25.8.2018; Zdá se, že horké léto letos skončilo o týden dříve, než bývalo obvyklé. V několika posledních letech zlom v
teplotách přicházel na začátku září. Včera se ohlásilo několik bouřkových
přeháněk, ale déšť jen pročistil vzduch a spláchl prach. Na růst vegetace velký
vliv zatím neměl, a pršet zřejmě nebude ani v následujících dnech.
Jako obvykle se
ohlásil nářek zemědělců na sucho a nízkou úrodu obilí způsobenou suchem. Hned
se spočítalo, že škoda je 11 miliard korun. Zatím. Ještě nebyla sklizena
kukuřice, brambory a řepa, takže požadavek na odškodnění se může i
zdvojnásobit. Kdo by nenatahoval dlaň, když stát rozdává. Blíží se zase nějaké
volby, politici si to nechtějí rozházet s voliči a úředníci dbají na to, aby všechny
doklady byly řádně vyplněné a ověřené.
Sucho bývalo v
minulosti často a za všech možných režimů. Vždy vznikala spousta plánů, jaká
opatření proti suchu činit. Při prvním větším dešti velká část plánů vzala za
své. Zdůvodnilo se to tím, že uplynulé sucho bylo výjimečné, že takové už
nehrozí. Takže se dál budou betonovat a asfaltovat obrovské plochy a stavět
kanály, aby voda co nejdřív z krajiny zmizela.
Je zbytečné vzpomínat
na políčka s travnatými mezemi, loučky a lesíky, terasy, bažiny, tůně atd.
Rozdrobená krajina, která dříve zadržovala vodu, stala se obětí megalomanské
velkovýroby, kterou už nikdo z venkova nevyžene. Je neoddiskutovatelné, že za
komunistického režimu bylo ničení české krajiny děláno v rámci dosažení
soběstačnosti ve výrobě potravin. V zemědělství nerozhodoval zisk, ale
společenská poptávka, jíž byla výroba
potravin a zaměstnanost obyvatelstva. Hlavní povinností zemědělské
velkovýroby bylo plnit plán zadaný vládou. Protože zemědělství nížin jako
tahoun výroby potravin nestačilo potřeby země pokrýt, začala se podporovat
zemědělská výroba i v méně úrodných, ale vlhkých, podhorských a horských oblastech.
T byla rezerva pro případ sucha. Nižší výnosy, i za vysokých nákladů,
stabilizovaly potravinovou základnu. Neekonomické horské a podhorské podniky
byly placeny z peněz ziskových podniků zemědělských i nezemědělských.
S příchodem tržního hospodářství se vlhká podhorská
a horská pole přeměnila na louky. Nížinám ubyla konkurence, vládě povinnost
převádět peníze do nehospodárných podniků. Bohužel příroda má své cesty a
pravidla, nezajímají ji politické a ekonomické situace států a spustí občas
nějaký extrém. Dnes v době sucha české podhorské zemědělství nevyrábí obilí a
okopaniny a neplní funkci vyrovnávače potravin na trhu a zemědělci z nížin
proto musejí natahovat ruce pro odškodnění.
Ještě doznívají ohlasy
50. výročí sovětské okupace Československa. Vzpomínky a nekonečné diskuse lidí,
kteří rok 1968 pamatují jako děti, či ho vůbec nezažili. Když si trochu urovnám
vzpomínky, nemohu se vyhnout dojmu, že Pražské bylo narychlo dokončeno rozdělením
Československa v roce 1992. Pražské jaro rozpoutali slovenští nacionalisté.
Prvními reformními komunisty byli Slováci, jimž
v letech 1966 až 1967 šlo o odstranění prezidenta Novotného a jeho
předválečných druhů. Novotného skupinu starých komunistů slovenští komunisté považovali za val, který jim brání rozhodovat o Slovensku podle vlastních jejich plánů. Slovenští komunisté kašlali
na ohromné investice, které pražská vláda na Slovensko dávala, oni chtěli na
Slovensku vládnout podle svých představ. Do role Jánošíka postavili naivního
Dubčeka, který nejen vykopl Novotného, ale jak byl v ráži, zrušil cenzuru a
získal podporu od pražské mládeže. Tím zřejmě nepotěšil partu Husákových bratislavských nacionalistů a navíc rozzuřil Brežněva.
Bylo skutečností, že
Pražské jaro mělo podporu především mladých lidí ve velkých městech. Na
vesnicích to bylo jinak, tam pořád byli u moci staří komunisté, kteří v
hospodách vztekle bušili do stolů vykřikovali, že se do vedení strany a vlády dostali nezodpovědní kluci, kterým slibovali odvetu, až se staří komunisté
vrátí k moci a vše se zase obrátí v jejich prospěch.
