80 let od popravy Tuchačevského a zahájení čistek v sovětské armádě

Před osmdesáti lety začaly čistky v sovětské armádě. 11. června 1937 bylo odsouzeno k trestu smrti zastřelením devět vysokých důstojníků v čele s maršálem Tuchačevským.  Trest  smrti byl vykonán okamžitě po vynesení rozsudku.

Důstojníci, kteří byli popraveni společně s Tuchačevsým

Tuchačevský byl synem drobného šlechtice, který v roce 1912 absolvoval důstojnickou školu a zúčastnil se bojů první světové války. Byl zajat a dva roky strávil v německém zajetí, přičemž se pětkrát pokusil o útěk. Poslední pokus se mu podařil. V roce 1918 dobrovolně vstoupil do Rudé armády a vedl řadu operací občanské války. V roce 1920 vedl vojsko při potlačení protibolševické vzpoury.

V roce 1920 udajně špatnoui strategií přičinil o porážku SSSR ve válce s Polskem. Toto byl jeden z důvodů, proč se ho Stalin rozhodl v roce 1937 zlikvidovat. Dalším důvodem, proč rozlobil Stalina bylo, že požadoval modernizaci sovětské armád, více tanků. Stalin to zamítl s odůvodněním, že by tím bylo Německo vyprovokování k velkému zbrojení. Tuchačevský byl považován za největšího odborníka Rudé armády.

V roce 1936 dostal Stalin několik udání na Tuchačevského. To nejvážnější zřejmě pocházelo z Prahy. O dalším osudu sovětského maršála rozhodla dezinformace, podstrčená šéfem SD a SS-Obergruppenführerem Reinhardem Heydrichem české rozvědce, kterou Stalinovi předal osobně Edvard Beneš. Heydrich skutečně zaznamenal rozpory v sovětském velení a navrhl Hitlerovi a Himmlerovi možnost otevřít Německu cestu na východ tím, že odstraní vedoucí garnituru Rudé armády pomocí dezinformační kampaně. Heydrich pozval v roce 1936 Tuchačevského u příležitosti jeho cesty do Francie a Británie také ke zdvořilostní schůzce v Berlíně. Sovětský armádní velitel přijal a udělal chybu, neboť od té chvíle se začalo o jeho kontaktech s Němci veřejně mluvit. K další dezinformační akci pak Heydrich využil padělanou dokumentaci o spolupráci Tuchačevského s německou výzvědnou službou Abwehr Wilhelma Canarise.

Heydrich rozhodl dezinformační dokumenty "pustit na trh" tak, aby se k nim dostal vyzvědač zvaný "Zrádce X". Šlo o legendárního vysvědače A-54 Paula Thümmela, který od roku 1932 budoval agenturní síť Abwehru na území Československa, ale současně nabídl své služby československé zpravodajské službě Františka Moravce. Vedle pravdivých informací však často předával i dezinformace, které Němci právě za tímto účelem vytvářeli. Věděli totiž, že je v československém prostoru někdo zrazuje, byť neznali jeho identitu. Moravcova služba prý skutečně Heydrichovy dokumenty od Thümmela získala a předala je prezidentu Edvardu Benešovi, který je pak postoupil přímo do rukou Josifa Stalina.

Tuchačevský byl zatčen 22. května 1937. Spolu s ním bylo zatčeno dalších osm vysokých důstoníků Rudé armády  a námořnictva. Byli obviněni z příslušnosti k protisovětské trockistické organizace, která spolupracuje s nacistickým Německem a oslabuje sovětskou armádu. Tuchačevský byl  dál obviněn z příprav vzpoury, při které měl být svržen Stalin. Jeden z obviněných, Jan Gamarnik spáchal při zatýkání sebevraždu.

Po popravě vysokých důstojníků Rudé armády nastaly čistky v celé armádě. Historikové odhadují, že bylo popraveno 35 až 40 tisíc důstojníků. Zdůvodněno to bylo tím, že jsou Hitlerovi agenti. O 20 let později, po odsouzení Stalinova kultu osobnosti, bylo konstatováno, že všechna přiznání byla vynucena mučením a bití. Dokladem je Tuchačevského přiznání, na němž byly objeveny stopy krve.

V roce 1964 byla ÚV KSSS vytvořena komise k prošetření událostí v roce 1937. Závěry šetření komise bylo, Tuchačevský byl odsouzen a popraven v rozporu se sovětskou ústavou i v rozporu s požadavky trestního práva.