Uplynulý prázdninový
týden se vůbec nevyznamenal. Léto s bouřkami střídá jako na houpačce chladné
počasí s deštěm a větrem. Něco se zase asi pohnulo ve Vesmíru, na což násilnými
nepokoji klimatickými zareagovala naše maličká matička Země. Projevilo se to i
v chování lidí. Masakr ve francouzské Nice a v USA, puč v Turecku a Jerevanu.
Na okurkovou sezónu není pomyšlení, i když někteří čeští politici a novináři ji
mají celý rok. Jedni mají celý rok prázdniny, druzí celý rok vymýšlejí
strašidla.
Kdysi v hospodě U
kalicha Josef Švejk nazval Turky nevěřícími pohanskými psy a obvinil je z
atentátu na arcivévodu Ferdinanda. Všechno bylo skoro opačně, ale Švejk nemohl
vše vědět, neměl akademické vzdělání ani
možnost sledovat tV Nova či Prima. Z obecné školy věděl, že Turci postupně obsadili Balkán a
dobývali Vídeň, přičemž stejně jako Maďaři neopomněli prohlédnout si některé
slovenské a moravské kraje, takže se tam dodnes v hospodách o půlnoci mluví jak
turecky tak maďarsky (často i ve dne).
Na Turky vzpomínal i
rakousko-uherský voják Jakub Kamiš, jehož vzpomínky jsem nalistoval. "Jako vojín světové války jsem během let 1914 až
1918 projel trasu Praha - Vídeň - Budapešť - Bělehrad - Niš (Srbsko) - Sofie -
Bukurešť - Vídeň - Linec - Salcburk - Insbruk - Terst - Levoča - Debrecín -
Praha - Krakov - Terst - Praha. Byl jsem třikrát raněn, po dobytí Rumunska,
dostal jsem Karlův kříž. Viděl jsem v Bulharsku Turčíny s červenými turbany na
hlavách a zahalené Turkyně, jimž byly vidět jen oči. Viděl jsem tureckou armádu
zpola oblečenou do civilních kusů oděvů s dřevěnými opánky na nohách. Děla a
vozy tahali buvoly."
Protože TV Nova ani
Prima nesleduji a o Turecku toho o moc víc nevím než bývalí čeští občané c. a
k. monarchie, raději nyní zamířím na Tour de France, což je prý po olympijských
hrách a mistrovství světa ve fotbale nejsledovanější sportovní událost na světě.
Co se týká počtu diváků, myslím, že je zcela jasně nejsledovanější. Cyklisté po
většinu závodu projíždějí špalíry diváků, kteří cyklisty povzbuzují všemožným
způsobem, tleskají všichni staří i mladí. Údaj, že na posledních deseti
kilometrech etapy končící na kopci ve výšce asi 1500 m byl 1 milion diváků, mi
vyrazil dech.
Tour de France je
především velké divadlo se 198 profesionálními sportovci v hlavních rolích.
Mezi nimi jsou i tři Češi. Umístění je sice pro jezdce důležité, ale hlavní je
předvádět jízdu, která je pro běžného cyklistu jen vzdáleným snem. To láká i
davy diváků, nad jejichž hlavami se občas objeví i česká vlajka. Průměrná
rychlost okolo 40 km/hod, s kopců až 130 km/hod. Cyklisté jsou v podstatě
kostlivci o váze okolo 60 kg jedoucí na energii, kterou dostanou v nápojích.
Mimo dění v pelotonu a
diváků musí u obrazovky českého diváka zaujmout krajina včetně silnic. Kolik
odlišností od českého prostředí spatří. Například francouzští cestáři proti
českým ušetří polovinu bílé barvy, když krajnice označují přerušovanými čárami.
Nezahlédl jsem nikde složitý víceproudý kruhový objezd, jakými čeští projektanti
znepříjemňují řidičům jízdu, přičemž ve Franci do kruhové křižovatky ústí běžně
6 silnic. Marně hledám ve francouzské krajině chatovou osadu, nikde jsem nic
takového, čím je zaneřáděna česká krajina, ještě nespatřil, hory, jezera, řeky,
rybníky nejsou okupovány městskými sobci. Krajina je pro všechny.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat