Nacionalismus
se stal hrozbou pro Evropu. Zdánlivým lékem měla být regionalizace Evropy. Rozdrobení Evropy mělo ochladit vášně „národovců.“ Neochladilo, ale rozpálilo, navíc je jen ekonomicky výhodné pro velké nadnárodní korporace, které
nemusejí namáhavě překonávat státní hranice. Regiony
samy jsou proti jejich moci slabé.
A tak diktát korporací na jedné straně vylidňuje český venkov, na druhé straně přeje Praze. Navíc mezi regiony jsou záměrně
vytvářeny odlišnosti, aby se v boji proti diktátu trhu nespojily.
Nové technologie a
strukturální změny hospodářství, které nás v souvislosti s digitalizací a robotizací nyní čekají, jsou šancí pro vznik prosperujícího státu. Státu, který se neuzavře za drátěným plotem a
neštěká jako ratlík na svobodné občany v sousedství. Je totiž přítěží pro Evropany, pokud
mezi sebou země soutěží formou sociálního dumpingu a rozdílným zdaněním.
Evropa je od roku 2008 v krizi a přitom je
celkem, který je hospodářsky silnější a ekonomicky zdravější než USA, o Číně nebo Rusku ani nemluvě.
Je sociálně homogennější (i přes výše naznačené rozdíly mezi regiony),
je propojenější – zkrátka má předpoklady si udržet svou dominanci ve světě, pro své občany vysokou životní úroveň a vypořádávat se s přetrvávající ekologickou krizí.
V předchozích zkouškách Evropa bohužel selhala V roce 2008 splaskla bublina neoliberálního ekonomického snu, postkomunistické
státy se probraly z iluze, že okamžitě budou na úrovni severu a západu Evropy.
Pomatenost levice na přelomu
tisíciletí odstranila konsensus nutného sociálnětržního hospodářství. V této době zažila Evropa zatěžkávací zkoušku solidarity, ochrana německých a francouzských bank a „daňových rájů“ v Beneluxu však otevřela dveře národním vášním, v nichž jedni byli utlačovateli a jiní utlačovanými. Stejný příběh jako v devadesátých letech 19. století, kdy Britové zneužívali levné pracovní síly v koloniích. (Musel přijít velký válečný konflikt.) Nalákat, zadlužit a vysát. Reklama českých šmejdů
je údajně zcela legální.
Když k břehům starého kontinentu
dorazily první lodě s uprchlíky, východní Evropa odmítla
být solidární, protože převážil strach z něčeho dalšího cizího, co může ještě
zvětšit rozdíl mezi Východem a Západem. Omezenost a zbabělost politiků a medií
daly nové síly oligarchům, kteří už neskrývají nepřátelství vůči evropské
pospolitosti. Daleko raději než do Bruselu jezdí do Moskvy, Pekingů a
Washingtonu. Nepotřebují v Evropě konkurenty, nechtějí slyšet o globálním
oteplování.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat