Před 100 lety, 16. března 1921, bylo jednání mezi sovětským Ruskem a Tureckem uzavřeno dohodou o přátelství a bratrství. Ve skutečnosti se jednalo o mírovou dohodu, při níž Turecku byla oficiálně předaná bývalá území ruské říše; Kars, Ardagan a Curmalinský průsmyk s uctívanou horou Ararat. Turecko se vzdalo Batumy ve prospěch sovětské Gruzie. Mimo toho se Moskva zavázala poskytnout Turecku finance a zbraně.
V Turecku byly v roce 1920 dvě vlády: V Ankaře sídlila vláda vůdce národně-osvobozeneckého hnutí Mustafa Kemalja, v Istanbulu sídlila vláda sultána Mehmeda VI. uznávaná mezinárodním společenstvím. Mezi vojenskými jednotkami obou stran vypukaly stále nové a nové šarvátky, ale plnou moc nad Tureckem se nedařilo dlouho získat ani jedné straně.
10. srpna 1920 byla ve francouzském Sevre podepsána smlouva mezi zeměmi Dohody a Osmanskou říší (sultánem). Turecko muselo uznat samostatnost Arménie a nesmělo mít víc než 50.000 mužů v armádě. V té době ovšem už byla hotová dohoda Kemalovy ankarské vlády s předsedou Rady lidových komisařů Vladimírem I. Leninem o navázání diplomatických styků. Na základě této dohody Lenin zásobil Kemala zbraněmi a 200 kg zlata. Lépe vyzbrojeným Turkům se pak podařilo dobýt velkou část Arménie, jíž zůstaly jen oblasti u města Jerevan a jezera Sevan. Navíc Turci dostali do správy arménské dráhy a měli právo na neomezené procházení Arménií. Poražená země směla mít dobrovolnou armádu vyzbrojenou pouze bajonety.
Po roce 1945 Stalin vyzýval Turecko k vydání bývalých ruských a arménských území Sovětskému svazu. S tím nesouhlasil Winston Churchil, který se o tomto požadavku zmínil ve fultonském projevu. Mezi oběma státy vypuklo napětí. Po Stalinově smrti se územní požadavky vůči Turecku vytratily. Nikita Chruščov ve svých pamětech obvinil Stalina z vyvolání konfliktu, že kvůli němu z dříve přátelského Turecka najednou míří na Sovětský svaz americké rakety.
Žádné komentáře:
Okomentovat