Ve volbách 1946 kandidovaly v českých zemích tři
socialistické strany a lidovci. Všechno byla jedna Národní fronta, opřená o
Košický vládní program, který vznikl pod taktovkou Rusů v dubnu 1945.
Předvolební poutač o rok později jen stvrzoval státní doktrínu: „Jednotni v boji – jednotni v práci“. Podepsána Národní fronta. Ovšem KSČ o sobě hlásala: „První v boji, první v práci,
první v republice.“
Byl to
výběr-nevýběr. Pravici volič nehledal. Agrární strana, jeden z pilířů
politického systému první republiky, byla z podnětu prezidenta Beneše zakázána.
KSČ získávala hlasy zemědělného lidu díky pozemkové reformě, která spočívala
především v přidělování půdy po Němcích. „Straničtí řečníci na venkově zdůrazňovali, že KSČ zajistila zemědělcům milion
hektarů konfiskované půdy,“
Soukromé
vlastnictví bylo od roku 1945 stále víc pod kontrolou státu. Znárodnění
hospodářství – průmyslu, bank,
dolů –, s ohledem na potřeby
poválečné obnovy do určité míry pochopitelné, nabylo v Československu
mimořádného rozsahu (60 procent). Budovatelský étos, jak ho známe z doby po
roce 1948, byl nastolen už v roce 1945. Stačí se podívat na tehdejší filmové
týdeníky. To byla důkladná příprava na „vítězný Únor“.
Komunisté získali
hlavní slovo v místních národních výborech. Měli ministra vnitra a ministra
informací, tedy určující vliv na bezpečnostní složky a média. KSČ byla s jedním
milionem členů nejpočetnější politickou stranou.
Odsun
Němců spěl v čase voleb k završení; celkem jich bylo vysídleno přibližně dva a
půl milionu. V okresech s bývalou německou většinou vítězili komunisté zvlášť
přesvědčivě – vůbec nejvíc dostali
na Tachovsku, 70,45 procenta hlasů.
Vyhnání Němců a
osídlení pohraničí určilo politiku až do
dnešních dnů. Komunistické volební bašty v západních a severních Čechách v roce
1946 jsou komunistickými volebními baštami i v současnosti.
Atmosféru
sytily významné jednotlivé události jako veřejná poprava K. H. Franka na Pankráci čtyři dny před volbami. KSČ ji využila k
vybičování nenávisti vůči Němcům a k tvrzení, že jedině Sovětský svaz může zemi
chránit proti příští nacistické hrozbě.
Dnes nám může
připadat, že předvolební situace působila jako jedna velká kampaň KSČ. Všechno
jako by mířilo k neodvratnému volebnímu výsledku. Komunisté měli nesrovnatelně
výhodnější výchozí podmínky. Jejich odhodlání vyhrát, urvat to, bylo značné. A
letargie nebo dokonce naivita demokratů byla z dnešního pohledu trestuhodná.
Také ji komunisté ztrestali.
Jestli
se ještě v roce 1946 dalo zabránit následující komunistické diktatuře – protektorátu Moskvy –, to je žánr coby-kdyby
historie. Na další demokratické volby jako klání politických stran se čekalo 44
let.
Žádné komentáře:
Okomentovat