Hilsneriáda živá i po 120 letech

Českobudějovické státní zastupitelství v minulých dnech přijalo podnět přezkumu soudu s Leopoldem Hilsnerem, který byl v roce 1900 v Písku odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku k trestu smrti. Podnět podal advokát Lubomír Müller.

Vražda Anežky Hrůzové podle nacistického tisku (Der Sturm)

Soud v Písku podle Müllera před 120 lety jednal pod silným protižidovským tlakem. Tvrdí, že židovský mladík Hilsner, jemuž byl následně trest změněn na doživotí, právo na spravedlivý proces a případnou rehabilitaci. 

I přes nyní podaný podnět není jisté, zda se vraždou Anežky Hrůzové skutečně budou soudy opět zabývat. „Celou věc samozřejmě prostuduji a na základě toho rozhodnu. Ale určitě se záležitosti nebudu věnovat na úkor aktuálních věcí,“ řekl českobudějovický státní zástupce Josef Český. Bude nutno prostudovat dobové dokumenty ze soudního procesu v Písku, uložené v oblastní archivu v Třeboni. 

Aféra známá jako hilsneriáda se začala odvíjet od vraždy Anežky Hrůzové koncem března 1899 a zřejmě ještě neskončila. Zatčen byl tehdy dvaadvacetiletý žid Leopold Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře první proces, při němž by Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti. Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové, a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.

Proti pověrám o rituálních vraždách vystoupil tehdy profesor T. G. Masaryk, který tím vstoupil do podvědomí široké veřejnosti. Vydobyl si tím, společně s odsouzením pravosti rukopisů (Zelenohorský a královédvorský), pověst morálního vůdce českého národa. Jak ukázal čas, ani o jedné této kause, z nichž Masaryk později vytěžil nesmírnou popularitu, nelze dnes s určitostí říci, že Masaryk měl pravdu.  

Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost. Vraždy Anežky Hrůzové brzy začali v Německu využívat nacisté při svých útocích proti židům.

Již v prosinci 1995 podal Petr Vašíček z Vídně u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně stížnost pro porušení zákona v Hilsnerově kauze. Dostal odpověď, že "nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že se Leopold Hilsner nedopustil zločinu". Tak se obrátil na ministerstvo spravedlnosti a tehdejší ministryně Vlasta Parkanová podle Vašíčkova sdělení de facto anulovala rozsudky soudů v Kutné Hoře a v Písku. Její rozhodnutí potvrdil 12. října 1999 dopisem ministr Otakar Motejl. Oba se shodli v tom, že definitivní rehabilitace je nyní věcí rakouských orgánů. V roce 2009 ale rakouské ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že rozsudek nad Hilsnerem zrušit nelze.