelkovy aktivity proti v ruským a čínským protievropských zájmům. 

Letní Olympiáda v Tokiu skončila, Japonci se s ní úspěšně vyrovnali i bez diváků - a v pandemické době.  Pro Českou republiku přinesla rekordní úrodu medailí, a většinou nečekaných. Ti sportovci, od nichž se úspěch očekával, neuspěli, naopak s medailemi přijeli ti neznámí.

Fotbalová liga pokračovala 3. kolem. Vítězství Sparty s Karvinou měla být formalita, i když bez námahy se ani letenskému klubu vyhrávat nedaří. Smolné utkání sehrál Jablonec s všeobecně nenáviděnou Bohemkou, jejíž hrubý fotbal nesedí nikomu. Ztráta 2 bodů v poslední minutě musí mrzet trenéra Radu dvojnásob. Neoddiskutovatelným faktem je, že se stále prosazuje spousta starších hráčů. Na jabloneckém trávníku se objevil čtyřicetiletý Hübschmann, a také Pilař s Kovaříkem, které kvůli věku pustila k vodě Plzeň. Oba patřili k nejlepším na hřišti. Plzeň se zbavila i Milana Petrželi, který ve 38 letech v dresu  Slovácka děsí obrany soupeřů. Včera večer pokořil právě obranu Viktorie, kolem vyjeveného Falty prolétl  jako vlaštovka a přihrál na gól. Viktorie se potom nadřela moc, než otočila výsledek. 

Rasisti asi nebudou souhlasit s názorem, že cizinci a hráči tmavé pleti jsou přínosem pro evropský fotbal včetně fotbalu českého. Dokázali to včera v Plzni, kde Beauguel, Mosquera, Baloua, Kayamba patřili k nejrychlejším a nejbojovnějším hráčům na hřišti a utkání také rozhodli. Zastínit Afričany mohl Pavel Šulc, kdyby dokázal polovinu svých střel poslat do otevřené brány Slovácka. Omluvou může být únava a především neskutečná smůla. Jinak to nazvat nelze. K dobrému výkonu Viktorie jistě přispěli i diváci, prostředí připomínalo nejslavnější léta plzeňského fotbalu. Trenér Bílek příjemně překvapuje, jeho spolupráce s asistentem Horvátem zřejmě se začíná ukazovat v nejlepším světle. Afrického hráče Basseye postavil poprvé do základu  českobudějovický trenér Horejš, který jinak vytrvale sází na své koně, nerad dělá změny i v případě, že se v minulých utkáních Dynamu nedařilo. Bassey byl od počátku utkání nejviditelnější hráčem Dynama,  způsob, jakým prokličkoval obranou Baníku a vstřelil jediný gól Dynama, byl obdivuhodný. 

ČT opět vypustila na obrazovky kultovní normalizační seriál Chalupáři. Přestože se jedná o jedno z nejhorších, a zcela jasně nejhloupějších, Dietlových seriálů, údajně má i v současnosti největší divácký úspěch. Vymyšlená bohatá socialistická vesnice, jak ji viděli městští umělci (To jsou ti, kteří přijdou a všemu rozumí po prvním pohledu.) a chalupa za 10 tisíc. Tento seriál si komunisté zřejmě objednali, aby jim oslavili výsledky kolektivizace. Komunisté už dávno nejsou u moci a seriály neobjednávají, ale ČT a chalupáři, kteří od prvního uvedení seriálu přibývali jako houby po dešti, dodnes oslavují dokončení kolektivizace a likvidaci tradičního českého venkova.

Josef Zahradníček

Česká republika jako země křováků?

 Česká republika zarůstá křovinami. Keřům se tady daří, protože umějí lépe využívat skleníkový plyn oxid uhličitý a lépe se přizpůsobí suchu i vlhku. Navíc bez problémů odolávají klimatickým změnám, chorobám a škodlivému hmyzu, ožírání a rytí lesní zvěře či zemědělské, lesnické, silniční, komunální aj. mechanizaci. Jako velká voda se keře šíří a likvidují stepní a savanové plochy, které vždy byly druhově nejpestřejší součástí naší krajiny. 

