Zemřel
režisér světového formátu Miloš Forman. Měl trochu rozporuplnou minulost.
Proslavil se v 60. letech několika filmy, které vyhovovaly tehdejšímu režimu,
protože, úspěšně reprezentovaly československý film v zahraničí a přitom, jak
říkali komunisté, objektivně kritizovaly nešvary socialistické společnosti. Forman se však
přátelil s lidmi ze světa umění, kteří přímo komunistický režim nepodporovali.
Pro komunisty tedy znamenal jisté nebezpečí, takže mu dovolili legálně odejít
do USA.
Forman jako legální
emigrant uplatnil i v USA své umění a
natočil ještě několik světově proslulých filmů. Patřil vlastně k mase
posrpnových emigrantů, která se v USA, i v jiných západních zemí, dobře
uchytila.
Posrpnoví emigranti
odcházeli hlavně z ekonomických důvodů. Jednalo se většinou o vědce a jiné
kvalifikované lidi, kteří hovořili anglicky. Tito lidé se z velké části
uchytili a prosadili na amerických a kanadských univerzitách, takže se v Kanadě
dokonce mluvilo o české univerzitní mafii.
Posrpnoví emigranti
přišli do USA, kde už byli usazeni lidé, kteří emigrovali v roce 1948. Tehdy
tito lidé odešli převáže z důvodů politických, tedy to byli politici, šlechtici, novináři,
podnikatelé apod. Ovládali němčinu a francouzštinu, což jim v Americe mnoho
nepomáhalo. Sdružovali se tedy ve spolcích
emigrantů z dob monarchie a první republiky i zakládali spolky nové.
Byli to však lidé, kteří v roce 1968 už 20 let nevěděli prakticky nic o skutečném dění v Československu.
I když samozřejmě zprávy o vysoké politice v Praze měli, ale o tom, jak se v
Československu skutečně žilo, neměli potuchy. To bylo v jejich představách
stále v podobě jako v době, kdy ho opustili. Poúnoroví emigranti v USA a Kanadě
nadále mezi sebou soupeřili starým demokratickým způsobem jako příslušníci a
sympatizanti prvorepublikových politických stran a hnutí, se kterými si
představovali život v obnoveném Československu.
Jednotlivé skupiny měly svoje sjezdy a různá setkání a akce. Posrpnová
emigrace po příchodu do USA se těmto přípravám na minulou válku vysmála.
Obě emigrantské vlny
si nerozuměly. Posrpnoví emigranti už měli zažitý život v zemi ovládané
komunisty. Byli naučeni využívat komunistický systém ve svůj prospěch a přitom
si s ním nezadat. Získat kvalifikaci, která se buď hodí k profitování v režimu,
nebo bude prospěšná v případě emigrace. Posrpnoví emigranti také věděli, že
komunistům se už podařilo vychovat
generaci lidí, která do morku kosti dokáže nenávidět Západ.
Když skutečně v roce
1989 došlo v Československu k převratu, zůstala namydlená i posrpnová emigrace.
Československá společnost byla už tak demoralizovaná, že o lidi ze Západu
nestála. Z emigrantů se prosadilo jen několik lidí. Lidé se nechtěli vzdát celkové
struktury země, kterou dostala za vlády komunistů, pouze se chtěli mít dobře
jako lidé na Západě, mít velké mzdy a zásobené obchody. Kapitalismus s
miliardáři, exekutory a bezdomovci si nepřáli.
Nakonec převrat 1989 dopadl v neprospěch
československého obyvatelstva i emigrantů. K veslu se dostali komunističtí
ekonomové včele s Václavem Klausem - a bylo po snech o staré dobré demokracii.
Co dobře fungovalo klausovci privatizovali a prodali do zahraničí, co se nedalo prodat,
bylo zničeno. Čekání na spokojený život bude nekonečné.
Žádné komentáře:
Okomentovat