Atentát, na který se zapomnělo

21. října 1916 zažívala Vídeň i celé Rakousko-Uhersko šok. Byl spáchán atentát na ministerského předsedu Karla hraběte von Stürgkh. Tentokrát nezaútočil žádný horkokrevný bosenskosrbský radikál typu Gavrila Principa,  nýbrž  sociálnědemokratický politik dr. Friedrich Adler. Na atentát se ve víru dalších událostí brzy zapomnělo, takže dnes o něm ví jen málo lidí.

Místem činu byla symbolicky kavárna, konkrétně jídelna vídeňského hotelu Meissl & Schadn na náměstí Neue Markt. Premiér seděl u stolu, před sebou měl talíř se švestkovým koláčem a kouřil doutník. Vtom od vedlejšího stolu vstal mladý muž, přistoupil k Stürgkhovi, namířil  na jeho hlavu a vystřelil tři rány. „Hrabě Stürgkh padl na stranu a poté na zem," popsal deník Neue Freie Presse. „Proud krve mu vyřinul na tvář. Krev zakryla oblečení, stříkala na ubrus i na potraviny, které byly na stole."

Sice tehdy už třetím rokem zuřila první světová válka a na frontách padaly dnes a denně tisíce mladých rakouských mužů, ale  ve městě valčíků a elegance taková brutalita byla dosud nevídaná.

Svého konání Adler nijak neželel: „Mohu zodpovědně prohlásit, že svého činu nelituji a jsem přesvědčen, že šlo o užitečnou akci."

Zavražděný hrabě von Stürgkh, potomek tradiční šlechtické rodiny ze Štýrska, který vystudoval práva, od roku 1886 pracoval na tehdejším Ministerstvu kultu a vyučování a v letech 1909–1911 byl ministrem kultury. Byl především konzervativec a centralista. Od roku 1911 v roli premiéra netoužil diktovat, ale jen hasit či odkládat problémy, s nimiž si nikdo v říši nevěděl rady. Jeho podpis je pod známým manifestem Františka Josefa Mým národům. Sturgkh byl v levicových kruzích považován za původce války, neboť už po atentátu na Ferdinanda d´Este prosazoval diplomatické jednání, ale zároveň přípravu na válku.

Adlerův čin byl politickou demonstrací prvního řádu. Císař František Josef, jemuž tehdy zbýval měsíc života, ji nemohl přejít, a tak spustil sérii opatření. Jmenování nové vlády v čele s bývalým ministerským předsedou Ernestem von Koerberem naznačovalo možné změny politického kurzu, jenže historie se měla ubírat jinudy. Panovníkova smrt uvedla na trůn Karla I., který do vládních úřadů dosadil své vlastní lidi.

Na šokující atentát se tak velmi brzy zapomnělo. Dějiny se svým způsobem "převalily" i přes atentátníka Friedricha Adlera. Syn zakladatele rakouské sociální demokracie Victora Adlera byl na jaře 1917 odsouzen k smrti. „Ať žije revoluční sociální demokracie," zvolal po vynesení rozsudku.

Císař Karel I., usilující o politický smír v říši, změnil  Adlerův absolutní trest na osmnáct let těžké práce v kamenolomu. A na sklonku monarchie 2. listopadu 1918 – tedy právě před 98 lety – byl Adler dokonce amnestován a propuštěn na svobodu.

Friedrich Adler, později čas od času velebený rakouskou i světovou levicí jako zasloužilý mírotvorce, působil v meziválečném období ve vedení rakouské sociální demokracie. Dokonce se stal generálním tajemníkem Socialistické internacionály. Během druhé světové války emigroval do USA a později se uchýlil do Švýcarska, kde žil až do své smrti v roce 1960.