Česká republika v rozrůstání keřů patří k nejohroženějšímu evropskému území, už to začíná ohrožovat ekonomiku i životní prostředí. Je to následek kombinace změn počasí, velkovýrobního hospodaření v krajině, silného automobilového provozu a šíření velkoměstských demagogií o ubývání zelené vegetace. Tolik stromů a křovin, kolik je nyní, v české krajině nikdy v historii nebylo.

Naši předkové přetvářeli krajinu tak, aby v ní mohli žít. Tvrzení, že česká krajina byla před hustějším osídlením (rozšíření slovanské mluvy) zarostlá vysokým hustým lesem a oplývala "medem a strdím" patří do skupiny bájí. Víc než pohledných lesů bylo pouští, močálů a křovinami zarostlých nebo vypálených pralesů. V boji o místo na slunci většinou stromy s keři  prohrávají. Křoviny rostou rychleji a rychle zastíní byliny, které by jim mohly konkurovat.  Zastíní nižší rostliny a ty pak nemohou získávat živiny fotosyntézou. Zároveň keře na rozdíl od stromů produkují semena v mladém věku a rychle se šíří na velké vzdálenosti pomocí větru či ptáků. Navíc jsou zpravidla poměrně odolné vůči suchu a dokážou rychle regenerovat z kořenů či pařízků, v čemž mají navrch nad stromy. Keřům se daří i v močálech, kde stromy vyvrací vítr. 

Při prohlížení starých obrazů a fotografií  vytvořených před rokem1950, vidíme, že křoviny v české krajině téměř nejsou. Tu a tam šípek na mezi nebo u studánky. Pro lidi dříve křoviny byly škodlivý plevel. Za tisíc let obyvatelstvo českou zemi kultivovalo, nyní však ji vrací k divočině. Přestože některé oblasti prvorepublikového Československa patřily v Evropě mezi nejvíce zasažené průmyslem a zakouřené a země měla hustou parní železniční dopravu, lze celkově prvorepublikové životní prostředí označovat za dosavadní vrchol mimořádně zdravého a vhodného prostředí pro život zdejších lidí. A bez hustých keřů okolo chat, chalup, silnic a domů. Pokud je lidé v zastavěných částech ponechávali, tak to byly jen udržované živé ploty. Protože zemědělské pozemky byly intenzivně obdělávané, od časného jara do pozdního podzimu se pořád někdo na polích pohyboval, takže zvěř zde neměla klid, nemohla hledat stravu na polích, musela se spokojit s likvidací křovin u potoků, rybníků a na neobdělávaných kopcích. 

Podél silnic a cest byly kvůli bezpečnosti cestujících křoviny likvidovány už od středověku. Protože v příkopech u silnic se dalo usušit kvalitní seno pro kravky cestářů, neměly keře u silnic místo. Při likvidaci křovin sehrávalo velkou roli vypalování trávy, kontrolované i nekontrolovatelné. Kdo pamatuje provoz parních lokomotiv, jistě vzpomene na hořící trávu a keře podél železničních tratí. Vypálené pásy 5 až 10 metrů podél kolejí byly také ochranou před požáry polních plodin a lesů. Kde nic nerostlo, neměly jiskry co zapálit. Kde na vypálení pásů nestačily lokomotivy, pomohly zápalky železničářů. 

Keře se nejvíc rozšiřují v posledních dvou desítkách let. Keře umí využít vyšší koncentraci oxidu uhličitého lépe než trávy, které dřevinám konkurují v zarůstání nepoužívaných luk. Rozsáhlé keřové porosty navíc narušují vodní bilanci v krajině, vysušují půdu, a proto se například nedoplňuje podzemní voda. Když porost křovin zhoustne a ztmavne, bylinné patro prakticky zmizí a s ním i biodiverzita. Zároveň s tím se snižuje úživnost krajiny pro býložravce a s nimi mizí i predátoři.

