Prezident Zeman sám sobě vyléčil cukrovku. Zahradníček komentuje

Letos přišlo dušičkové počasí o něco déle, tento týden přišel první mrazík, neboli zima hlásí příchod. Jaká bude? Předpovědi meteorologů jsou tak protichůdné, jako názory českých politiků.

Nuž se nechal slyšet nejeden myslivec, že podle toho, jak je zvěř vykrmená, bude zima dost tuhá. Příroda prý tuší velkou zimu, a tak zvěř si dělá zásoby energie, aby ji přežila. Něco takového mi potvrdil i jeden chovatel králíků, jehož králíci prý v současnosti mají velké množství sádla, i když nežerou nic jiného než trávu a seno.

Připravoval jsem se napsat komentář po utkání Plzeň-Slávie, ale musel bych se neslušně vyjádřit o pražských novinářích, kteří nejsou schopni plzeňskou ligovou suverenitu strávit, a tak hledají na Viktorii kdejakou špínu. Ze stejného hnízda jako ti novináři zřejmě je současný trenér reprezentačního týmu Jarolím, který ve včerejším utkání proti Kataru "dokonce" zařadil do sestavy jediného hráče Plzně. Zato sparťany a slávisty se to tam jen hemžilo. Vyhráli 1:0 a v pražském tisku dnes zřejmě bude  Jarolím vyzdvižen na výsost.  Kdo utkání viděl musí uznat, že český tým vyhrál zásluhou velkého štěstí. Katařané totiž měli více šancí, jeden gól jim rozhodčí neuznal, o další připravil odpískáním ofsajdů, které nebyly.

Největším plusem na utkání v Dauhá bylo, že čeští hráči i šéfové fotbalu, novináři i televizní diváci viděli na vlastní oči, že dobrý fotbal se hraje i v téměř neznámých malých zemích, které v minulosti patřili k těm nejzaostalejším. Do exotických zemí už se nejezdí jako dříve na turistický zájezd pro hráče, kteří by se jinak za hranice ani nepodívali. Dnes není problémem pro toho, kdo na to má - ligoví hráči by měli mít -  odletět jako turista do kterékoli části světa.

 V padesátých a šedesátých letech minulého století v zimě vyrážela reprezentace také do světa, několikrát na turné do Jižní nebo Střední Ameriky. Byla to mimo dobré přípravy i odměna pro hráče, za dobré výkony. Protože o každé cestě sportovců za hranice rozhodovaly politické orgány, byla Jižní Amerika i politicky tím nejvhodnějším cílem, kde se dal propagovat i sportem komunizmus. Cesty do nepřátelské západní Evropy na přátelské zápasy sice se také konaly, ale za doprovodu početného funkcionářského týmu, který toho o fotbalu příliš nevěděl. Tento tým samozřejmě cestoval s hráči i do té Jižní Ameriky, i do zemí evropských spřátelených.

Doufejme, že už nikdy nebudou sport řídit politické orgány ÚV, i když současná povolební situace by mohla nějaké diktatuře nahrát. Postkomunistická šedá voličská masa oznámila, že něco chce, ale neví co. Stýská se jí po diktatuře proletariátu. Toho samozřejmě využívá "proletář" Babiš, který otevřeně hlásí, že chce sám řídit český stát jako firmu, tedy jako svůj Agrofert.  To je jedna tragédie. Druhou tragédií je, že přesvědčil postproletářské občany o tom, že dovede prohánět drobné zlodějíčky a podvodníčky.  Ukradená miliarda tady, támhle, nervózním důchodcům nevadí, ale to že si hospodský nebo soukromý zemědělec koupil nový kabát, je přivádí k záchvatům zuřivosti. "Okradli stát na daních," řve nejeden můj známý.

Velice mě rozesmál prezident Zeman, když oznámil, že minulou sobotu se nacpal sladkostmi, čímž vyhnal z těla cukrovku. Život tropí hlouposti, doktoři vzdychají nad diplomy. Ještě lepším vtipem je to, že Zeman chce hodit českou ústavu do záchodu, ignorovat hlasování  parlamentu o důvěře vládě a schválit Babišovu menšinovou vládu, které slíbili podporu komunisté. Ke stejnému kroku je zřejmě odhodlaná rasistická SPD a zřejmě i mocichtivá ODS.  O prezidentských volbách napíšu snad příště, po 17. listopadu.

Josef Zahradníček