Rusko se vrací k hrdinům, jako byl Stalin

Podle toho, co se nyní v Rusku píše, admirál Alexander Kolčak nebyl žádným admirálem ani hrdinou, ale zbabělým přeběhlíkem a prospěchářem. Reakce na film Admirál musely přijít. Pamětní desky v Petrohradě, Jekatěrinburku a jinde, připomínající Kolčaka jako hrdinu a bojovníka proti bolševikům, jsou zakrývány, natírány černou barvou a odstraňovány. Památník před poštou v Jekatěrinburku prý musí střežit policie.

Alexander Kolčak

"Přetírání Kolčakových památníků černou barvou nestačí, je třeba vyhodit do povětří celé budovy," řekl Oleg Ševcov, který akce řídí.

28. června 1916 byl víceadmirál Kolčak jmenován velitelem Černomořské flotily. 20. října 1916 v Sevastopolu byla potopena bitevní loď "Císařovna Marie", po ní německo-turecké křižníky "Goeben" a "Breslau", které odstřelovaly Sevastopol a další ruská města. Podle současných názorů to nebyl Kolčak, kdo nepřátelské lodě potopil, neboť samy explodovaly a potopily se. Naopak Kolčak prý způsobil, že byly potopeny desítky ruských lodí.

2. března 1917 Kolčak prý požadoval abdikaci cara Mikuláše II. a v červnu 1917 utekl od černomořské flotily a dal se k bolševikům. Seznámil se s Američany a 27. července 1917 odjel do USA. Po návratu se stal ministrem ruské vlády v Ufě  a byl jím ještě počátkem listopadu 1918. Není prý pravdou, že vládl celému Sibiři, nýbrž jen několika malým oblastem a několika železničním tratím na Uralu a na Sibiři. Skutečným vládcem Sibiře byl krátce sedmadvacetiletý kozácký kapitán Grigory Semjonov. Jeho podporovalo hlavně Japonsko, protože mu odprodal část Sachalinu. Japonsko v roce 1918 Semjonovovi poslalo 4,5 milionu rublů, rovněž Francie mu dala 4 miliony rublů.

Semjonova ovšem neuznával primátor Omsku, který vojenkou moc nad oblastí předal veliteli 3. divize Československé sibiřské armády generál-poručíkovi Radolovi Gajdovi. Nastalo v Sibiřské republice dvojvládí. Kolčak obnovil svátky, které schválila Prozatimní vláda a v prosinci 1919 uvolnil trh zemědělských produktů. Gajda ovšem vydal dekret o hospodářství řízeném stejně jako za bolševiků.

Boj o to jestli Rusko bude republikou nebo monarchií zřejmě nakonec rozhodli socialistické živly v československých legiích, které s odůvodněním, že se nebudou míchat do ruských záležitostí, odmítly poslušnost. Než byla vzpoura v čs. legiích potlačena, bolševici  Kolčaka popravili a pohřbili pod ledem řeky ANKARY. Gajda se vrátil do Československa, ale byl prezidentem Masarykem degradován na vojína a propuštěn z čs. armády.

Po pádu komunizmu byly v Rusku oslavováni hrdinové, kteří se proti diktatuře Lenina, Stalina, Chruščeva a Brežněva dokázali postavit. Mezi odpůrce bolševiků patřil i Kolčak. Na to se zřejmě má zase zapomenout. Válečná loď "Admirál Kolčak, postavená v roce 2012 v Kaliningradu, byla náhle přejmenovaná na "Admirál Makarov".

Je v souvislosti s ničením Kolčakových památníků prosazován názor, že památníky by se měly stavět jen vojevůdcům, kteří vyhráli nějakou válku jako byli Petr Veliký, Kateřina Veliká či Jozif Vissarionovič Stalin. Kolčak prý žádnou válku nevyhrál.