Rozkvetlé stromy, žluté lány. Nejkrásnější období roku. Podle letáků a
katalogů, které se mi dostávají do rukou - většinou prostřednictvím poštovní
schránky - nabývám dojmu, že jsme národem rekreantů. Rekreant je ten oslík,
který se otřásá, když obchod zavelí. A padají penízky. Protože rekreovat je
možné po celý rok, má obchod odbyt zajištěn, avšak jaro a léto jsou vrcholy.
U Lipenské přehrady se
pražští podnikavci nemohou dočkat hlavního náporu rekreantů. Postavili pro ně
například dřevěné mosty nad korunami stromů. Kde jsou časy starého klidného
Lipna, kdy se o ruch u přehrady staralo prakticky jen několik autokempů pro občany
NDR, kteří do jiné země cestovat nesměli. Pro naše lidi tam byly tzv. podnikové
chaty, kde si téměř zdarma užívali šumavskou přírodu a klid.
V českých zemích a na
Slovensku, když si lidé v 70. letech pořídili auta, se více než delší pobyty v
kempech rozmohla turistika od od hradu k hradu, od města k městu, přičemž
hlavní náplní takové dovolené bylo shánění nedostatkového zboží.
Při cestě z nemocnice,
kde jsem v uplynulém týdnu úspěšně zvládl operaci, po zastavení v jedné
vzdálenější vesnici, jsem se dozvěděl, že zemřel tamní poslední soukromý
zemědělec. Smrt ho vysvobodila z trudného stáří. Hospodařil s otcem a manželkou
po celou dobu socializmu. Jeho otec odolal kolektivizaci a jako pečlivý
hospodář a zdatný obchodník exceloval. Měli výborný chov dobytka. Prodej mléka
a výkrm býků jim na 10 ha zajišťoval životní úroveň, jaká byla předmětem
závisti sousedů a členů JZD daleko široko. Hospodářství bylo vybaveno třemi
traktory, kombajnem a dalšími potřebnými stroji.
Přišly polistopadové
změny a prosperující socialistický soukromník byl trestán. Mlékárna odmítla
dojíždět pro mléko, jatky přestaly platit za dobytek. Protože skončili drobní
chovatelé, nebyl výhodný odbyt obilí. Navíc přišlo jedno administrativní opatření
za druhým. Na to nebyli za socializmu zvyklí. Nastal úpadek, museli prodat
některé stroje. V roce 2000 otec-starý hospodář zemřel. Syn se těšil, že zdědí
majetek a miliony v bankách a bude sám hospodařit. Přišlo dědické řízení.
Veškerý movitý i nemovitý majetek zdědila sedlákova neteř-advokátka z Prahy,
pro kterou jistě nebylo problémem starého hospodáře přinutit za života podepsat
cokoli. Nastávajícího sedláka a jeho manželku nechala milostivě v usedlosti dožít do smrti. Ještě několik
let, pokud nevyčerpali zásoby, krmili dva tři kusy skotu. Sedlák, který dříve
neplatil sociální pojištění, potom šel do důchodu, jenž mu byl vyměřen ve výši
okolo 3000 Kč. S tím vyžil až do letošního roku.
Soukromí zemědělci
ubývají kvapem. Ti, které znám, se přehoupli většinou přes sedmdesátku, a o
nástupnictví zájem není. Snad o to nějak zpeněžit nahospodařený majetek
rodičů.
Včera se objevilo
několik článků o škodlivosti obalů na potraviny. Házení hrachu na zeď. Obaly z
plastů se vyrábět nepřestanou, i kdyby lidé měli z ftalátů hromadně umírat.
Dnes je skoro všechno zboží v supermarketech zabaleno v obalech z umělé hmoty.
Pokud je něco v papíru, tak je papír polepen nějakým igelitem. A za hranicemi
je obalů ještě více, tam je v plastu veškerá zelenina, pečivo i maso. Kdo byl v
80. letech v Rusku, tedy v SSSR, vyprávěl, že tam se potraviny zásadně balily do starých novin. Tiskařská čerň asi není škodlivější než igelit.
Zahradníček
Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat