Poslanci přehrabovali fekálie. Zahradníček komentuje

Končí poslední májový týden, ve kterém jsme si užili téměř tropických teplot a spousty bouřek. Mám obavy, že se bude opakovat loňský rok, kdy léto bylo sice teplé a poměrně suché, ale čistá modrá obloha byla vzácnou výjimkou. Při takovém počasí člověk nikdy neví, může-li vyjít bez deštníku.

Někteří odborníci přišli na takovou moudrost, že už nejsou čtyři roční období, jako za dávných dob, ale jen dvě; zima a léto. Kdyby tak se dalo počasí řídit? To by v parlamentu byly bitvy. Poroučet větru a dešti nikdo nedovede, takže se musíme spoléhat na předpovědi meteorologů. Ti, jak se právě v těchto dnech ukazuje, nedokážou dopředu předpovědět počasí ani na 24 hodin.

Poslanecká sněmovna sehrála tento týden několik komedií, přičemž velká legrace byla, když jakás taká  vládní polokoalice zablokovala jednání o prezidentových jedových informacích. O nesmyslech, kterým nikdo nerozumí, je vždy nejvíc pokřiku.

Sněmovna tento týden udělala i tragické rozhodnutí, když odmítla zmírnění protikuřáckého zákona. Dokázala jen to, že se soustavně pracuje na likvidaci českého venkova. Kolektivizace č. 2. Přichází jedno protivesnické opatření za druhým. Nekuřácká hospoda na vesnici je v praxi prodělečná záležitost, protože do sousedské hospody, k pivu, cigareta vždycky patřila. Sedět bez cigarety v hospodě málokterý kuřák dokáže, raději zůstane doma. Z vyprávění vím, že dřív rodiče posílali dospívající syny  mezi lidi, to znamená do hospody jako jediné společenské místnosti ve vsi, se slovy: "Dej si pivo, kuř a dělej mužskýho!"

Další útok proti obyvatelstvu malých vesnic zahájili poslanci schválením  zákona o předkládáním dokladů o odvozu fekálií. Ve většině  malých vesnic není kanalizace ani čistička. "Nejsou peníze. Nevyplatí se to." V minulosti, kdy bylo na vesnicích stokrát více hospodářských zvířat než v současnosti, vytékala většina močůvky do příkopů na návsi a při deštích se vše rozlévalo na loukách, kde potom rostla nejkvalitnější tráva. Příroda si dovede poradit. Chytřejší hospodáři věděli, že močůvka je kvalitní hnojivo, proto si vybudovali (většinou za protektorátní dotace) jímky, jejichž obsah na jaře vyváželi na pole. Záchody bývaly suché, jejich obsah po dešti mizel v nedaleké jímce, případně se o něj postarala drůbež či jiná hospodářská zvířata.

Dnes jsou fekálie obohacené o chemikálie z praček, myček a koupelen. Proto prý je to nebezpečný odpad. Divné! Zbytky chemikálií v prádle prý jsou neškodné, na nádobí taktéž a na lidském těle po umytí též. Proč by si příroda opět neměla poradila i se současnou produkcí fekálií od obyvatel malých vesnic? Kdysi nás ekologové poučovali, že nejlepší čističkou jsou rostliny. Najednou to neplatí? Když však jsou možnosti znepříjemnit vesnickému obyvatelstvu život, proč jich nevyužít? Úbytek lidí z vesnic je asi i po povinných revizích komínů a kotlů pořád pomalý. Nyní budou revize záchodů.

Zahlédl jsem kdesi článek o tom, že zákaz kouření v hospodách je jen začátek nařízení, která nás čekají. Zdravotníci tlačí na omezování a zákaz cukru a tuků, ochránci zvířat na zákaz zabíjení zvířat a pojídání masa. Místo masa přicházejí už někteří podnikavci s nabídkou stravy vyrobené z červů a housenek. S dalším zákazem přichází do krámu i Evropská unie, která chce vyčistit moře tím, že nedovolí výrobu plastových brček na pití, plastových příborů a nějakých tyčinek. Je to překvapivá zpráva, že právě ty nejmenší plastové předměty nejvíc moři škodí. Je možné, že je polykají ryby a kvůli tomu hynou.

V posledních dnech května byla také připomenuta dvě kulatá výročí. Před 30 lety zemřel herec Vladimír Menšík ve věku 59 let a před 65 lety byla pověstná měnová reforma. Menšík byl svérázný herec, který už svým zjevem se vymykal představám o umělcích. Byl něco jako Burian. Vyvolával potlesk ještě než promluvil. Kvůli zdravotním problémům nemohl hrát v divadle, ale filmy a televizní pořady zvládal výtečně. Proslul vyprávěním příběhů o svém mládí. Nebyly tak úplně pravdivé, ale byly mistrovsky podány. Menšík neměl štěstí na dobu ve které strávil většinu hereckého života. Byla to doba, kdy se i mezi herci dbalo na to, aby nikdo nevyčníval příliš z řady. Kdyby se Menšík dožil politické změny, asi by si příliš nepolepšil.

O měnové reformě v roce 1953 se píše jako o okradení občanů. Přímo okradeni byli ti, kteří měli úspory. Menší, větší, největší. Byl to jakýsi opak Klausovy polistopadové privatizace, při níž zase se dostaly peníze k těm, kteří úspory neměli, ale měli kontakty a drzá čela. Vzpomínám, že na vesnicích žádný rámus kvůli měně nebyl, protože velké úspory nikdo asi neměl. Byli lidé nespokojeni, že si musí měnit peníze a zvykat na nové ceny. Spíš měli legraci z toho, že v náhonu u mlýna plavaly staré bankovky, které tam rozlobený mlynář vyházel. Pro nás děti, co jsme jezdily do školy autobusem, bylo zajímavé, že místo  pětikorun jsme platily novotou vonícími  papírovými jednokorunami.

Josef Zahradníček