Není zde třeba opakovat dějiny této revoluce, neboť ti starší s ní byli každoročně seznamováni na všech stupních škol. Rovněž tak i pracovní kolektivy, které k tomuto datu vypisovaly závazky, jak budou ještě lépe a poctivěji pracovat. Malé děti tento den se svými rodiči pochodovaly za soumraku s rozsvícenými lampióny po hlavních třídách našich měst a návsích malých osad.
Špatná obrana Zimního paláce a podcenění malé skupinky bolševiků měly za následek dějinnou katastrofu, s níž se podstatná část světa potýká dodnes.
Svět před 100 lety udělal velkou chybu, když umožnil Vladimíru Uljanovovi převézt v zapečetěném vagónu 50 milionů říšských marek. Domluvený mír na východní frontě byl vykoupen jak Leninovou a Stalinovou mocichtivostí.
Svržení cara Mikuláše II. bylo logickým vyústěním neúspěchů na frontě. Nastolení demokratické vlády knížete Lvova a později Kerenského bylo sice správným krokem, který však nepočítal s možností, že se objeví skupina bolševických šílenců, pro které bude lidský život méně než mávnutí ruky.
 |
| Stalin a Chruščov |
Líbivá hesla o vládě lidu, o rozdělení půdy atd. na obyvatelstvo zabírala, takže se dařilo utajovat masové popravy odpůrců režimu. Leninovi hromadné popravy nedělaly žádné vrásky ani výčitky svědomí. "Copak lze dělat revoluci bez poprav?" bylo Leninovo krédo. Jeho mozek, v té době již nepochybně byl zasažený syfilidou a nebyl schopen uvažovat. Kulka do hlavy jako odpověď na jiný názor se stala na dlouhá léta bolševickou tradicí, kterou posléze ještě rozvinul Gruzínec Džugašvili. Tomu se podařilo zabíjení lidí ještě zdokonalit, zvláště zabíjení svých soukmenovců.
Celá dvacáté století dějin Ruska je obdobím katastrof. Bída obyvatelstva byla šlechtěna bolševickou demagogií. Hladomor na Ukrajině, tehdejší obilnici Ruska, kterému padlo za oběť 6-7 miliónů lidí a byla vystřídána vyvražďováním Tatarů, Poláků, Židů, duchovních, respektive všech, které Stalin podezříval z nekalé činnosti proti své osobě. Před válkou nechal popravit velitelský sbor, důstojníky od majora nahoru, což mělo za následek naprosto tragický začátek vstupu do války s Německem. Do své smrti v roce 1953 stačil Stalin usmrtit prakticky všechny své staré spolubojovníky. Po válce už Stalin podezříval kdekoho a jen jeho smrt uchránila od vyvraždění dalších skupin obyvatelstva, například všech lékařů..
Ani Stalinovi následovníci se nechovali láskyplně. Byly sice ukončeny masové popravy, z gulagů se vrátilo torso přeživších, ale režim si stále držel svou hegemonii a své odpůrce zavíral do psychiatrických ústavů. Nikita Chruščov i Leonid Brežněv považovali střední Evropu za své léno a svým satelitům umožňovali "omezenou suverenitu", kterou Československo poznalo v srpnu 1968.
Dějiny Ruska ve dvacátém století jsou poznamenány krví, avšak touha po silném a krutém vůdci z velké části přetrvává. Dodnes je masový vrah Džugašvili hodnocen jako třetí největší Rus v dějinách země, i když Rusové ani nevědí proč, protože výstřel z Aurory už neoslavují ho jako dříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat