Krávy posílají SMS

Na louce u obce Westerau ve Šlesvicku-Holštýnsku se pase 80 krav. Náhle jedna kráva, na jejímž ocase je připevněný nějaký černozelený malý předmět, uléhá do trávy. podle objemného břicha lze rozeznat, že se jedná o krávu březí, na kterou přišly porodní bolesti. 

Během několika minut se objeví sedmadvacetiletý majitel Phillip Ellerbrock, aby sledoval a napomohl telení. O začátku porodu se dozvěděl zásluhou svého mobilního telefonu, na který přišla zpráva vyslaná přístrojem umístěným na ocasu krávy. Signální zařízení si nemůže vynachválit. Dozvěděl se o něm od veterináře, který ho viděl na nějakém veletrhu, a na internetu. Jako první rolník v Šlesvicku-Holštýnsku je koupil. Zaplatil za ně 300 eur (7.800 korun) a investici si nemůže vynachválit. Jeho pomocí zachránil už několik telat a krav.

Přístroj se několik dní před předpokládaným telením umístí na ocas, kterým při telení kráva při porodních bolestech pohybuje jinak než při běžné pastvě či při spánku. Pří zrychlených pohybech ocasu vydá zařízení signál do mobilní sítě, který jde na telefonní číslo majitele. Může jít i na více telefonů najednou. Rodina Phillipa Ellerbrocka dostává signály na dvou mobilech. Zásluhou tohoto zařízení mohli už pomáhat při 60 porodech krav.

"Pro nás je chov krav nesmírně důležitý. Jsou jakoby součástí rodiny. Každá má své jméno, každou poznáme podle vzhledu. Proto její uhynutí není jen ztráta ekonomická, ale i rodinná." říká Ellerbrock. Je přesvědčen, že chov zemědělských zvířat bude pořád víc ovlivňován elektronikou, že krávy budou mít někde čipy-snad na hlavě, jejichž pomocí bude moci sledovat každý jejich krok. Počítač bude automaticky vyhodnocovat stav zvířat. Tím se rozpozná změna chování zvířat, například nemoc.

Vzpomínka na bývalého mistra zemědělství Bohumila Kubáta

V tichosti zemřel 13. června 2017 ve věku 61 let bývalý ministr zemědělství Bohumil Kubát. Jako veterinární lékař se už v osmdesátých letech zabýval vztahem lidí k přírodě, včetně zvířat. Už tehdy se v několika článcích odvážil kritizovat neuváženou honbu za rekordními výnosy, planýrování krajiny a špatné hospodaření s vodou.

Po prvních svobodných volbách se 29. června 1990 stal ministrem zemědělství v Pithartově vládě. Byl prvním ministrem, který nastartoval finanční podpory začínajícím zemědělcům. Bohužel jeho úmysly byly brzděny komunistickými úředníky ministerstva zemědělství a zemědělských správ v okresech. Přesto se mu podařilo prosadit první dotace pro soukromé zemědělce, i když za krutých podmínek. Nepodařilo se mu u ministra financí Klause nalézt pochopení pro myšlenku dát každému soukromému zemědělci do začátku 1 milion korun, potom 10 let nic. Byl to právě Klaus, kdo po volbách v roce 1992 prohlásil, že jediných člověkem, který v jeho vládě nesmí být, je Bohumil Kubát. Pro Klause byla nejdůležitější privatizace a transformace socialistických podniků, nikoli vrácení půdy malozemědělcům a už vůbec ne jejich finanční podpora.

Po odchodu z vysoké politiky Kubát v několika rozhovorech pro media navrhoval spojení zemědělství, krajiny, venkovských obcí, přírody a životního prostředí pod jedno ministerstvo. Bohužel v politice nerozhoduje rozum a znalost životních zákonitostí, ale volební hlasy městské šedé masy.

