Jakou chci Evropu (1)

V těchto evropských volbách můžeme rozhodnout, jaký by náš kontinent měl být a tuto druhou dějinnou šanci bychom neměli propást. Šanci zvanou  „samet“ totiž jsme si nechali ukrást.

Narodil jsem se v Protektorátě Čechy a Morava, větší část života jsem prožil v „socialistickém Československu.“  Tento stát ovšem nebyl socialistický tím, že nad ním byl baldachýn s rudými hvězdami a kolem něho elektřinou napuštěný drátěný ohradník. Občan musel pracovat, případně se rekreovat na chatě nebo chalupě, ale nesměl hlasitě říkat, co si myslel. Kvalitních a levných potravin bývalo dostatek, i když ne právě takové, na jaké měly některé mlsné huby chuť. Ve městech nuda, na vesnicích spokojenost.

Po roce 1989, když padly komunistické vlády se zdálo, že se svět sjednotí pod vlajkou svobody, demokracie a lidských práv. A zdánlivě tomu tak bylo. Ne však dlouho. Pravda a láska byly brzy vyměněny za Zlatou horečku komunistických ekonomů. Zatímco na západ od Šumavy rozkvétalo sociálně tržní hospodářství se silným právním systémem, na východ od Šumavy krachoval jeden podnik za druhým. Byla to ekonomická nutnost, nebo "svatokrádež?"

Společná Evropa, sen všech velkých myslitelů a svobodymilovných lidí, je to nejlepší, co zde mohlo vzniknout. U nás po Klausových tunelářích přišli kolonialisti, kteří levně koupili práci, která v Mnichově nebo Londýně  byla příliš drahá. Vznikla oligarchická vrstva do níž patří Babiš, Kellner nebo Bakala. Bývalí představitelé zahraničního obchodu se skamarádili s partou veksláků, z nichž se stala zvláštní vrstva „nové aristokracie“, tzv. kmotři.

Veřeje obnovených a nových krámků, malých továren či rodinných statků už na konci 90. let ustoupily nadnárodním  řetězcům s tolik žádaným zbožím, z hltaných televizních reklam. Poctivé dílo nahradil levný„šmejd.“ Éra levného zboží však už končí. Koupit dnes 1 kg brambor za méně než 30 Kč je štěstí.

Jen jedna evropská země nepodlehla diktátu ekonomů. Je to Slovinsko. Zemička vklíněná mezi Rakousko, Itálii, Maďarsko a Chorvatsko nepodlehla privatizační mánii, ani „radám“ MMF a ponechala si důležité státní podniky. Sen Václava Havla o pluralitní formě  vlastnictví se v Československu nemohl uskutečnit zásluhou bezohledného populizmu Václava Klause, avšak Havlovy vize se uplatnily na břehu Jadranu, kde lidé dokázali ochránit před privatizací a rozkradením všechno, co fungovalo. Tak asi vypadá správný nacionalizmus.
Josef Zahradníček

Jakou chci Evropu (2)

Jakou chci Evropu (3)