České zemědělství na cestě do kytiček

Stavy hospodářských zvířat za 30 let klesly o víc než 60 procent. 

„Celkově máme jednu z nejnižších hustot hospodářských zvířat na obhospodařovanou výměru půdy: Zatímco my máme podle Eurostatu 0,58 dobytčích jednotek na hektar orné půdy, například ve Francii to je 0,82 a v Německu 1,06. V Nizozemí, kde je jedna z nejvyšších úrovní živočišné výroby na jednoho obyvatele v EU, připadá na hektar orné půdy 3,35 dobytčích jednotek,” tvrdí předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. Za „dlouhodobě neuralgický bod” struktury českého zemědělství označil živočišnou výrobu.

 Podle tržeb zemědělské velkovýroby v ČR, na prvním místě jsou obiloviny a řepka, na druhém místě je mléko. V případě drobných soukromých zemědělců jsou obiloviny také na prvním místě, na druhém je pastevní odchov skotu. Produkci mléka u drobných zemědělců zrušily mlékárny, které odmítly malé množství vykupovat.

Stavy skotu v Česku jsou nyní zhruba na 40 procentech oproti roku 1987, stavy prasat na zhruba 36 procentech, vyplývá z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ). Očekává se další rušení chovů.

Zemědělské půdě chybí organická hmota ze statkových hnojiv, čímž jsou negativně ovlivněny chemické i fyzikální vlastnosti půdy. Půda tak ztrácí svou „sílu“, která spočívá ve schopnosti zadržet vodu v krajině a poskytovat stabilní výnosy polních plodin. V současnosti se tento výpadek nahrazuje strojenými hnojivy a pesticidy a následky zanedbání základní agrotechniky se projevuje zatím skrytě, ale v budoucnosti to v souvislosti s omezováním chemikálií v potravinách jistě bude velký problém.

Dalším rozměrem úbytku hospodářských zvířat je změna estetického rázu krajiny a oslabení hospodářské výkonnosti venkovských regionů především ve vazbě na zaměstnanost. Potřeba pracovních sil například pro výrobu mléka je totiž mnohem vyšší než je tomu například v případě pěstování obilí a řepky.

Po roce 1989 v ČR klesly stavy dojeného skotu na historicky dlouhodobá minima, zůstaly jen nejlepší plemena dojnic a velké prosperující závody. Tím se automaticky zvýšila průměrná užitkovost, takže úbytek dojnic se výrazně neprojevil. Podle legislativy EU platily až do loňského roku kvóty na výrobu mléka pro jednotlivé členské země a za překročení kvót hrozily finanční postihy. Zrušení kvót pomohlo připraveným zemím. V současnosti v ČR například vychází zhruba poloviční produkce mléka na 100 hektarů v porovnání se sousedním Německem, tedy je zde také zhruba polovinu dojeného skotu na 100 hektarů. Výsledkem je tuzemská spotřeba více než 42 procent mléčných výrobků z dovozu. Před vstupem do EU to přitom bylo méně než 15 procent

Výzvy k nákupům domácích potravin jsou bezpředmětné. Lidé v ČR nehledí na původ ani kvalitu potravin, ale dávají přednost zboží, které je nejlevnější. V nedávném průzkumu uvedlo zemi původu jako nejdůležitější kritérium při nákupu potravin jen pět procent lidí.

Je neoddiskutovatelnou skutečností, že volný trh, i když je jednou ze základních hodnot demokratického systému, ničí zemědělce, především ty menší a slabší. Dokladem je v poslední době zrušení kvót EU. Rovněž vysoká intenzita zemědělské výroby podřezává větev pod tradičním zemědělstvím. S tím se musí české zemědělství, které pro intenzivní průmyslové zemědělství propojené s největšími zpracovateli a obchodními sítěmi nemá podmínky, bude muset na delší dobu smířit. Pokud svět nepostihne nějaká přírodní či válečná katastrofa a nebude třeba obdělávat i půdu, která je nyní nadbytečná a je jen pro potěšení oka rekreanta.