Ani předposlední
červencový týden nebyl příliš letní. Počasí zvané psí dni, s oblaky tmavé
barvy, nevěští pro zemědělce nic dobrého. Jak mám možnost občas pohlédnout na
pole, úroda se rýsuje velká. Jde o to, zda ji bude možné sklidit, zda ji nebude
třeba tahat z bahna jako v roce 2014.
Ve čtvrtek mě
vyrušil velký hluk motoru na poli nedaleko města, myslel jsem, že plechová
kavalerie babišovců už vjela do lánu ovsa, o jehož zralosti jsem pochyboval.
Vydal jsem se tam, ale nebyly tam New Hollandy se sedmimetrovými lištami, ale
rakouský dvoumetrový kombajn Epple z roku 1960, s nímž poslední zdejší soukromý
zemědělec vjel do ječmene. Ujel asi 50 m a opravoval. Když zjistil, že to na
poli neopraví, odjel domů. totéž se opakovalo v pátek a v sobotu. Ještě se na
druhý konec pole nedostal. Ale je klidný. Netrápí ho to. Do vánoc prý času
dost. Prý to jsou poruchy už od loňska, na které celý rok neměl čas. Jediné, co
za rok na kombajnu udělal, bylo vzorné natření výfuku stříbřenkou.
Za to media mají
fofr. Ještě se redaktorům nesrovnal v hlavě puč v Turecku a vražda na Smíchově,
už musí psát o střelbě v Mnichově. Podle kvality zpráv usuzuji, že zkušení
novináři mají dovolenou a učedníci sesmolí akorát nesmyslné konspirace.
Nejdříve jim bylo jasné nad slunce, že jde o akci islámského státu. Nyní, když
se zjistilo, že střílel zakomplexovaný mladík, už z toho chtějí vybruslit, i
když názor krvelačného českého čtenáře bulváru už těžko změní, ten si byl jistý
tím, že je to dílo islamistů, okamžitě.
Byl jsem zvědav na
alpskou krajinu, kterou včera projížděli cyklisté při závodu Tour de France.
Moc toho k spatření nebylo, déšť, mlha, temné mraky, mokrá silnice. Obdiv za
překonání nepříznivého počasí a alpských kopců patří všem závodníkům, ale
především Slovákovi Peteru Saganovi. Mistr světa a vítěz letošních tří etap
Tour a jistý držitel zeleného trikotu jel fantastickým způsobem, když jako přetopená parní lokomotiva polovinu
etapy včera táhl skupinu uprchlíků. Přitom mu
nešlo už o osobní prospěch, i když včera vyhrál nějakou tu prémii, ale o pomoc
plzeňskému Romanu Kreuzigerovi, aby ho posunul v celkovém pořadí mezi první
desítku jezdců. Když Sagan odpadl,
osamocený Kreuziger bez pomoci ostatních jezdců týmu nestačil zachytávat uniky
soupeřů, přesto se posunul z třináctého na celkově desáté místo.
S tím bezdůvodným
zabíjení nevinných lidí v celé Evropě, Asii, Americe i jinde ve světě je to už
na pováženou. Nikdo neví jak se šílencům bránit. Atentátník obyčejně po činu
zahyne, ale s ním nevinní lidé. Podezření na to, že se jedná o akce Islámského
státu berou dříve nebo později za své, i když islamisté se k nim nepravdivě
hlásí. Nejsnazší by asi bylo o těchto událostech vůbec neinformovat, aby
neinspirovaly lidi, kteří jsou za to, že se jejich foto a jméno jen na
chviličku objeví v mediích, ochotni zemřít.
Se zabíjením
nevinných lidí souvisí i směrnice EU o držení zbraní, podle které by střelnou
zbraň každý, komu se zachce, držet nesměl. Bohužel zbraně se vyrábějí a
prodávají nejen v Evropě, takže kdo by chtěl, ten by si ji opatřil. Vrah z
Mnichova si ji prý pořídil v ČR. Nepomáhají ani drastické tresty za držení
zbraní jako to bylo v minulosti, v době totalitních režimů. Například jednotky
SS za války na místě zastřelili každého civilistu, který měl zbraň. Přesto
spousta lidí neodolala pokušení a pistole nosila. Jak ukázaly nedávné příklady
(pád letadla v Alpách a v Nice kamion do
davu), kdo chce zabíjet nějaké nářadí si k tomu najde.
Je pravdou, že v
demokratickém systému je teroristických činů víc. Patří to zřejmě k demokracii.
V totalitách, kde je možné každého kdykoli kontrolovat, vyzvídat co veze či
nese, je samozřejmě nošení a převážení zbraní velmi omezeno, stejně tak
domlouvání telefonem či dopisování. Pamatuji doby, kdy každý dopis či balík ze
zahraničí byl zkontrolován, každý telefonní hovor nahrán na magnetofon, takže
nákup zbraně v zahraničí byl prakticky nemožný. A převážení přes hranice
vzhledem k důkladným celním prohlídkám také nepřicházelo v úvahu. Bylo také
spousta udavačů. Přesto mezi lidmi zbraně byly, skoro každý kluk nějakou
bouchačku vlastnil, většinou z války. Měl jsem spolužáka, který také přines do
učňovské školy dvě pistole i s náboji a pochlubil se jimi. Nikdo ho
neudal.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat