23.5.2021; 11:45 - Duben 2021 byl prý nejchladnějším dubnem za posledních 80 let, jsem zvědav, jak na tom bude květen? Myslím, že v teplotě o moc lépe neskončí. Podobně chladný květen byl snad jen v roce 2004. "Studený máj v stodole ráj," říkávalo se na venkově. Letos je příchod teplého počasí hodně opožděn, tento týden jsem teprve viděl rozvést šeříky, rovněž jabloně byly v plném květu. Vegetace má sice měsíc zpoždění, ale příroda určitě všechno dožene. Denně je zima a prší, ale různí odborníci v mediích vytrvale tvrdí, a jistě budou tvrdit nadále, že je oteplování a sucho.
Pokud chladné a deštivé počasí něčemu nevadí, tak to jsou travní porosty. Tráva roste jako divá. Takže se dneska na vesnicích rozeřvaly sekačky. Lépe zavřít okna a dveře a nevycházet. Nejeden starý zemědělec zakroutí nedůvěřivě hlavou nad tím, jak se dnes plýtvá s dary přírody. Tráva jako výborné a levné krmivo končí v kontejnerech, kompostech a na různých skládkách. V některých vesnicích se jedná o likvidaci trávy na několika hektarech. A několikrát za rok.
Vzpomínám, že v prvopočátcích JZD měl družstevník půl hektaru přidělené záhumenkové louky, která musela uživit krávu, od které za rok měl alespoň 2 000 litrů mléka, které zčásti použil pro kuchyni, zčásti měl jako krmivo pro prase a jiná domácí zvířata, z části prodal. Navíc prodal ještě tele. Staří vesničané uměli pracovat i hospodařit. Půl hektaru louky krávu neuživilo, takže lidé sušili seno na návsích, v příkopech a různých malých plochách, kam se nedostala kolchozní mechanizace. Soukromníkovi kosa, hrábě, vidle, trakař nebo kárka bohatě postačily.
Když na počátku 80. let minulého století začaly mlékárny dělat problémy s výkupem mléka z dvoulitrových konviček, a když socialistická velkovýroba už stačila obchod zásobit mlékem (v igelitových sáčcích), lidé se záhumenkových krav zbavovali. Komunistické vládě vyvstal problém co s trávou na návsích a v příkopech. Vyřešila to poměrně šalamounsky, když drobnochovatelům hospodářských zvířat nabídla odkoupení výrobků za stejné ceny jako od socialistické velkovýroby a prodej jadrného krmiva, jež jinak bylo pro soukromníka nedostupné. Zabralo to.
Kdo na vesnici měl přístup k travním porostům a prostory pro výkrm býků či chov ovcí nebo jen králíků, a nebyl líný, hleděl možností malého zemědělského podnikání využít. Takové podnikání vyhovovalo i proto, že bylo bez daňových přiznání a jiné administrativy. Obce byly bez starostí co dělat s trávou, drobnochovatelé ji odstranili a často ještě rádi platili obcím symbolický nájem z pozemků. Dneska obce platí lidi, zaměstnance i brigádníky, kteří během týdne za pomoci řvoucí drahé mechanizace trávu z obecních pozemků likvidují. Na soukromých pozemcích řvou pak drahé sekačky o víkendech. Kde je staré vesnické ticho a pohoda? Je pro stát výhodnější dotovat jako dříve zemědělskou malovýrobu, nebo dávat obcím peníze na likvidaci trávy? Pěšky jako za vozem.
Spousta polí se v polovině května rozzářila žlutou barvou, neboli rozkvetla řepka. Letos někteří notoričtí kritici pěstování řepky se neozvali. Snad zásluhou koronaviru a chladného počasí nevyjíždějí na venkov a o žlutých polích nevědí, nebo jsou zaujati kritizováním něčeho jiného (např. Ruska) a na řepku nemají čas a prostor. Řepka láká nejen kritiky, ale také fotografy-amatéry. Rozmohla se "řepková turistika" Protože milovníci žlutých polí přijíždějí v autech, na některých polích a loukách v severním Německu je plno jako na parkovištích obchodních center. Zemědělci se nájezdům "lovců žlutých polí" sami neubrání, musí zasahovat policie.
Covid pomalu ustupuje. Alespoň podle informací z hygienických stanic. Otvírá se nový prostor pro názory odborníků i laiků. Zatímco jedni v mediích tvrdí, že nemoc nadále ohrožuje velké množství lidí , hlavně ty, kteří nejsou očkováni nebo jsou očkováni jen první dávkou, a hrozí další vlna pandemie, ti z opačného pólu přesvědčují veřejnost, že k imunitě stačí první dávka vakcíny, že pandemie je zažehnána a je možné se připravit na cesty k moři. Novináři sice milují války mezi vzdělanými odborníky, ale nejraději zveřejňují názory "odborníků z lidu," kteří například vědí, že všechna opatření proti pandemii byla zbytečná, že staří lidé, kteří zemřeli, zemřeli strachem, ostatně by prý dříve nebo později stejně zemřeli, i kdyby pandemie nebyla.
Bylo zahájeno mistrovství světa v ledním hokeji a český tým je po dvou kolech stále bez bodu. Kde jsou doby, kdy pro naše hokejisty byly v boji o titul rovnocennými soupeři jen dva týmy z Evropy a dva ze zámoří.
Fotbalisté sehrají dnes předposlední kolo 1. Fortuna-ligy. O vítězi je dávno rozhodnuto, Slávie je první v počtu bodů, i když pro oko nestranného diváka jsou jiné týmy koukatelnější. Na krásu se však nehraje. Pohledný fotbal přestala hrát i Viktorie Plzeň, která na něj nemá už hráče. O napodobení starého plzeňského elegantního fotbalového stroje se snaží trenér Vrba se Spartou, ale tam více než pro fotbalovou krásu mají stejně jako ve Slávii víc pochopení pro zisk bodů za každou cenu. A potom chtějí sypat miliony do pokladničky. O sestupujících je prakticky rozhodnuto, i když teoreticky dnes má ještě určitou naději Příbram, která v letošním roce bez diváků v hledišti záchranářské akce poprvé dobře nezvládla.
Při sledování starého filmu "Načeradec, král kibiců," (nepříliš povedený film) jsem v malé roli Načeradcovy dcery viděl tehdy začínající herečku Hanu Vítovou, jejíž kariéra skvělé herečky a zpěvačky prakticky skončila v roce 1944, když jí bylo 30 let. Podobně po válce skončila i jiná oblíbená "buržoasní" herečka Věra Ferbasová a další herečky a herci. Provinily se jen tím, že zářily na filmových plátnech ve třicátých letech, kdy vládli agrárníci, odpůrci benešovců a komunistů.. K tomu se připočítala po roce 1945 i závist mezi méně úspěšnými herci. Jiné štěstí měly Jiřina Bohdalová, která nyní oslavila 90 let života, nebo Iva Janžurová - 80 let, že se narodily ve správné době na správných místech a mohly hrát ve správných, politicky nezávadných, filmech. Obě (Bohdalka a Janžurka) mohou účinkovat doposud.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat