Končí poslední májový
týden, ve kterém jsme si užili téměř tropických teplot a spousty bouřek. Mám
obavy, že se bude opakovat loňský rok, kdy léto bylo sice teplé a poměrně
suché, ale čistá modrá obloha byla vzácnou výjimkou. Při takovém počasí člověk
nikdy neví, může-li vyjít bez deštníku.
Někteří odborníci
přišli na takovou moudrost, že už nejsou čtyři roční období, jako za dávných
dob, ale jen dvě; zima a léto. Kdyby tak se dalo počasí řídit? To by v
parlamentu byly bitvy. Poroučet větru a dešti nikdo nedovede, takže se musíme
spoléhat na předpovědi meteorologů. Ti, jak se právě v těchto dnech ukazuje,
nedokážou dopředu předpovědět počasí ani na 24 hodin.
Poslanecká sněmovna
sehrála tento týden několik komedií, přičemž velká legrace byla, když jakás
taká vládní polokoalice zablokovala
jednání o prezidentových jedových informacích. O nesmyslech, kterým nikdo
nerozumí, je vždy nejvíc pokřiku.
Sněmovna tento týden
udělala i tragické rozhodnutí, když odmítla zmírnění protikuřáckého zákona.
Dokázala jen to, že se soustavně pracuje na likvidaci českého venkova.
Kolektivizace č. 2. Přichází jedno protivesnické opatření za druhým. Nekuřácká
hospoda na vesnici je v praxi prodělečná záležitost, protože do sousedské
hospody, k pivu, cigareta vždycky patřila. Sedět bez cigarety v hospodě
málokterý kuřák dokáže, raději zůstane doma. Z vyprávění vím, že dřív rodiče
posílali dospívající syny mezi lidi, to
znamená do hospody jako jediné společenské místnosti ve vsi, se slovy:
"Dej si pivo, kuř a dělej mužskýho!"
Další útok proti
obyvatelstvu malých vesnic zahájili poslanci schválením zákona o předkládáním dokladů o odvozu
fekálií. Ve většině malých vesnic není
kanalizace ani čistička. "Nejsou peníze. Nevyplatí se to." V
minulosti, kdy bylo na vesnicích stokrát více hospodářských zvířat než v
současnosti, vytékala většina močůvky do příkopů na návsi a při deštích se vše
rozlévalo na loukách, kde potom rostla nejkvalitnější tráva. Příroda si dovede
poradit. Chytřejší hospodáři věděli, že močůvka je kvalitní hnojivo, proto si
vybudovali (většinou za protektorátní dotace) jímky, jejichž obsah na jaře
vyváželi na pole. Záchody bývaly suché, jejich obsah po dešti mizel v nedaleké
jímce, případně se o něj postarala drůbež či jiná hospodářská zvířata.
Dnes jsou fekálie
obohacené o chemikálie z praček, myček a koupelen. Proto prý je to nebezpečný
odpad. Divné! Zbytky chemikálií v prádle prý jsou neškodné, na nádobí taktéž a
na lidském těle po umytí též. Proč by si příroda opět neměla poradila i se současnou
produkcí fekálií od obyvatel malých vesnic? Kdysi nás ekologové poučovali, že
nejlepší čističkou jsou rostliny. Najednou to neplatí? Když však jsou možnosti
znepříjemnit vesnickému obyvatelstvu život, proč jich nevyužít? Úbytek lidí z
vesnic je asi i po povinných revizích komínů a kotlů pořád pomalý. Nyní budou
revize záchodů.
Zahlédl jsem kdesi
článek o tom, že zákaz kouření v hospodách je jen začátek nařízení, která nás
čekají. Zdravotníci tlačí na omezování a zákaz cukru a tuků, ochránci zvířat na
zákaz zabíjení zvířat a pojídání masa. Místo masa přicházejí už někteří podnikavci
s nabídkou stravy vyrobené z červů a housenek. S dalším zákazem přichází do
krámu i Evropská unie, která chce vyčistit moře tím, že nedovolí výrobu
plastových brček na pití, plastových příborů a nějakých tyčinek. Je to
překvapivá zpráva, že právě ty nejmenší plastové předměty nejvíc moři škodí. Je
možné, že je polykají ryby a kvůli tomu hynou.
V posledních dnech
května byla také připomenuta dvě kulatá výročí. Před 30 lety zemřel herec
Vladimír Menšík ve věku 59 let a před 65 lety byla pověstná měnová reforma.
Menšík byl svérázný herec, který už svým zjevem se vymykal představám o
umělcích. Byl něco jako Burian. Vyvolával potlesk ještě než promluvil. Kvůli
zdravotním problémům nemohl hrát v divadle, ale filmy a televizní pořady
zvládal výtečně. Proslul vyprávěním příběhů o svém mládí. Nebyly tak úplně
pravdivé, ale byly mistrovsky podány. Menšík neměl štěstí na dobu ve které
strávil většinu hereckého života. Byla to doba, kdy se i mezi herci dbalo na
to, aby nikdo nevyčníval příliš z řady. Kdyby se Menšík dožil politické změny,
asi by si příliš nepolepšil.
O měnové reformě v
roce 1953 se píše jako o okradení občanů. Přímo okradeni byli ti, kteří měli
úspory. Menší, větší, největší. Byl to jakýsi opak Klausovy polistopadové
privatizace, při níž zase se dostaly peníze k těm, kteří úspory neměli, ale
měli kontakty a drzá čela. Vzpomínám, že na vesnicích žádný rámus kvůli měně
nebyl, protože velké úspory nikdo asi neměl. Byli lidé nespokojeni, že si musí měnit peníze a zvykat na nové ceny.
Spíš měli legraci z toho, že v náhonu u mlýna plavaly staré bankovky, které tam rozlobený mlynář vyházel. Pro nás děti, co jsme jezdily do školy autobusem, bylo
zajímavé, že místo pětikorun jsme
platily novotou vonícími papírovými
jednokorunami.
Josef
Zahradníček
ti co neměli úspory, byli měnou postiženi později, protože ceny zboží se měnily asi v poměru 1:3 a menším.
OdpovědětVymazatTakové ceny byly na volném trhu, ve státním obchodu se ceny běžného zboží měnily v poměru 10:1
Vymazat