Čas lufťáků je opět zde. Zahradníčkovy úvahy.

V bývalých zemědělských vesnicích, vzdálených víc než 5 km od měst, nastalo období chatařů a chalupářů. Následníci bývalých Husákových skromných chatařů a chalupářů přijíždějí nyní dobývat venkov jako novodobá společenská elita.

Z chatek a chaloupek na přespání se zásluhou uměle vytvořených nadprůměrných velkoměstských příjmů majitelů stala různě kýčovitá víkendová letní sídla, která se dají výhodně ilegálně pronajímat, aniž něco takového tuší Babiš a jeho finanční úřady.

Dočasní obyvatelé letních sídel jsou vždy překvapeni, že ti venkovští "primitivové" přežili zimní období bez nich, bez na obdiv vystavených "tlustých" aut, bez rámusu motorových sekaček a bez zápachu grilovaných uzenin. A s tichem venkova je až do září konec.

Za Husáka se na chaty a chalupy vyjíždělo v pátek v poledne, a bývala kolem toho hodně kritiky v mediích, dnes se vyjíždí už ve čtvrtek ráno  - a media to nevnímají, neb to považují za samozřejmost. Přítomnost lufťáckého šmejdu ovšem pociťuje obchod v malých městech, supermarkety najednou mají dvakrát nebo třikrát víc zákazníků a dlouhé fronty u pokladen (nejsou lidi). Na přecpaných parkovištích je umění najít místečko. Národ městský samozřejmě musí jíst, i když je na chatě, ale souběžné důvody zbytečných meganákupů jsou také jiné - předvést chudým domácím zákazníkům, co všechno si měšťák může dovolit koupit a co je ve městech v kurzu.

Byl jsem na nákupu ve čtvrtek dopoledne a výjimečně jsem kvůli jiným povinnostem spěchal. Po rychlém vybrání několika potravin jsem se hnal k pokladnám a vybral tu s nejmenším množství lidí ve frontě. Na neštěstí to nebyli obyčejní tři lidé, ale shodou okolností tři mladší a patrně dobře zaopatřené ženy (30-40), které svými nákupy dokonale zatížily pás pokladny. Dříve ženy v tomto věku už se podobaly důstojným a moudrým dámám, tentokrát se neodvážím takto nazvat tyto přestárlé a překrmené dorostenky narvané do drahých nevkusných kusů oděvů. K sebevědomým hlučným diskusím s pokladními jim asi shodně dodávaly odvahu účesy bohyň větru a protisluneční brýle nad čelem, ve vlasech. Přežil jsem tuto frontu s poznatkem, co všechno je možné.

Tento týden media připomněla dvě výročí. Osmdesát let od potopení školního výletu na řece Dyji a sedmdesát let od ostudného vítězství komunistů v podivných, i když ještě částečně demokratických, volbách v roce 1946. Obě události už postupem času vyčpěly, staly se pro větší část veřejnosti lhostejným "středověkem". O tragedii, jíž bylo vítězství komunistů ve volbách, byla země nucena pět 43 let internacionálu, píseň práce a bezpočet budovatelských písní, o tragédii na Dyji vzniklo několik dojemných písní:

Moravská lidová:

Na moravské Dyji sluníčko nesvítí
   /: voda tam pohřbila nejkrásnější kvítí. :/

   Vyjely dětičky, vyjely na výlet
/: A přes řeku Dyji společně chtěly jet. :/

   Pramice prastará, nákladu nesnesla,
/: a uprostřed řeky, náhle ke dnu klesla. :/

      mezihra 

   Strážmistrova dcera, zoufale volala,
/: pomozte matičko, bych neutonula. :/

   Dvaatřicet dětí se tam utopilo.
/: Tatíčka, matičku nikdy nespatřilo. :/

   Tiše šumí lesy, zvonek v dáli bije.
/: Vítr tiše houpá vlny zrádné Dyje. :/

Franta Poupě: Vlny zrádné Dyje

Konec května přinesl bouřkové počasí. Zatímco loňský rok byl zcela bez bouřek, tento týden už byly tři. Bouřky také postihly Šumavu (Volary) a část jižních Čech, zvanou Doudlebsko, a to silným krupobitím, které zničilo zahrádky. V Malontech u Kaplice kroupy zabily tři čápy ve hnízdě. Laškuje to počasí s námi, má podobný rozběh jako v roce Velké české povodně 2002. Pořád jsme tenkrát naříkali na sucho, až najednou bylo vody do pasu, někde ke krku a víc.

Včera český reprezentační tým sehrál v rakouském alpském Kranzachu přípravné utkání s fotbalisty Malty. Hráči z Malty, pořád hodně tajemného ostrova ve Středozemním moři, mají fotbalové umění perfektně zažité a v minulosti dělali českému týmu hodně starostí. Tentokrát se do nich Vrbův výběr zakousl už od začátku. Příjemně mě překvapil Tomáš Rosický, který po častých zraněních proseděl dlouhé měsíce na lavičce Arsenalu. Rosický dokázal, že pokud je zdráv, je panem fotbalistou, i když včera se mu několik přihrávek nepodařilo, podobně jako neúnavnému Daridovi, který snad má železné plíce. Bezchybný výkon na nezvyklé levé straně obrany podal včera Gebre Selassie -nepostřehl jsem žádnou zkaženou přihrávku. Podobně bezchybný byl výkon Romana Hubníka, který si o účast v reprezentačním týmu řekl až letošními jarními výkony, když se z Olomouce vrátil do Plzně, o jejíž mistrovský titul se velkou měrou zasloužil. Včera za reprezentaci dal Hubník nádherný gól.

Komentování politiky jsem si tentokrát odpustil, i když na některé události mám jiný názor než někteří novináři.

Zahradníček Josef