Těžko odhadnout, kolik
ruských agentů se na jaře roku 1968 po Československu pohybovalo. Možná jich
byli tisíce. Jisté je, že Kreml měl o dění v Československu lepší přehled, než
si zde všichni připouštěli. Kreml měl přehled o dění v Československu a dovedl
ho svým klasickým způsobem využit k výrobě dezinformací vypouštěných doma i do
světa. Okupace Československa nebylo náhlé rozhodnuti, byla zřejmě připravovaná několik měsíců. Sovětská armáda měla obsazení Československa perfektně připravené. Jednotky měly určené oblasti a města, které obsadí. Důstojníci i velitelé vozů měli podrobné mapy Československých oblastí, směrové tabule na křižovatkách silnic nepotřebovali (ani je nedovedli přečíst), jeli podle map.
Plán získat
Československa jako polosovětskou republiku zrodil se zřejmě už v polovině 30. let,
kdy se na pražský Hrad dostal socialisticky naladěný prezident Beneš, ale vzhledem k tomu, že zde Stalin narážel na
Hitlerovy plány, a s Hitlerem si to při rozdělování střední Evropy nechtěl
rozházet, z větších sovětských tlaků na Prahu sešlo. Poválečné obsazení Československa sovětskou armádou
v květnu 1945 zřejmě mělo být trvalé, protože na mnoha místech v Čechách začala
výstavba sovětských kasáren. Problémem byla americká armáda, která se usadila v
západních Čechách a nehodlala odejít dříve než armáda sovětská. Dostat
Američany co nejdál od sovětských hranic a přitom si zachovat vděčnost českého
(prakticky jen moravského) obyvatelstva za osvobození mělo přednost před
okupací. Nezanedbatelná jistě tehdy byla prudce sílící členská základna KSČ,
což dávalo naději, že vliv Moskvy bude v Československu úspěšně pokračovat. To
se potvrdilo při odmítnutí Marshalova plánu a především po únoru 1948. 10. a
11. listopadu 1945 opustily Československo sovětská i americká armáda.
Neúčast prezidenta
Zemana při vzpomínkách na tragickou srpnovou okupaci roku 1968 je stejně trapná
jako vypískání premiéra Babiše, který se vzpomínkového aktu zúčastnil. Něco
jiného je pískot na předvolebním shromáždění a něco jiného na pietní připomínce
obětí okupace. Současné generaci chybí nejen noblesa, ale i základní
společenská slušnost. Babiš je jistě darebák (slušný člověk těžko zbohatne a
stane se politikem), ale byl určen k řízení státu, takže nezbývá než to v
situacích, kdy jde o pietu, respektovat.
Uvolněná morálka nyní není jen v politice, ale
v každodenním životě. Společenská pravidla a staré zvyky se zjednodušují a
zesměšňují. Když je horko, je podle názorů spousty lidí možné vysvléct se a
chovat jako zvíře. Že po vysokých úřadech a institucích pobíhají novináři a
jiní pobudové v kraťasech už je celkem normální, stává se, že takový inteligent
přijde v kraťasech i na pohřeb. Co si myslit o inteligenci a vychování dvoumetrového asi čtyřicetiletého muže, který denně jezdí vlakem, oblečený jen
v tričku a kraťoučkých trenýrkách, přičemž dlouhé, holé a bosé nohy rozkládá po
protějších sedačkách? Včera čtyři japonské dívky nechápavě pokukovaly po onom
muži, ukazovaly si na nosy a po chvíli si i s kolečkovými kufry přesedly na
vzdálenější sedadla. Odvezly si jistý dojem o českém obyvatelstvu a České
republice.
Projev slovenského
prezidenta Kiska 21. srpna v České televizi byl krátký, ale postačující.
Alespoň hlava Slovenska dokázala připomenout tragické události v srpnu 1968 a
stejně tragickou Husákovu normalizaci. Už se objevil názor, že Kiska, který už
na slovenského prezidenta nechce kandidovat, by mohl kandidovat na prezidenta
českého a určitě by jako zastánce EU získal v ČR podporu.
Ve fotbalové lize
ztratily v tomto týdnu oba pražské miliardářské kluby, Sparta a Slávie. Je z
toho velký nářek a obviňování kdekoho. Ke smůle Sparty přišel ještě ortel UEFA
za nekázeň diváků Sparty. Uzavřené hlediště na jedno pohárové utkání, pokuta
celkem 100.000 eur (2,5 mil. Kč) a distanc kapitána Šurala ve čtyřech
pohárových utkáních.
Josef
Zahradníček a kol.
Žádné komentáře:
Okomentovat