Nejsou lidi, řemeslo ztratilo zlaté dno

Dle nedávného průzkumu společnosti NMS Market Research zůstala z vyučených řemeslníků u své profese jen necelá třetina. Stárnoucí generace profesionálů navíc nestíhá své potenciální nástupce zaučit. 

Firmy často musejí hledat nejen pro učně na praxi různé motivace. „Zvýšili jsme výrazně odměny za dobrou práci a dobré lidi jsme si pro své stavby udrželi. Zatím ještě je koho udržet. Zatím ještě nějací fachmani na stavbách jsou. Dost se bojím, jak bude situace vypadat za deset či 15 let,“ dodává Mencl, ředitel společnosti Ekonomické stavby.

Zhruba sedm tisíc řidičů odchází ročně do důchodu. Mladá generace o tuto profesi nejeví příliš zájem. Třetina českých řidičů je starších 50 let. A mladá generace nestačí ty, kteří odcházejí, nahrazovat. Chybějí lidé s řidičskými průkazy skupiny C nebo D. Podíl na nedostatku těchto řidičů má hlavně zrušení vojenské služby. Tam si totiž řada budoucích řidičů zdarma udělala potřebná řidičská oprávnění a získala potřebnou praxi. A nejen řidiči. Za 1. republiky měli nevyučení muži možnost během vojenské služby vyučit se řemeslu (automechanik, krejčí, obuvník, truhlář, kovář apod.)

Zmiňovaní řidiči i řemeslníci navíc často odcházejí do zahraničí. V okolních státech je značná poptávka po kvalifikovaných řemeslnících, jako jsou elektrikáři, pekaři a truhláři.

Práce v zahraničí a nižší mzda samozřejmě není tím hlavním důvodem, proč začínají citelně chybět řemeslníci a další lidé na manuální práci. Hlavním důvodem jsou pravidelné mediální informace o mzdách, podle nichž nejvíc vydělávají lidé v oborech, kde je minimální nebo žádná námaha. Proto už od začátku 90. letouží rodiče mít - a všechno pro to dělají - mít ekonomy nebo právníky z ještě nenarozených dětí. Sedět ve značkovém oblečení, vymydlený, nagelovaný a navoněný v luxusní klimatizované kanceláři a u počítače a telefonu předstírat práci je představa, kterou mladým, ale i mnoha starým kdysi velmi nakažlivými názory vsugeroval Klaus, že výroba a manuální práce jsou zbytečné, že stačí mít pestrobarevné kravaty a obchodovat s větrem, vše potřebné se doveze ze zahraničí. Fyzické práce je třeba se štítit.

Před osmdesáti lety si jižní Čechy oddechly od cikánských lupičů

V červnu před devadesáti lety skončilo v jižních Čechách jedno z období strachu. Byly rozprášeny bandy zlodějů, kteří oblast od Šumavy až po Třeboňsko terorizovaly, 

Jižní Čechy, především Pošumaví a Prácheňsko, byly v polovině dvacátých let minulého století  postiženy novým neznámým utrpením. Jako by se vrátily časy krále Jana Lucemburského, kdy lupičské řemeslo kvetlo, přibývaly krádeže v domech a bytech, loupežná přepadení a vraždy.

Daleko široko se o ničem nemluvilo než o "rotách cikánských," které trápí tamní chudý a ustaraný lid. Lupiči byly stále drzejší,nebylo bezpečno ani ve dne na veřejnosti nebo ve vlastním domě či bytě, natož v noci. Četnictvo bylo bezmocné, při zatýkání docházelo k surovým útokům na četníky, všude byla nejistota a strach o majetek a o život.

Obce nejdříve dostaly za úkol zřizovat obecní ponocné, kteří budou v noci hlídat. Ti sice v případě něčeho podezřelého troubili nebo pískali, ale než přišla pomoc, byli zloději pryč. Obce tedy určovaly občanské hlídky, na nichž se střídali přednostové domácností. Ani to nebylo účinné.

