Dnes je v ČR 94 nakažených koronavirem. A co dál?

Jak ve středu večer oznámil ministr zdravotnictví byl v České republice koronavirus zjištěn u 94 lidí, v karanténě je 3000 lidí, kteří přišli, nebo mohli přijít, do kontaktu s nakaženými lidmi v zahraničí i doma.

Svět se raduje, že v Číně se podařilo zásluhou izolací nakažených osob a zákazem cestování šíření nemoci zpomalit. Jediným smyslem zpomalení epidemie je naděje, že do doby než bude vyvinut lék, onemocní a zemře méně lidí. Lék však není a v brzké době nebude. I kdyby byl, nestačilo by se ho vyrobit tolik, aby vyléčil okamžitě všechny nemocné na světě.

Zdravotnictví je nejvýše schopno citovat starého řeckého filozofa "Vím, že nic nevím." Peníze, majetek, vzdělání, politická příslušnost jsou proti tomu neviditelnému mizerovi z Číny bezmocné. Jsme sice o něco vzdělanější než lidé ve středověku, ale proti epidemii jsme stejně bezmocní jako nevzdělaní lidé při středověkých epidemiích moru.

Velké epidemie přicházejí přibližně po 50 letech, i když chřipka Hongkonk v roce 1969 zabíjela daleko méně než chřipka španělská před 100 lety. Lze vyvodit závěr, že míra epidemie je přímo úměrná míře cestování po světě. Přesto si spousta lidí odmítá cestování odříci, kvůli lyžování či konferenci v zahraničí jsou ochotni nadále podstoupit riziko onemocnění. Žádná škoda, řekne člověk, který do ciziny jezdit nepotřebuje. Bohužel nezodpovědní sobci po příjezdu ze zahraničí šíří nemoc s potěšením: "Když mám být nemocný já, ať onemocní i ostatní." A tak postihuje nemoc ty nevinné, kteří nepotřebují potvrzovat své ego za za hranicemi.

Za porušení karantény jsou prý až milionové pokuty. To lidi, kteří vládní nařízení ignorují, nezastraší. Vědí, že je nikdo kontrolovat nebude, ani jim pohyb na veřejnosti nikdo nedokáže. A když dokáže, snadno pokutu zaplatí. (stk)