Atentát měl Benešovi hlavně vydláždit cestu zpět na Hrad

Už to, že výsadky lidí, kteří atentát měli provést, byly doprovázeny nervozitou, zmatky a nutností neustále improvizovat, je dokladem o amatérizmu londýnských velitelů. Při čtení některých historek o dramatickém pobytu atentátníků na území protektorátu není možné se zbavit dojmu, že londýnské vedení si život v okupovaných Čechách a na Moravě představovalo opravdu "jak Hurvínek válku."

O to větší uznání parašutisté zaslouží. Ti lidé se sami museli nejen připravovat na splnění úkolu, skrývat se před bezpečnostními a vojenskými složkami, navazovat kontakty s domácím odbojem a hledat spojení s Londýnem, ale především si zajistit základní lidské potřeby jako stravu, oblečení, hygienu, nocleh atd. Tím dostali do maléru lidi, kteří jim poskytli pomoc.

Domácí odboj vytušil, jakou akci parašutisté chystají, a tak 12.května 1942 z protektorátní odbojové ústředny do Londýna přišlo zoufalé varování, že následky atentátu budou hrozné. Plukovník Moravec si na sklonku života upamatoval, že depeši předložil Benešovi, který zakázal na ní odpovědět. Moravec však 14.května odeslal domácímu odboji uklidňující zprávu, že se žádná akce proti "oficiálním říšským osobám" nechystá. O třináct dní později Jan Kubiš a Jozef Gabčík atentát na Heydricha provedli.

Heydrich jako nacistický pohlavár a zločinec nejvyšší kategorie patrně Beneše zajímal jen jako dobrý živý terč, po jehož pádu se probudí národ k nenávisti a odporu. To se stalo, ale až po válce.

Z dnešního úhlu pohledu se jeví výběr místa a samotné provedení atentátu jako nepochopitelné. Postavit se na ulici před auto a vytáhnout samopal dnes dokáže jedině sebevražedný atentátník. 

Je zřejmé, že záměrem těch, kteří v Londýně atentát připravovali, byla Kubišova a Gabčíkova smrt. Potřebovali, aby německé orgány okamžitě poznaly, že atentát je dílem zahraničního výsadku. Přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by v Londýně chtěli odvrátit pozornost od perzekuce domácího obyvatelstva. Spíš to bylo opačně - Beneš v Protektorátu potřeboval co nejvíc obětí atentátu, aby se po válce mohl vrátit jako neomezený vládce a za podpory zmanipulovaného národa se mohl mstít domácím odpůrcům, kteří s ním za 1. republiky nesouhlasili a hlavně, aby mohl uskutečnit dávný sen a vyhnat české Němce.