Problém byl vyřešen a strach lidí zahnán v roce 1927 s novými předpisy pro četnictvo, které mohlo proti lupičům zasahovat se vší razancí. Několik lupičů bylo zastřeleno na útěku, několik zatčeno, postaveno před soud a uvězněno nebo popraveno. Po dramatické honičce byli 21. května 1927 u Písku zatčeni Jakub Vrba, zvaný Bagro, vůdce nejobávanější cikánské bandy, a jeho společnice Alžběta Klocová.

Jako mávnutím kouzelným proutkem rázem bylo po krádežích a loupežích. V následujících dvou měsících už řádění lupičů nebylo zaznamenáno, takže byly zrušeny občanské hlídky i ponocní.

Zemřel velký Evropan Helmut Kohl

Bývalý kancléř Helmut Kohl zemřel dnes ve věku 87 let. Oznámila kancelář CDU a deník Süddeutsche Zeitung.Žil v Ludwigshafenu-Oggersheimu. Kancléřem Německé spolkové republiky byl v létech 1982 až 1998.   létech 1973 až 1998 byl předsedou Křesťansko demokratické unie (CSU). Je považován za autora sjednocení Německa a vzniku evropské měny "eura".

Helmut Kohl se narodil v roce 1930. V roce 1969 se stal předsedou vlády v Porýní-Falcku. V roce 1982 se zásluhou koalice CDU-FDP stal německým kancléřem. Byl jím až do roku 1998, kdy vyhrála volby SPD a kancléřem se stal Gerhard Schröder.

V posledních létechse kvůli nemoci stáhl do ústraní. Při 20. výročí pádu berlinské zdi v roce 2009 byl už na invalidním vozíku.

Drogy jako polehčující okolnost

Obžalovaný Lukáš H., jenž jednoho policistu zavraždil a druhého těžce zranil, jednání u soudu v Českých Budějovicích prospal. V civilním oblečení spoutaný na nohou a pod hlavněmi samopalů

Posudky znalců psychologů a psychiatrů vyžádané soudem i obhájcem vidí 18letého pachatele jako nezralého, egocentrického člověka, který svaluje odpovědnost na druhé či na okolnosti. Jeho hodnotový systém je deformovaný – prioritou jsou pro něj drogy.

O kvalifikaci trestného činu bude krajský soud rozhodovat v červenci. Obhájce Lukáše H. sdělil: „Budu hájit na paragraf 360, to je rauschdelikt, čin spáchaný v nepříčetnosti způsobené požitím nebo aplikací návykové látky. Byl pod vlivem metamfetaminu, tři dny nespal, bojím se jeho umístění do věznice, protože tam drogy jsou běžné."

80 let od popravy Tuchačevského a zahájení čistek v sovětské armádě

Před osmdesáti lety začaly čistky v sovětské armádě. 11. června 1937 bylo odsouzeno k trestu smrti zastřelením devět vysokých důstojníků v čele s maršálem Tuchačevským.  Trest  smrti byl vykonán okamžitě po vynesení rozsudku.

Důstojníci, kteří byli popraveni společně s Tuchačevsým

Tuchačevský byl synem drobného šlechtice, který v roce 1912 absolvoval důstojnickou školu a zúčastnil se bojů první světové války. Byl zajat a dva roky strávil v německém zajetí, přičemž se pětkrát pokusil o útěk. Poslední pokus se mu podařil. V roce 1918 dobrovolně vstoupil do Rudé armády a vedl řadu operací občanské války. V roce 1920 vedl vojsko při potlačení protibolševické vzpoury.

V roce 1920 udajně špatnoui strategií přičinil o porážku SSSR ve válce s Polskem. Toto byl jeden z důvodů, proč se ho Stalin rozhodl v roce 1937 zlikvidovat. Dalším důvodem, proč rozlobil Stalina bylo, že požadoval modernizaci sovětské armád, více tanků. Stalin to zamítl s odůvodněním, že by tím bylo Německo vyprovokování k velkému zbrojení. Tuchačevský byl považován za největšího odborníka Rudé armády.

