Osudy dětí Ferdinanda dÉste a majetku Hohenbergů

 O kruté smrti rodičů, arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a vévodkyně Žofie Chotkové z rodu Hohenbergů, se jejich děti dozvěděli na zámku Chlum u Třeboně. Naděje dětí na budoucnost ve vídeňském  Schönbrunu touto zprávou se rozplynuly. Atentát na následníka trůnu rozpoutal válku s rozsahem, utrpením a oběťmi, jakou do té doby lidstvo nepoznalo. Pro děti Ferdinanda d´Este nastaly další kruté chvíle po válce.

Oběti atentátu následník trůnu Ferdinand d´Este a manželka Žofie rozená Chotková z Hohenbergu

Čeští politici, kteří v říjnu 1918  převlekli kabáty a jako správní vlastenci se vrhli na znárodňování (rozkradení) majetku královského (habsburského), církevního a šlechtického. Touha po zabavení rozsáhlého majetku šlechtického, který užíval Ferdinand d´Este, byla nesmírná. Že se jednalo o majetek Hohenbergů, byl pro poslaneckou sněmovnu ten nejmenší problém, jednoduše novým československým zákonem byli Hohenbergové přejmenováni na Habsburky a všechen majetek jim byl podle zákona č.354/1921 Sb. zabaven. V první řadě došlo na velkostatky v Benešově a Chlumu u Třeboně, které potomci arcivévody zdědili. Naštěstí z obou velkostatků se staly Státní statky, takže se nestaly kořistí válečných zbohatlíků. Zámky rovněž byly zestátněny. Děti následníka trůnu byly v roce 1919  vyhnány, mohly si vzít jen troje šaty a jedny boty. Byly jim zabaveny i fotografie rodičů.

Konopiště

Mimo nejstarší Žofie (*1901) se Ferdinandovi potomci odstěhovali na rodový majetek do Rakouska. Žofie zůstala v Čechách, neboť se provdala za hraběte Bedřicha Nostitz-Rienecka. 

Starší synové Erwein a Franz jako Rakušané museli po vypuknutí druhé světové války narukovat do německé armády a oba zahynuli na východní frontě. Ernst a Maxmilián, kteří až příliš okatě nesouhlasili s německou okupací Rakouska, byli v roce 1938 uvězněni v koncentračním táboře Dachau, později ve Flossenbürgu. Maxmilián byl propuštěn na konci roku 1940 a od té doby byl v domácím vězení na zámku Artstetten. Ernst byl propuštěn v roce 1943, zemřel ve věku 49 let.

Po 2. světové válce byl Maxmilián zvolen starostou Artstettenu a byl jím víc než 20 let, až do věku 60 let, kdy zemřel na infarkt.

Sourozence o mnoho  let přežila Žofie, jejíž rodina se těsně před koncem 2. světové války odstěhovala z Čech do rakouského Eisenerzu. Žofie později žila v Salzburgu, kde 27. října 1990 zemřela. Její dcera hraběnka Žofie Gudenusová, rozená Nostitz-Rienecková (* 4. 6. 1929), vnučka arcivévody Františka Ferdinanda, po roce 1989 vznesla za rodinu Hohenbergů, která nikdy nebyla součástí habsbursko-lotrinského rodu, u českého státu nárok na vrácení majetku. Podle žádného zákona majetek Hohenbergů zabaven nebyl. Rodina nedávno podala u benešovského okresního soudu požadavek na vydání zámku Konopiště včetně nemovitostí a inventáře, lesů a pivovaru.  Nastal dlouhodobý spor právníků.

Chlum u Třeboně

 Rovněž zámek v Chlumu u Třeboně byl od roku 1919 státní a sloužil k rekreaci vládních úředníků. Od 1. července 1932 v něm byl s ostudou ubytován tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, jenž spával ve stejné posteli jako Ferdinand D´Este. V politických kruzích a v tisku bylo z toho pozdvižení.  Zámek v Chlumu u Třeboně byl od 1. 7. 1967 rekreačním zařízením Spolany Neratovice.  V roce 1988 zde při několikadenní návštěvě jižních Čech byl s pompou ubytován generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. V roce 1992 byla Spolana zprivatizována, ale rekreační zařízení dál fungovalo. Spolana a.s. v roce 2008 zámek prodala, takže zahraniční majitelé se několikrát vystřídali. V současnosti je na nepřístupném ztichlém zámku tabulka se jménem Girolamo D'Agostino, což je italská společnost s převážně nizozemským kapitálem.