Dojmy z výstavy. Zahradníček na Zemi živitelce.

Po roce jsem se opět vydal do Českých Budějovic na další ročník zemědělské výstavy Země živitelka. Vyhnaly mě tam také informace organizátorů, že letošní výstava je jiná než předchozí, že se více zabývá zemědělstvím.

První změnu jsem zaregistroval už před hlavní bránou výstaviště, u zastávky trolejbusu a na příchozí cestě od Douhého mostu.  Zmizely odtud pokladny - asi 10 buněk. Davy návštěvníků se musejí řadit u pokladen vedle hlavní brány, přičemž po 10. hodině fungovaly jen čtyři. Abych dostal slevu jako důchodce, musel jsem se legitimovat (poprvé v životě). Ještě že jsem za to nemusel platit jako na dráze.

Po překonání brány výstaviště a pohledu do areálu, jsem začal mít tušení, že zde asi bude mnohem více exponátů než v minulých letech. Přibyly stroje, ubyly stánky, především ty s občerstvením. Noví pořadatelé soustředili občerstvovací zařízení do třech míst. Kdo by předpokládal, že se jako dříve nají nebo napije v zadní části výstaviště, bude mít smůlu.  Tam je poslední pivo v Pivovarské zahradě, jinak sucho. Kdo by měl chuť na klokaní guláš, jak zde u pavilonu zvířat býval v minulém desetiletí, bude hladem. Celkově úpadek. A to bývaly doby, kdy tam lidé jezdili hlavně kvůli dobrému jídlu a pití.

Výběr jídel ve stáncích se nezměnil, změnily se ceny. Klobásy se prodávají za cenu 60 až 80 korun, bramborák za 40 korun, velké pivo za 35 až 45 korun, malé za 25 až 35.  

Výstavu zahajovali prezidenti a různí další potentáti. Zajímavé je, jak se zde zalíbilo Klausovi, který každý rok na konci srpna nechá veškeré práce, praští lopatou a krumpáčem a jede do Českých Budějovic, aby podpořil kulhavého Zemana - snad čeká, že současná hlava státu spadne z vozíku a hlavní slovo zbude na něj. Chůze Zemanovi nejde, ochutnávání slivovice ano. To je nejlepší občerstvení ve třicetistupňovém teplu (ve stínu).

Protože spousta nových strojů je chaoticky nacpáno v celém areálu, přičemž jejich technická dokonalost už je mimo mé technické vzdělání a praktické znalosti, zaujala mě lokomobila parní orby umístěná v pavilonu Z. Masivní stroj připomínající horu železa pochází z počátku 20. století. Nevím, kde se takto oralo, snad v Polabí a okolo Prahy. V jižních Čechách prý lanovou parní orbu zkoušeli na schwarzenberských dvorech, ale dlouho ne. Ani se nedivím, jistě lepší bylo živit 100 tažných volů a 50 oráčů než 2 mohutné parní lokomobily.

Z nové techniky mě zaujal elektromobil dosahující 200 km rychlosti s dojezdem 500 km na nabití baterie. Na cenu jsem se raději neptal.
Josef Zahradníček