Vypalování spolu s pastvou býložravců a mechanickým odstraňováním keřů by pomohlo k zachování otevřené kulturní krajiny. Pionýrské dřeviny jsou sice odolné vůči ožírání od zvěře i relativně odolné proti ohni a zásahu člověka, ale kombinace všech tří faktorů by mohla mít zásadní vliv. Ze všeho nejobtížnější je boj s velkoměstským ekologickým náboženstvím, které je šířeno medií. Přesvědčit chataře nebo chalupáře o tom, že obden sekačkou holený trávníček a široká neproniknutelná hradba křovin neprospívají krajině ani vesnici, je asi nesplnitelný nadlidský úkol. (stk)

Smrt na kolejích a pražské restaurace. Zahradníček komentuje

 5.8.2021; 18:50 - Prší, prší, jen se leje… Pandemie ustupuje moc pomalu a střední Evropa má na krku další neštěstí, jímž je voda. Za 4 dny v srpnu napršela polovina dlouhodobých průměrných srpnových srážek. Do průměru jsou započítané i tisícimilimetrové srážky roku 2002.

Obyčejná voda, záplavy a rozmočená pole. Po opožděném a chladném jaru přišla tedy na zemědělství další pohroma - rozmočené pozemky. První polovina srpna bývala v novodobém zemědělství dobou k ukončení kombajnové sklizně obilovin, olejnin a luskovin (ty se nyní už skoro nepěstují). Nastal "boj o zrno," říkávali v televizi tajemníci OV KSČ. Letos by prohrávali i tajemníci. I kdyby ode dneška do konce srpna pálilo slunce jako na OH v Japonsku, budou kvůli podmáčeným pozemkům žně opožděné nejméně o 14 dní. Každý den zpoždění znamená nižší výnosy a vyšší náklady na sklizeň. 

Počasí nevadí fotbalistům. Oba bohaté pražské kluby prohráli v bojích o Ligu mistrů shodně 0:2. Dnes záleží na Plzni a Jablonci, jestli v utkáních s britskými týmy nedopustí, aby nad veškerým českým mezinárodním klubovým fotbalem zavlála černá vlajka. Černý flór bude asi brzy ležet na pokladně Sparty, jejíž diváci si neodpustili urážení fotbalistů tmavé pleti. UEFA je k projevům rasizmu nemilosrdná. Mimo mastné pokuty bude Spartu zřejmě čekat i uzavření stadionu pro diváky na zápasy UEFA. Navíc po potrestání Kúdely ze Slávie, zásluhou slávistických internetových příspěvků, Česká republika dostala v evropských mediích  nálepku země rasistů.

U Domažlic se srazily vlaky. Není to legrace jako ve filmu Funebrák s Vlastou Burianem. Včera při srážce mezinárodního rychlíku s osobním vlakem zahynuli tři lidé a několik desítek lidí bylo raněných. Nevím, jak je zabezpečená trať u Domažlic, ale v době, kdy si každý může na internetu najít polohu jakéhokoli vlaku, muselo dojít k zdravotní indispozici některého strojvedoucího . Oba zahynuli. Domnívám se, že i v ČR jsou strojvedoucí v rádiovém spojeni s dispečery. V některých zemích semafory vůbec nejsou, vlaky jsou řízeny prostřednictvím radiových vln. K neštěstím na železnici docházelo v dobách, kdy byl zabezpečován provoz se strážních domků u tratí a docházet zřejmě ještě dlouho bude i za nejmodernější techniky. 

Pandemie zeslábla, můžeme chodit do restaurací a divit se tam, jak v létě vzrostly ceny o 20 až 100 procent. Restauratéři to zdůvodňují zvýšením cen surovin a energií. Je zajímavé, že nikde jinde se tak razantně ceny nezvyšují, především zemědělci prodávají za stejné ceny jako na jaře. Pivovary rovněž, přesto některé restaurace zvýšily cenu piva o 2 až 5 korun za půllitr. V létě jsou lufťáci hladoví a žízniví, tak ať platí! Problém je v tom, že k prudkému zvýšení cen nedošlo příliš v restauracích venkovských, ale především v restauracích velkoměstských. Na venkově zdražují podniky, jejichž provozovatelé jsou z Prahy. Co je doma, to se počítá, říkají si. Vypočítali si, že je lepší mít dražší služby pro méně hostů. Příjem je stejný jako při plném domě, a při menším množství práce.