V roce 1936 dostal Stalin několik udání na Tuchačevského. To nejvážnější zřejmě pocházelo z Prahy. O dalším osudu sovětského maršála rozhodla dezinformace, podstrčená šéfem SD a SS-Obergruppenführerem Reinhardem Heydrichem české rozvědce, kterou Stalinovi předal osobně Edvard Beneš. Heydrich skutečně zaznamenal rozpory v sovětském velení a navrhl Hitlerovi a Himmlerovi možnost otevřít Německu cestu na východ tím, že odstraní vedoucí garnituru Rudé armády pomocí dezinformační kampaně. Heydrich pozval v roce 1936 Tuchačevského u příležitosti jeho cesty do Francie a Británie také ke zdvořilostní schůzce v Berlíně. Sovětský armádní velitel přijal a udělal chybu, neboť od té chvíle se začalo o jeho kontaktech s Němci veřejně mluvit. K další dezinformační akci pak Heydrich využil padělanou dokumentaci o spolupráci Tuchačevského s německou výzvědnou službou Abwehr Wilhelma Canarise.

Heydrich rozhodl dezinformační dokumenty "pustit na trh" tak, aby se k nim dostal vyzvědač zvaný "Zrádce X". Šlo o legendárního vysvědače A-54 Paula Thümmela, který od roku 1932 budoval agenturní síť Abwehru na území Československa, ale současně nabídl své služby československé zpravodajské službě Františka Moravce. Vedle pravdivých informací však často předával i dezinformace, které Němci právě za tímto účelem vytvářeli. Věděli totiž, že je v československém prostoru někdo zrazuje, byť neznali jeho identitu. Moravcova služba prý skutečně Heydrichovy dokumenty od Thümmela získala a předala je prezidentu Edvardu Benešovi, který je pak postoupil přímo do rukou Josifa Stalina.

Tuchačevský byl zatčen 22. května 1937. Spolu s ním bylo zatčeno dalších osm vysokých důstoníků Rudé armády  a námořnictva. Byli obviněni z příslušnosti k protisovětské trockistické organizace, která spolupracuje s nacistickým Německem a oslabuje sovětskou armádu. Tuchačevský byl  dál obviněn z příprav vzpoury, při které měl být svržen Stalin. Jeden z obviněných, Jan Gamarnik spáchal při zatýkání sebevraždu.

Po popravě vysokých důstojníků Rudé armády nastaly čistky v celé armádě. Historikové odhadují, že bylo popraveno 35 až 40 tisíc důstojníků. Zdůvodněno to bylo tím, že jsou Hitlerovi agenti. O 20 let později, po odsouzení Stalinova kultu osobnosti, bylo konstatováno, že všechna přiznání byla vynucena mučením a bití. Dokladem je Tuchačevského přiznání, na němž byly objeveny stopy krve.

V roce 1964 byla ÚV KSSS vytvořena komise k prošetření událostí v roce 1937. Závěry šetření komise bylo, Tuchačevský byl odsouzen a popraven v rozporu se sovětskou ústavou i v rozporu s požadavky trestního práva.

Moře jsou největšími skládkami odpadků

Podle světového ekonomického fóra (World Economic Forum) bylo v roce 2015 v mořích 322 milionů tun plastů, hlavně lahví, což je 32 procent světové produkce odpadů. Podle německé agentury životního prostředí lze na německém pobřeží na každých 100 m  pláží nalézt průměrně 389 kusu odpadků.

Podle odborníků bude v roce 2050 v mořích větší váha plastů než váha ryb. Generální tajemník OSN António Guterres vyzval všechny státy k řešení tohoto problému. Plasty v moři nejsou jen lahve, jedná se třeba o rybářské náčiní nebo o oděvy, batohy a podobné drobné plastové předměty, které ohrožují život mořských živočichů.

