Dnes ráno skončil
opět letní čas. Normální (zimní) čas odstartoval 29. října 2017 a hezky zostra,
vichřicí tak důkladnou, že se na ni bude dlouho vzpomínat - a nejen v českých
končinách. Rok 2017 byl na vichřice mimořádně bohatý. Ty letní bouřkové vichřice
byly silné, ale krátké, ta dnešní je předpovídaná až do zítřka. Potíž velká asi
bude v tom, že se nejedná o nějakou okresní bouřku, ale řádnou fujavici v celé
severní a střední Evropě, možná i v jižní.
Ke cti meteorologů
slouží, že vichřici a její průběh dokázali předpovědět s dvoudenní
přesností. To nebývalo obvyklé. Rovněž
se jim povedlo předpovědět tragédie a velké škody způsobené větrem.
Zima tedy podle
kalendáře je v nedohlednu, ale ohlašuje se vichřicí hodně viditelně a
slyšitelně. Vůbec by nevadilo, kdyby toto byl její vztek vybitý na dlouhou
dobu. Kdyby vichřice přišla ve největší síle včera večer, když na pražském
Hradě se rozdávaly metály na oslavu neexistujícího Československa, dalo by se
uvažovat, že to byl trest boží za pýchu a rouhání. Za napodobování
komunistických řádů práce.
Prezident Milouš
Zeman vyznamenává především ty lidi, "kteří s ním mluví," potom lidi
pasivní, kteří neodsuzují veřejně jeho proruskou a pročínskou politickou
orientaci. Herci Jan Skopeček, Luďek
Sobota nebo Slovák Juraj Kukura byli jistě dobří. Slávu ovšem získali nejen za
umění, ale také za loajalitu k normalizačnímu režimu, který jim prostřednictvím
kulturních referentů umožnil vystupovat ve filmu, televizi a rozhlase. Jiní
herci byli také dobří, ale do televize nesměli, takže se o nich neví. Totéž platí i o zpěvácích.
Nohavica na Hradě viditelně trpěl žízní, což se mu za socializmu málokdy stalo.
No snad si to po oslavě vynahradil. Jediný, kdo ocenění odmítl převzít, byl syn
zesnulé Věry Špinarové Adam Pavlík. Tomu se říká charakter. Jeho matka by ji od
Zemana nepřevzala, protože ho nesnášela.
Prezident Zeman brzy
bude zřejmě ve velké roli, bude při zachování ústavního pořádku muset ukázat,
jestli je velkohubým rétorem, nebo
uvažujícím prezidentem. Zatím je
po volbách z minulé soboty nová vláda v nedohlednu. Zeman slíbil, že podle
starých pravidel požádá o sestavení vlády představitele nejúspěšnější strany,
jímž je Andrej Babiš. Toto ovšem nemusí vyjít, protože Babiš nedá dohromady
důvěryhodnou vládu ani s Okamurovými rasisty, kteří se na získání moci třesou jako ratlíci. Demokratické strany zatím odmítají jakékoli Babišovy nabídky, Piráti zatím mají trochu jiné zájmy
než vysokou politiku, a právě proto penězům lehce dají přednost před solidaritou s demokratickou frontou.
Babiš proto slibuje
menšinovou úřednickou vládu složenou z ANO a z tzv. jím vybraných odborníků.
Pokud takovou vládu Zeman jmenuje a sněmovna jí nedá důvěru, což může být
proces na půl roku, může Zeman v příštím roce vyhlásit nové volby. A jak nové
volby dopadnou, když se do té doby nepodaří Babišovi prokázat daňové podvody?
Dostane víc hlasů než před týdnem. Babiš totiž volebními sliby dokáže nalákat čecháčky i
burany. Jestli v současnosti otázka vlády připomíná komunistický Vítězný
únor 48, za rok může připomínat tažení Adolfa Hitlera v roce 1932 od voleb k
volbám, až získal absolutní moc.
O politice může
mluvit a psát každý, i když jí vůbec nerozumí - viz předchozí odstavce - lepší
je někdy komentovat fotbal. Lidé se v tomto uplynulém týdnu bavili domácí
porážkou železné a zlaté Sparty s Ostravským Baníkem, který jako nováček se
potácí na dolních stupních tabulky první ligy. Pro Spartu to samozřejmě není
dobrá vizitka, zvláště, když se v létě chlubila nákupem celé jedenáctky
fotbalistů za půl miliardy. K tomu získala ještě sebevědomého mladého italského
trenéra. Ligovou tabulku ovšem vede Viktoria Plzeň, která na podzim ještě
neztratila ani bod. Při pohledu na hru je vidět, že Plzeňáky asi nejvíc trápí
ta suverenita. Do každého zápasu hráči nastupují s vědomím, že jednou musí ta
vítězná šňůra skončit. To se projevuje na opatrné hře, Viktorie už soupeře
nepřehrává jako dříve, kdy sice ovládala pole a byla hodně agresivní před brankou soupeřů, proto góly střílela
hodně z penalt. A penalty ty jsou z 90 procent problematické, záleží jen na
rozhodčích. Proto si Plzeň vysloužila pověst o podplacených sudích. Letos je
situace trochu jiná, Plzeňští hrají opatrně, nekopají penalty, ale střílejí
góly ze hry.
Občas pohlédnu z
okna a vidím, že i přes dvoudenní varování meteorologů jezdí jedno auto za
druhým. To je děsivé, kolik lidí musí riskovat a nutně vyrazit na silnici.
Říkají, že nutně. Jak jsme se za posledních dvacet pět let změnili. Před rokem
1992 byl jen zlomek nutných výjezdů. Byl drahý benzin, nedostatek náhradních
dílů a rozbité silnice. Každý si auto šetřil
jen na tu skutečně nejnutnější jízdu k lékaři, na úřad nebo na převoz
něčeho, co se nedalo vézt v autobuse. Kdo neměl spojení jel na kole nebo si
pořídil malý motocykl. Současná polistopadová generace už ani chodit moc neumí, ani jezdit na kole. Včera jsem byl na
akci v nedaleké vesnici a byl jsem tam jako jeden ze dvou kolařů. Skoro
všichni mladí lidé tam byli s osobními auty, včetně těch velkých a tlustých
aut, i když to měli z domova jen sto metrů. Někteří ještě blíž. Za tu dobu než
najdou místo k zaparkování by tam byli několikrát pěšky. Ale chodit pěšky není
moderní. Kdo nejede autem, jako by neexistoval.
Josef Zahradníček
když vyznamenal to prase trošků prohrál u mě na celé čáře
OdpovědětVymazat