Člověk z  českého venkova kroutí nad pražskými cenami nechápavě hlavou. Nic jiného než si odříci návštěvu restaurace mu nezbývá. V Praze je údajně v restauracích průměrná cena piva 39,98 Kč za půllitr. To prý je druhá nejnižší cena piva na světě, po Buenos Aires. V USA se dá ve venkovském baru pivo koupit průměrně okolo 2,50 dolaru (míra je americká), v Kalifornii však se zaplatí až čtyřikrát tolik. Čech si spočítá, že za takovou cenu by měl v českém supermarketu 15 až 20 lahváčů běžného europiva.

Někteří lidé jsou na peníze jako vrabci na zrno, pořád mají málo. Směnárník v severních Čechách tvrdí, že dokázal vydělat 90 miliard korun, které si uložil do banky. Tak to na světě chodí, někomu peníze přebývají, jinému chybí. Zatím policie povedenému směnárníkovi žádnou krádež nedokázala, ozval se však finanční úřad, který žádá daň ve výši 3 miliardy korun. Opakuje se případ z roku 2017, kdy jedna směnárnice nanosila do banky 12 miliard. Když ji začali vyšetřovat, zastřelila se. A sama. 

Josef Zahradníček

Včera neděle byla. Zahradníček komentuje

 2.8.2021; 8:50   - V dálném Japonsku se konají Olympijské hry, ale vypadá to, že to mimo televizí, která mají vysílací práva, media to zajímá minimálně. ČT vysílá něco jako Eintopf Wehrmachtu, všechno dohromady. Takže divák se může na soutěž, která ho zajímá dívat jen pár minut, protože sporty se na obrazovce střídají jako letošní počasí.

V minulosti bývala každá medaile pro českého hráče oznamována v každých televizních a rozhlasových zprávách a na první stránkách novin. V současnosti, kdy informování ovládl internet, musí čtenář na zpravodajských webech už za hodinu po skončení soutěže hledat, jestli jsme dobyli další medaili, nebo ne. Zato na každé stránce je nejméně jeden článek o tom, že běloruská atletka, která si pustila ústa na špacír, měla z Tokia letět domů, ale hlídá ji japonská policie. Kdo jiný než duševně omezení a hnusní pisálkové tahá politiku do sportu. A nejen do sportu.

Zatímco v ČR si zdravotníci užívali neděli s malým počtem zájemců o testování, za Atlantikem se čísla o nových případech hrozivě zvyšují. Včera (1.8.2021) bylo v USA hlášeno 79.763 nových případů, co odpovídá dubnovým číslům. V dubnu 2021 tento počet nových případů byl důvodem k radosti, neboť znamenal, že pandemie ustupuje. Názorný příklad teorie relativity. Zásluhou očkování se však nezvyšuje počet úmrtí, včera v USA na Covid zemřelo 310 lidí, což je šestkrát méně než ve zmiňovaném dubnu. Proč počet nakažených v USA stoupá, je pro mne záhadou, protože Američané (hlavně na venkově) mají na obličejích respirátory i na chodnících a nástupištích, kde daleko široko nikdo jiný není. 

Včera bylo dohráno 2. kolo 1. fotbalové ligy. Údajně oslabená Viktorie Plzeň v Ďolíčku přehrála hrubiány z Bohemians. Pláč nad tím, že Viktorie byla oslabena o zraněné moravské hráče oblíbené moravským majitelem klubu, není na místě. Včerejší sestava předvedla ve 2. poločase hru, jež se hodně už přibližovala té, na kterou jsme byli v Plzni zvyklí v minulosti. Spolehlivý byl  brankář Hruška, vidět byl především záložník Káčer, která navíc vstřelil nádherný gól. Podobným hrubiánským stylem jako Bohemians se snaží prosadit ostravský Baník. Odnesl to pěti góĺy Zlín.  V Uherském Hradišti včera rozhodčí měl VAR zřejmě jen s jednou kamerou na střeše hlavní tribuny. Jaký význam má převážení tohoto drahého zařízení s drahým rozhodčím, když ze středu hřiště nedokáže ukázat, co se děje před bránou a v bráně? Jsem přesvědčen, že míč po střele hlavou budějovického stopera Králika byl za brankovou čárou, ovšem VAR nic neviděl, nemohl vidět, takže gól neplatil.

Josef Zahradníček