Končí další zdravotnické mýty, tentokrát o škodlivosti soli

Ze všech stran slyšíme, jak je strava s vysokým obsahem soli nebezpečná pro srdce. Zvyšuje riziko srdečního infarktu a mozkové mrtvice. Proto bychom příjem soli měli omezit. O jejím nedostatku však každý mlčí, přitom i ten může našemu tělu pořádně škodit!

Odborníci se shodují na jednom. Nadměrné solení není zdravé, proto je vhodné omezit ho na minimum nebo úplně. Sůl je totiž nebezpečná pro náš srdeční systém a škodí i mozku. Přispívá k vysokému krevnímu tlaku ... Nebo snad ne?

Podle specialistů na zdravé srdce však mnozí zapomínají na jednu věc. Solení je samo o sobě potřebné. Pokud naopak budete jídlo málo solit, hrozí, že přiberete na váze. Nejen nadměrné používání, ale i nedostatečné množství soli je pro lidský organismus škodlivé. Pokud máme totiž nedostatek soli, máme větší chuť na cukr. Tělo začne v tu chvíli uvolňovat více inzulínu, který zadržuje tuk. Hrozí riziko nárůstu hmotnosti a rovněž rozvoje diabetu typu II.

Jednoduše, sůl nepodceňovat. Potřebujeme ji k tomu, abychom přežili. Je nebezpečné tvrdit, abychom příliš nesolili. Mnozí sůl vyloučí úplně z jídelníčku nebo omezí na minimum, což není pro organismus dobré.

Sůl naše tělo potřebuje, neboť snižuje riziko mrtvice a infarktu. Díky soli je lepší i absorpce vitamínů. Sůl zvyšuje schopnost soustředit se a chrání ledviny.  Zkrátka sůl potřebujeme, abychom přežili, zatímco jsme dosud poslouchali pouze to, abychom přijímali pouze malé množství.

O soli jako o prostředku zvedajícím krevní tlak se mluvilo dlouhá léta. Ale i to je jen velký mýtus. Důkazem jsou např. Korejci, kteří mají jednu z nejvyšších spotřeb soli na světě a přitom je to národ s nejzdravější oběhovou soustavou a nejmenším počtem chorob srdce a cév.

Podle některých odborníků je čas, aby se skoncovalo se solí jako naším nepřítelem. Pokud tedy chceme být zdraví a chceme, aby náš organismus fungoval bez problémů.

Atentát měl Benešovi hlavně vydláždit cestu zpět na Hrad

Už to, že výsadky lidí, kteří atentát měli provést, byly doprovázeny nervozitou, zmatky a nutností neustále improvizovat, je dokladem o amatérizmu londýnských velitelů. Při čtení některých historek o dramatickém pobytu atentátníků na území protektorátu není možné se zbavit dojmu, že londýnské vedení si život v okupovaných Čechách a na Moravě představovalo opravdu "jak Hurvínek válku."

O to větší uznání parašutisté zaslouží. Ti lidé se sami museli nejen připravovat na splnění úkolu, skrývat se před bezpečnostními a vojenskými složkami, navazovat kontakty s domácím odbojem a hledat spojení s Londýnem, ale především si zajistit základní lidské potřeby jako stravu, oblečení, hygienu, nocleh atd. Tím dostali do maléru lidi, kteří jim poskytli pomoc.

Domácí odboj vytušil, jakou akci parašutisté chystají, a tak 12.května 1942 z protektorátní odbojové ústředny do Londýna přišlo zoufalé varování, že následky atentátu budou hrozné. Plukovník Moravec si na sklonku života upamatoval, že depeši předložil Benešovi, který zakázal na ní odpovědět. Moravec však 14.května odeslal domácímu odboji uklidňující zprávu, že se žádná akce proti "oficiálním říšským osobám" nechystá. O třináct dní později Jan Kubiš a Jozef Gabčík atentát na Heydricha provedli.

