Svátek svatého Václava jako den sváteční. Zahradníček vyhledává data..

Konečně koncem září se začala protrhávat obloha a rtuť teploměru opustila začarovanou třináctku a zamířila ke dvacítce. Tak to zřejmě bude i dnes, na den svatého Václava, patrona země české. Mučedník sv. Václav, jehož v roce 935 nechal zabít jeho bratr Boleslav, se stal symbolem křesťanské Země české, ale to odpůrci křesťanství zvlášť v 20. století odmítali. 

Naši předkové si svatého Václava velmi vážili. Jeho svátek byl oslavován, jeho jménem byly křtěny děti. Jako český a československý státní svátek bylo 28. září, svátek sv. Václava, do roku 1946. Hned po volbách 26. května 1946, které vyhráli komunisté, bylo zrušeno 6 církevních svátků včetně svátku svatého Václava. Jako důvod byla uváděna potřeba prodloužení pracovní doby, aby mohl být splněn dvouletý plán. Postava svatého Václava však byla minulým režimem prakticky vymazána a diskutabilní je i v současnosti. Václav je už jen znám spíše jen jako jakási pohádková oběť bratrovraždy než jako panovník, který usiloval o zapojení české země do západoevropské politiky.

Svatý Václav se dostal na program jednání parlamentu v roce 2000, kdy se objevili návrhy na obnovení 28. září jako českého svátku. Při té příležitosti nelze opomenou projev tehdejšího premiéra Miloše Zemana z 24. března 2000, když vyhlášení 28. září jako státního svátku odmítl se slovy, že by to byla oslava české servility a kolaborace. Komunista Vojtěch Filip navrhl vymazání pojmu svatý Václav ze všech státních dokumentů. Nakonec se sněmovna dohodla na nic neříkajícím Dnu české státnosti.
Velmi spokojen s tímto přejmenováním svátku svatého Václava byl prý Václav Klaus, podle něhož vše minulé je špatné, pouze polistopadové (Klausovy) činy tvoří moderní historii. Doufal, že se jménem Václav v kalendáři bude napříště spojován hlavně on, Václav Klaus.

Uplynulo 17 let a Václav Klaus, zapšchlý odpůrce EU, opustil českou kotlinu a vydal se do bývalé Německé demokratické republiky podporovat postkomunistické rasisty z AfD. Tam jeho názory ještě úplně neignorují. Vůbec mu nevadí, že někdy je jmenován jako Wenzel Klaus. V boji proti Bruselu je schopen zříci se i vlastního českého jména.

Od politiky se vrátím k věcem pozemským. Je drahé máslo a pořád se zdražuje. Lidé ho  kupují do zásoby a cpou do mrazáků. Vypadá to na jakýsi návrat do předlistopadového období. Jako by se nám stýskalo po frontách před obchody a čerpacími stanicemi a po křečkování čili skupování zboží do zásoby. Včera jsem nevěřil svým očím, když jsem viděl dlouhou frontu v lékárně a na chodníku před lékárnou. Nevím na co se tam stálo.  Neviděl jsem tam ovšem ani jednoho frontového bojovníka, který by zažil stání v předlistopadové frontě na prací prášky či zubní pasty. Samí mladí lidé. To musí být v českých genech.
Josef Zahradníček