Stojíme všichni ve
svých frontách na pokladnu. Prodavačka z té nejvzdálenější směrem k té naší:
Helejte, to ste zase vy, že jo.
Žena, zřejmě
Vietnamka, která právě v čelé mé fronty odbavuje svůj nákup, cosi tiše se
sklopeným zrakem zamumlá.
Já bych je nakopal
doprdele. Nic jinýho si nezasloužej. Zaprská chlap z protější fronty. Plešatej
padesátník v tričku Jack Daniels. Zrovna vyskládal na pás kartony plechovkáčů a
pytel rohlíků. Zjevně na celý svátky.
Co se to děje?
Nechytám se.
No já s váma úplně
souhlasim, přidává se k Jackovi Danielsovi prodavačka z jeho kasy.
Nerozumím, koukám se
po všech a všichni koukají na Vietnamku.
První prodavačka
znovu: Helejte, ste tady dneska potřetí. To je naposled! Varuje Vietnamku.
Furt mi to
nedochází. Ale muž přede mnou (a za tou Vietnamkou) říká svýmu tak desetiletýmu
synovi: To voni tady nakupujou levně a pak to prodávaj dál, šmejdi. Taky bych
je nakopal doprdele, sráče.
Původní
prodavačka/obranářka spravedlivýho přeprodávání potravin zavírá kasu a
přistupuje k Vietnamce: Helejte, už vám příště nic neprodáme (zabodává prst do
jejího nákupu). To by se vám líbilo tohleto. To teda ne (mává jí varovně
vztyčeným ukazovákem před obličejem).
Proč by si tu
nemohla nakoupit, říkám a přidává se mladík za mnou: Jo, co udělala? Dyť si s
tím pak může dělat co chce, ne? Do toho vám nic není.
Ty vole
pravdoláskaři, ty bych taky poslal doprdele, hlesne odnaproti Jack Daniels.
Nastává chaos.
Prodavačky jedna přes druhou hudrujou, že takhle přece nejde. Jack Daniels se
chce prát. My s mladíkem za mnou ne, ale nadáváme mu. Vietnamka tiše odchází.
Přes pokladny létají sem a tam rasisisté, létají debílkové, co ji je mají vzít
domů, létají tu hlupáci, sráči i hovada.
Přichází vedoucí.
Prodavačky to zklidní. První vzbouřená mu hlásí: Pane vedoucí, zase tady byla.
Vedoucí, chlapec tak
o generaci mladší než ona, říká: Hmmm.
Hlášení pokračuje a
vedoucí mlčky odchází směrem k proskleným vchodovým dveřím, odkud sleduje, jak
Vietnamka nakládá nákup do auta.
Všichni pozorují
vedoucího jak pozoruje Vietnamku.
Ale vozejk vrátila,
říká směrem k pokladnám a odchází si po svých.
Je ticho. Bouře je
pryč. Ozývá se jen pípot čteček čárových kódů.
Veselé Velikonoce,
říká mi prodavačka z mé pokladny.
Vedení Billy to zřejmě nevadí nebo nečte články,které se jí týkají.
OdpovědětVymazat