Moje pěst automaticky
vylétla směrem k nosu toho neznámého muže. Naštěstí včas zastavila. Omlouvám
se, že to byl žert. Nehnul snad ani brvou, jen řekl cosi o tom, že chápe
výchovu lidí, kteří jeho předky trestali za úspěchy. A mluvil tím svým odporným
omamným hlasem dál k jiným dvěma mužům, jako by se nic nestalo.
Myslel jsem, že jste
antinacista? Řekl mi zezadu někdo, byl to muž kterého znám jen podle vidění.
Měl pravdu, i když nevím, jak mě zná. Zastyděl jsem se a snažil nenápadně
zmizet. Pokus o fyzické napadení. A před svědky. Určitě je někde kamera. Vždyť šlo jen o jednu starou
pohlednici, jejíž pohyb se mě vůbec netýkal, nebyla moje, ani jsem ji nechtěl
koupit. Nesnáším však podvodníky a nespravedlnost. Rozčílilo mě, že výborně
zachovalou pohlednici z 19. století, které se prodávají nejméně za 400 korun,
si od těch důvěřivých mužů vzal a ledabyle hodil mezi různé staré předměty na
stole: "Ta nemá žádnou cenu, mám stejných hromadu, ale když vám překáží,
tak si ji vezmu, ale jak říkám, je bezcenná, nemá cenu ani korunu, bude mi to
jen zabírat místo."
Byl to včera pro mne
smolný den. V autobusu mě obtěžovala nějaká pomatemá ženská. Nejdříve útočila
na malé děti vracející se ze školy, které ji neodpovídaly, potom na mě.
Odvrácená tvář zlevněné dopravy. Přišel jsem domů otrávený a žíznivý, chytil
jsem ještě poslední minutu fotbalu. 1:5 s Ruskem. Asi se naši lekli tanků na
březích Donu. Sborná není Viktorka, jak si sešívaní slávisti, na které trenér
vsadil, asi mysleli. Od Východu jsme v poslední době utrpěli ostudné fotbalové
porážky.
Prezident zahajoval
školní rok, přiznal, že byl lenoch a nechtěl ráno vstávat. Ještě zapaloval
vatru a přiznal, že ho bolí nohy. Nohy bolí leckoho, ale každý se neválí v
posteli do poledne. To býval zvyk Adolfa Hitlera, a je to také zvyk umělců. A
ještě se tím chlubí. Babiše na ně! Hrát v divadle od půl sedmé ráno!
Jsou všelijaké náhody.
Když jsem dočetl rozhovor s malířem Jiřím Andrlem, který vyprávěl, jak jeho
babičce vybouchly naložené okurky, přepnul jsem na jinou stránku, kde
sdělovali, že právě v Praze uprostřed Evropské ulice explodoval kanál. Na
Kroměřížsku vybouchla cisterna. Bouchá to, bouchá. Plyny jsou neřádi, co
dovedou potrápit a nadělat paseku. Někdy i v břichu. Možná postihly včera i
fotbalisty. Určitě jedna rána smetla trenéra fotbalistů, který nedobrovolně u reprezentace
skončil. Žádná škoda.
Včera se sice ještě
nakrátko vrátilo léto. Avšak vrátili se do měst dovolenkáři, a také bezdomovci a podobná individua,
která už očekávají příchod zimy. Strážníci mají o zábavu postaráno.
Josef
Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat