Puč v KSČ 4. ledna 1968

Odvoláním tehdejšího prezidenta Československa Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a zvolením 5 . ledna 1968 Alexandra Dubčeka na jeho místo prakticky začalo tzv. Pražské jaro. Pokus o tzv. „socialismus s lidskou tváří“ však v srpnu 1968 zastavila invaze armád Varšavské smlouvy vedených Sovětským svazem. Potom v Československu začalo depresivní normalizační období.

Přestože změna v KSČ začátkem ledna 1968 veřejnost, a hlavně řadové  členy strany, značně překvapila, byla vyústěním několikaletého vývoje. Podhoubí k "obrodného procesu" v KSČ se uchytilo už na začátku 60. let a souviselo s kritikou poválečného stalinismu , celkovým mezinárodním uvolněním politické atmosféry a novou ústavou, podle níž země přešla z lidové demokracie na socializmus. V té době se ovšem KSČ začala potýkat s generačním problémem, jevem, který doprovází lidstvo od nepaměti. Vedení KSČ bylo v rukou předválečných komunistů v čele s Antonínem Novotným, což dráždilo různá nově vyrašená názorově odlišná křídla ve straně, tvořená převážně mladšími a vzdělanými komunisty. Změnu ve vedení KSČ  však v lednu 1968 vybojovala zvláštní složka strany, kterou byla Komunistická strana Slovenska (KSS), jež v Bratislavě měla svůj jakoby autonomní aparát. V čele stál Alexander Dubček podporovaný dalšími slovenskými politiky včetně Gustáva Husáka.

Prezident Antonín Novotný nebyl kovaný poválečný stalinista, jak mu je od roku 1968 přisuzováno, jinak by nezastavil politické procesy, nevyhnal sovětské poradce, nepropustil politické vězně, nenechal vyšetřovat zločiny StB a výrazně neuvolnil ruce vědě a kultuře a neumožnil pokusy zavádět tržní hospodářství. Jedenáct let, 1957 až 1958, když byl Novotný včele státu je možné považovat za léta soustavného všestranného rozvoje Československa, což s výjimkou začátku Masarykových dvacátých let až do současnosti je opomíjená okolnost. Novotný působil jako suchý kladeč věnců a zdaleka nevyužíval a nezneužíval pozici nejmocnějšího muže v zemi, byl však tvrdým zastáncem pořádku a kázně v KSČ. 

Novotný prosadil přísnou centralizaci Československa, odmítal autonomii a přednostní ekonomický rozvoj Slovenska, na úkor českých krajů. Toto byl důvod, proč se na Slovensku mluvilo o pokračování prvorepublikového útlaku Slovenska, i když Slovensko nikdy předtím tak velký hospodářský rozvoj jako za Novotného nezažilo.

 Slovenští komunisté vedeni Dubčekem získali na svou stranu i některé mladé komunisty v českých zemích a společně  s nimi 4. ledna 1968 provedli v KSČ puč proti Novotnému. Ten sice uvedl v pohotovost bezpečnost i armádu, ale vzhledem k doposud formálním až napjatým vztahům s Brežněvem si asi uvědomil, že zásah proti Slovákům by mohl uvést do pohybu  i sovětskou armádu, která na příležitost usadit se v Československu čekala už od nástupu Brežněva k moci. Novotnému se několikrát předtím povedlo sovětskou armádu z Československa vypakovat, když se tady, po různých cvičeních a jiných záminkách, chtěla usadit natrvalo.

Lednový puč v KSČ měl důsledky, s nimiž Dubček a celá KSČ nepočítali. Uvolnilo se napětí mezi lidmi, mládež volající po socializmu s lidskou tváří se spojila s generací, která si přála návrat před únor 1948 nebo dokonce před rok 1938. Českoslovenští komunisté začínali ztrácet půdu pod nohama, situace se vymykala z ruky i Dubčekovi, který unesen nadoblačnou popularitou si to nepřipouštěl, žil pod dojmem, že za ním a všemi komunisty stojí celá česká a slovenská veřejnost. Brežněv, který měl informace od velkého množství zpravodajů pohybujících se mezi lidmi v Československu, byl jiného názoru. Obával se, že KSČ by nemusela další situaci ustát, a tím by mohl mocenský vliv Moskvy v Praze skončit. Využil Dubčekovy slabosti a rozhodl se uskutečnit to, čemu dříve vždy zabránil Novotný. Měl konečně důvod umístit sovětskou armádou na československé území - a to s celou ruskou velmocenskou parádou.

Je samozřejmě nemožné odhadnout, jak by pokračoval vývoj, kdyby nedošlo k sovětské okupaci. V plné síle v roce 1968 ještě byla generace, která po únoru 1948 přišla o majetek našetřený mnoha generacemi, přišla o zaměstnání i postavení ve společnosti. Nejméně 1 milion lidí bylo z politických důvodů nějak potrestáno. Tito lidé by se nespokojili  se socializmem s lidskou tváří, ti chtěli vrátit, co jim patřilo, a chtěli spravedlivý trest pro ty, kteří jim ublížili a okradli je. Revoluce nepřicházela v úvahu, protože komunisté zcela ovládali armádu a bezpečnost. Volby? Vznik nových politických stran byl na spadnutí, tedy i pořádání svobodných voleb. A po volbách se  změny uskutečňují nekonečně dlouho. Vzhledem k podpoře, jakou tehdy měl Dubček, asi by ani po svobodných volbách nebylo možné KSČ zlikvidovat, možná ani ji dostat do opozice. Nastala by asi velká tlačenice, bez zásahu zvenčí by zřejmě nakonec demokracie zvítězila, ale nebylo by to zadarmo a bez bolesti jako v roce 1989.