Heydrich jako nacistický pohlavár a zločinec nejvyšší kategorie patrně Beneše zajímal jen jako dobrý živý terč, po jehož pádu se probudí národ k nenávisti a odporu. To se stalo, ale až po válce.

Z dnešního úhlu pohledu se jeví výběr místa a samotné provedení atentátu jako nepochopitelné. Postavit se na ulici před auto a vytáhnout samopal dnes dokáže jedině sebevražedný atentátník. 

Je zřejmé, že záměrem těch, kteří v Londýně atentát připravovali, byla Kubišova a Gabčíkova smrt. Potřebovali, aby německé orgány okamžitě poznaly, že atentát je dílem zahraničního výsadku. Přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by v Londýně chtěli odvrátit pozornost od perzekuce domácího obyvatelstva. Spíš to bylo opačně - Beneš v Protektorátu potřeboval co nejvíc obětí atentátu, aby se po válce mohl vrátit jako neomezený vládce a za podpory zmanipulovaného národa se mohl mstít domácím odpůrcům, kteří s ním za 1. republiky nesouhlasili a hlavně, aby mohl uskutečnit dávný sen a vyhnat české Němce.

Za stejnou práci, stejné peníze

Emmanuelu Macronovi je třeba zatleskat za to, že bez dlouhých okolků obrátil pozornost k problému, který ohrožuje fungování Evropské unie i sociální soudržnost uvnitř jednotlivých zemí mnohem víc než terorismus či dva roky stará migrační krize.

Jde o ostudný relikt z dob rozdělené Evropy: situaci, kdy někteří Evropané dostávají za tutéž práci méně peněz než jiní.

Z řady českých médií si jejich čtenáři v minulých dnech mohli odnést dojem, že nově zvolený francouzský prezident chce omezit volný pohyb pracovních sil - jednu z klíčových výhod členství v EU. Mám pro ně dobrou zprávu. Macron nic takového nenavrhuje.

Požaduje něco zcela jiného, něco, co by měla být v Evropě v roce 2017 naprostá samozřejmost. Nelze to vyjádřit jasněji, než to vyjádřil on: "Za stejnou práci ve stejné zemi musí být placena stejná mzda."

Francouzský prezident má pravdu. Nelze tolerovat zneužívání volného pohybu služeb k faktickému obcházení povinností, které musejí splňovat francouzští zaměstnavatelé.

Zvykli jsme si pokládat za normální, že na německých stavbách pracují Poláci a na českých Ukrajinci, protože "jsou levnější". Ve skutečnosti to vůbec normální není.

Představme si, že by v jakýchkoliv evropských novinách vyšel inzerát následujícího znění: "Společnost XY přijme pro svou centrálu v Praze/Paříži/Londýně specialistu na IT / projektového manažera / experta na podnikové financování. Váš plat se bude odvíjet od toho, zda jste Francouz, Brit nebo Čech."
Že by to byl skandál? Ano, byl. Daleko větší skandál ale je, že se nad přesně takovýmto stavem v případě méně kvalifikovaných profesí vůbec nepozastavujeme.

Je načase s tím skoncovat. Přesně na tohle by se zejména sociálně slabší voliči měli ptát těch, kdo se ucházejí o jejich hlasy. A nedovolit jim, aby jejich znechucení a obavy z budoucnosti šikovně přetavovali v lidový hněv. A tomu následně hloubili korýtko směrem k menšinám, parlamentní demokracii, neziskovkám, médiím a dalším zástupným cílům.

Samozřejmě že nějaké regionální platové rozdíly jsou přirozené, existují i v rámci jednotlivých zemí. Ale Evropská unie nebude dlouhodobě fungovat, pokud budou brát její občané v Plzni čtvrtinu platů svých sousedů žijících pár kilometrů za neexistující hranicí v Norimberku.
A ne, ideální řešení opravdu není tu hranici znovu zadrátovat.