V březnu 2021 uplyne rovných sto let od vydání prvního svazku "Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války." Haškova kniha se počtem překladů a vydání řadí mezi nejdůležitější díla světové klasické literatury.
Asi nejodpornější postavou Haškova románu je český středoškolský učitel češtiny poručík Dub. Naopak takový polní kurát Katz (žid) je přes všechnu svou zhýralost naprosto lidský a v podstatě sympatický člověk. Dub není Haškem líčen jako nějaký zlý a mocný důstojník, je to pouze omezenec, pitomec, jemuž dělá potěšení řečnit, poučovat, komandovat a vyhrožovat.
V době (1921), ve které se k čtenářům postupně dostávaly Osudy dobrého vojáka Švejka, Jaroslav Hašek (*1883) měl za sebou už bohaté životní zkušenosti. Měl za sebou dráhu bohémského novináře, anarchisty a povídkáře (1.200 povídek), toulky po monarchii, pobyt na frontě, v ruském zajetí, v legiích a v Rudé armádě. Hašek byl člověk nekonvenční, nepatřil do žádného šuplíku rakouského, ruského ani československého. Když se po čtyřech letech prožitých zásluhou války v Rusku vrátil do Prahy, neuměl, ani nechtěl. zapadnout do nové doby. Hnusila se mu tatíčkovská Praha, která vytrvale oslavovala vítězství nad Rakouskem, vítězství, které vlastně spočívalo v převlečení kabátů. Bída v ulicích byla nejméně stejná jako za Rakouska. Haška kvůli koketování s bolševiky (pravděpodobně kontakty s L.D.Trockým) po válce odmítala literární obec zleva i zprava. Změnil se i čtenář, který už nerozuměl předválečnému humoru, změnilo se i prostředí pražských hospod, kde narychlo vykvašení vlastenci a hrdinové z lidu bili se v prsa a se slzami v očích vykřikovali, jak pod Rakouskem 300 let trpěli. Kdo nesouhlasil, byl zrádcem národa.
Návrat před válku, do doby zesměšňování státního zřízení, veřejného pořádku a morálky už nebyl možný. Hašek dokázal alespoň vrátit se o deset let zpět k svému "pitomci u kumpanie," Švejkovi. Znal slabost malého českého čtenáře z lidu, kterého potěší zjištění, že v odporu a nenávisti k lidem nadřízeným, vzdělaným, bohatým, prostě proti lidem ve vyšších patrech, není sám, protože na jeho straně je i literární hrdina.
Sepsání zážitků, skutečných i vymyšlených, o životě a utrpení vojáka při narukování, při pobytu v kasárnách, na frontě a v zajetí nebylo po válce ničím zvláštním, o to se více či méně úspěšně pokusil kdekdo. Nikdo jiný než Hašek však hlavnímu hrdinovi tak obratně nedokázal ve správných chvílích dávat do úst stovky drobných příběhů z vojny i z doby předválečné.
Haškovi se ve Švejkovi podařila jiná zajímavá věc; nenásilným způsobem dostal hospody, pití alkoholu a opilce do děje románu. Přestože se to v románu alkoholovými a jinými neřestmi jen hemží, čtenář je příliš nevnímá, baví se hlavně činností Švejka. Spisovateli se nejlépe píše o tom, co dobře zná. A hospody a chování opilců Hašek znal, takže při psaní románu pro něj nebylo problémem opít feldkuráta Katze, putimské četníky, poručíka Duba, kuchaře Jurajdu, sapéra Vodičku a spoustu dalších postav. Hašek také čtenářovi předložil fakt, že alkohol patří k vojně; "Za čtvrťák rumu se lidé budou bít do roztrhání těla." (SK)
Žádné komentáře:
Okomentovat