Před 60 lety v Československu zvítězil socializmus

Rok 1960 přinesl amnestii, volby, novou ústavu a především nový název státu; z Československé republiky (ČSR) se stala Československá socialistická republika (ČSSR). Všude byla hesla: "Socializmus v Československu zvítězil."

Prezident Antonín Novotný

Podle komunistů skončil nesmiřitelný boj mezi třídami, což znamenalo, že definitivně bylo zlikvidované soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Jako poslední byl zlikvidován selský stav. Ještě v roce 1958 bylo uváděno 6.000 soukromých zemědělských závodů v výměrou větší než 15 ha půdy, na začátku roku 1960 už nebyl evidován ani jeden. Kolektivizace byla dovršena, mimo zůstalo jen menší počet malorolníků s výměrami půdy do 10 ha, kteří tuto činnost většinou vykonávali při jiném hlavním zaměstnání.

Bylo podle ÚV KSČ odstraněno vykořisťování člověka člověkem, tedy socializmus zvítězil stejně jako v SSSR. Československo stálo mezi zeměmi východního bloku na druhém místě, hned za Sovětským svazem, v jehož čele stál Nikita Chruščov, který vyhlásil program: "Doběhnout a předběhnout Ameriku!"

Aby komunistický režim předvedl, že je dost silný, že se už neobává vnitřních nepřátel, byli na svobodu propuštěni političtí vězni. Bylo na svobodu propuštěno 5 319 lidí. Mezi propuštěnými byl i budoucí prezident Gustáv Husák, kterého jako buržoazního nacionalistu jeho spolustraníci drželi za mřížemi téměř 10 let. Husák jim to zřejmě odpustil.

Před schválením nové ústavy bylo zlevněné některé zboží včetně potravin a bylo zavedeno bezplatné poskytování učebnic žákům a studentům. Obyvatelstva se dotkly změny územního uspořádání. Počet krajů se snížil z 19 na 10, počet okresů ze 179 na 75. Ubylo sice úřadů státní správy a sekretariátů KSČ, ale úředníci a funkcionáři jen přešli do nových center. Na změnu doplatilo obyvatelstvo venkova, protože se přetrhaly vazby na přirozená centra a prodloužily vzdálenosti na úřady.

Okázalým divadlem režimu byla prodloužená II. celostátní spartakiáda která se konala ve dnech 23. června až 3. července 1960. Na Strahově tehdy vystoupilo 750.000 cvičenců. Na spartakiádu povinně v rámci školní tělesné výchovy nacvičovali žáci a studenti všech škol a učilišť. Rovněž armáda připravovala masová vystoupení. Dobrovolní dospělí cvičenci byli v menšině. Celostátní spartakiádě předcházela vystoupení cvičenců na spartakiádách městských, okrskových, okresních a krajských. 

Na návrhu nové ústavy pracovala komise pod vedením ideologa KSČ Jiřího Hendrycha. V komisi byli mimo jiných i pozdější "dubčekovci" a disidenti Zdeněk Mlynář, Ota Šik, Zdeněk Jičínský a další. Přestože tehdejší vysocí slovenští politici tuto ústavu nadšeně vítali, byly to články ústavy týkající se Slovenska, které rozhodující mírou v roce 1968 vyvolaly zemětřesení v ÚV KSČ. Již jmenovaný Jiří Hendrych společně s předsedou Národního shromáždění Zdeňkem Firlingerem a generálním prokurátorem Janem Bartuškou trvali na zrušení slovenských národních orgánů (Slovenské národnej rady a Zboru poverníkov.) 

Bratislavští politici postupem času začali o uspořádání z roku 1960 hovořit jako o velkém ponížení Slovenska. Všechny slovenské orgány totiž přímo podléhaly Praze. Bratislava se stala jen krajským městem. Změnil se i státní znak Československa, na kterém Slovensko představovaly tři plamínky na Kriváni. Tradiční slovenský dvoj kříž zmizel.

Osudovým článkem ústavy byl článek č. 4, ustanovení o vedoucí úloze komunistické strany. I když jím byl jen legalizován skutečný stav v zemi, byl to i ve východním bloku unikát. Neměl ho v ústavě ani Sovětský svaz. Vyhlášení socializmu v Československu podrazilo i samotné komunisty, protože teoreticky dosáhli cíle a neměli co reformovat. Rovněž ukončení třídního boje bylo popřením základů komunistické strany.