Poslední boje o Port Artur v prosinci 1904.

Před 115 lety se štěstí v rusko-japonské válce silně naklonilo na japonskou stranu. Japonci potopili ruskou bitevní loď Poltavu. Křižník Retvizan byl zničen 7. prosince 1904 a den na to ho následovali Peresvět a Poběda. Křižníky Pallada a Bajan šly ke dnu 9. prosince 1904. Zbytek ruských lodí byl potopen samotnými Rusy, a tak definitivně skončila činnost ruské 1. tichomořské floty. 

Bitva o přístav Port Artur od 5. května 1904 do 2. ledna 1905 byla nejdelší a nejnáročnější operace v průběhu rusko-japonské války. Během bojů bylo představeno mnoho vojenských novinek, které byly ve velkém použity během první světové války (houfnice, ostnatý drát, zákopy, rádiová komunikace nebo pozemní miny).

V 19. století se Rusko dohodlo s Čínským císařem na pronájmu poloostrova Liao-tung se strategickým přístavem Port Arthur na jeho jihu. Tím získalo kontrolu nad Žlutým mořem a Korejským zálivem. S tím nesouhlasilo Japonsko. Rusové oznámili plán vést až do Port Arturu Transsibiřskou magistrálu. To už bylo příliš na Japonce, kteří si dělali nárok na kontrolu této části východní Asie. Japonské námořnictvo zaútočilo 8. února 1904 na ruské loďstvo. Téměř rok trvající boje, ve kterých padly desetitisíce lidí, dlouho neměly vítěze, Rusové přístav Port Artur celkem úspěšně bránili.Od zahájení obléhání odrazili čtyři japonské útoky,v nichž Japonsko ztratilo asi 100.000 mužů. Rusů padlo 15.000, ale po nečekané ruské kapitulaci odešlo do japonského zajetí 23.000 ruských vojáků. 

Poté, co Japonci dobyli Vysokou horu a potopili několik ruských lodí, se velitel ruských vojsk generál Stessel rozhodl kapitulovat, i když s tím vojenský výbor pevnosti nesouhlasil. Z Tichomořské ruské flotily již byly jen vraky a pozemní vojsko bylo po dlouhém obléhání na konci sil. Generál Stessel poslal 1. ledna 1905 generálu Nogimu žádost o zahájení jednání o kapitulaci. Kapitulace byla podepsána oběma stranami 2. ledna 1905.Po předání pevnosti do japonských rukou přešlo do zajetí 868 ruských důstojníků (většině bylo umožněno vrátit se do Petrohradu, pokud dali čestné slovo, že se žádné války již nikdy nezúčastní).

Za kapitulaci a ztrátu strategické námořní pevnosti byl generál Stessel v roce 1908 v Petrohradě odsouzen k trestu smrti. Už během vyšetřování však vyšlo najevo, že bojová morálka Stesselovy armády byla po celou válku znamenitá a že kapitulace nebyla projevem zbabělosti. Soud Stesselovi trest změnil na 10 let vězení, ale car Mikuláš II. mu udělil milost.

Po bitvě o Port Artur se japonská armáda vydala na sever do Mandžuska, kde se v únoru 1905 účastnila rozhodující pozemní bitvy celé války, bitvy u Mukdenu. Po válce generál Nogi osobně navštívil japonského císaře a oznámil mu, že za smrt 100 tisíc japonských vojáků, kteří u Port Arturu zahynuli, nese odpovědnost.  Požádal císaře o dovolení spáchat na sobě harakiri. Císař mu to zakázal. Dal mu příkaz, že nesmí zemřít dřív než samotný císař. Maresuke Nogi tedy spáchal rituální sebevraždu v září 1912, krátce potom, co pohřební družina vynesla tělo mrtvého císaře z jeho paláce.