29.5.2021; 8:00 - Po patnácti měsících omezování dlouhodobě zaběhlého způsobu lidského hemžení v České republice, kdy se příjmy obyvatelstva zastavily jen ve výjimečných případech, kdežto výdaje kvůli zákazům vycházení a uzavřené velké části maloobchodu byly malé, vyvodí si i kdejaký ekonomický laik, že se nahromadily peníze v domácnostech i ve firmách. Tyto peníze by po uvolnění měly přijít do oběhu. Zvýší se nákupy průmyslového zboží, poptávka po zboží. Neviditelná ruka trhu by tedy měla vyvolat zvýšení cen.
Mýlit se je lidské, pravil Josef Švejk, když u soudu předpovídal vypuknutí války. Mýlit se může laik, ekonomové z ODS i ráčkující papoušek ze Seznamu, kteří po vyhlášení nouzových stavů předpovídali krachy většiny firem i celého národního hospodářství. Provozovny sice uzavřelo, možná jen dočasně a krátkodobě, asi 10.000 živnostníků, ale nikde to není vidět, a kdyby to byla pravda, je to téměř bezvýznamné množství.
Nyní se od jiných ekonomických proroků dozvídáme předpovědi, že ekonomika během pandemie značně posílila, že nyní přijdou velké investice a rozvoj průmyslu i stavebnictví. Skutečnost je taková, že asi jsou nějaké peníze, ale nejsou lidé, kteří by velkolepé plány realizovali. Přibyla v českých končinách spousta lidí, kteří odvykli chodit denně do práce. Takže, kdo bude pracovat na pásech, na stavbách, na polích? Možnost by byla, a sice zahraniční dělníci. Ty zde odmítají prezident i premiér a s nimi 60 procent veřejnosti. Nakonec to s pokoronovým oživením české ekonomiky asi nebude tak horké, jak si myslí teoretici.
Ukazuje se, že odmítání cizinců je hloupý populizmus politiků, lépe řečeno zamaskované pokrytectví. Hovoří čísla. V České republice přibývá obyvatelstvo, přestože se zvýšila úmrtnost a snížila porodnost. Země má 10,7 milionu obyvatel, z toho 650 tisíc (!) je imigrantů. Na cizincích začíná být ekonomika země závislá. Pro zkušenosti není třeba chodit do USA, Velké Británie nebo Francie, zemí, které zásluhou práce cizinců vzkvétají už od dob kolonializmu, stačí se podívat do Německa či Rakouska, kde v 70. a 80. letech minulého století se na tvorbě blahobytu především podíleli přistěhovalci (nazývaní gastarbajtři) z Turecka a Balkánu.
Před týdnem jsem konstatoval, že letos chybí hlasití kritici žlutých řepkových polí. Nechybí, jen se ozvali se se zpožděním. Nemyslím, že by mě vyslyšeli, je to rámus příznivců opozice a odborníků na cokoli, jeden z dalších útoků na premiéra Babiše. Jestliže 90 procent Čechů rozumí zdravotnictví lépe než lékaři, konkrétně pandemii koronaviru, tak zemědělství a výrobě potravin rozumí 100 procent Čechů. Lid český velkoměstský prská jako křeček kvůli evropským dotacím pro zemědělce Babiše, kterými je podporováno pěstování řepky olejky, zatímco zeleninu prý u nás nikdo nepěstuje a musí se dovážet ze zahraničí.
Kdo skutečně o zemědělství něco ví, může odpovědět, že řepka se dá vypěstovat velkou mechanizací, kdežto zelenina vyžaduje spoustu ruční piplavé práce. Na ruční práci nejsou lidi! V českém zemědělství začaly pracovní síly chybět už po první světové válce, kdy čeleď, deputátníky, námezdní dělníky, chalupníky a vesnické domkáře zlákaly sociální výhody v průmyslu, především osmihodinová pracovní doba. Po roce 1945 se odchod lidí z českého zemědělství ještě urychlil vyhnáním německy mluvících zemědělců, po roce 1948 vyhnáním vesnické mládeže do státních podniků. Další lidi ze zemědělství vyhnali po roce 1989 Klaus a jeho privatizátoři. Odešlo asi 500.000 lidí, většinou těch, kteří tam dělali nejnamáhavější ruční práci. Nejsou povinné školní brigády, jimiž socialistické zemědělství dříve nedostatek lidí při sklizni zeleniny, ovoce, brambor a chmele řešilo. České zemědělství je dnes závislé na strojích, pěstitelé zeleniny jsou závislí na práci cizinců. Pokud nejsou lidé na ruční práci, pěstuje se místo zeleniny řepka.
UEFA, nejvyšší evropský fotbalový orgán, potvrdila zákaz hrát v evropských soutěžích hráči Kúdelovi z pražské Slávie. Na začátku sporu byla údajná rasistická urážka, z níž byl Kúdela obviněn. Potom se činovníci Slávie zřejmě dopustili kolosální chyby. Místo toho, aby Slávie odsoudila rasizmus, hráče potrestala nějakou formální podmínkou a domluvila mu, aby už to nedělal, začala se s fotbalovými pohlaváry z UEFA přít jako Jiráskovi husité s křižáky. To je předem odsouzeno k nezdaru. V českých končinách šlechtěných od roku 1945 nenávistí k Západu, lidé nedokážou pochopit, že v Kůdelově případu nejde o to, zda něco řekl, nebo neřekl, ale že jde o dobrovolně-povinné spojování západoevropské společnosti, momentálně odsuzováním rasizmu. A Slávie pláče úplně na jiném hrobě.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat