14. února 1956 Chruščov odsoudil Stalinovy zločiny

Do povědomí světové veřejnosti se bývalý sovětský vůdce Nikita Chruščov zapsal několika výraznými epizodami.

 

Stalin a Chruščov

Na XX. sjezdu Komunistické strany SSSR 14.února 1956 přednesl Chruščov projev "O kultu osobnosti a jeho důsledcích", v němž kritizoval Stalinovy zločiny. Projev byl natolik převratný, že tehdy nebyl vůbec publikován (až v roce 1990).

Chruščovův tajný několikahodinový projev "O kultu osobnosti a jeho následcích" byl určen jen uzavřenému okruhu delegátů. Chruščov v referátu vylíčil obludnou řadu represí a čistek, zejména mezi komunisty a vysokými důstojníky. "Stalinova samovláda vedla ke zvlášť těžkým důsledkům v průběhu Velké vlastenecké války," vyčetl Chruščov Stalinovi i údajně chybné kroky v zahraniční politice. Hovořil také o vysídlení mnoha národů.

Základem projevu byly závěry zvláštní komise, kterou nechal Chruščov zřídit v roce 1955 a kterou vedl bývalý stalinista a akademik Pjotr Pospelov. Ze zprávy komise, kterou Chruščov použil jako základ ke svému projevu, vyplynulo, že "bylo zjištěno, že ze 139 členů a kandidátů ústředního výboru strany, zvolených na XVII. sjezdu (konal se v roce 1934), bylo zatčeno a zastřeleno (hlavně v letech 1937 a 1938) 98 osob, to je 70 procent.

Chruščov pak nechal propustit miliony vězňů z gulagu, sovětské soustavy koncentračních táborů. Členové strany truchlící po Stalinovi ho kvůli tomu odsoudili jako zrádce. Vyděšení byli i Stalinovi obdivovatelé v Československu i jinde ve světě. 

Spolu s dalšími začal Chruščov opatrně uvolňovat tvrdý vojensko-policejní režim, což o něco později umožnilo obdobné uvolnění i v tehdejších sovětských satelitech. Neváhal však potlačit maďarské povstání v roce 1956 (4.000 mrtvých), v němž viděl nebezpečný kontrarevoluční precedens. V roce 1957 odvrátil první pokus o puč proti své osobě, spiklence Molotova, Malenkova a Kaganoviče a další však nenechal popravit.

Počátek šedesátých let nebyl pro Chruščova příznivý. Berlínská a kubánská krize ho sice hodně zeslabily, ale skutečnou příčinou jeho konce v čele státu byly hospodářské neúspěchy SSSR. Chruščovova mírná politická obleva v Sovětském svazu a jeho satelitech skončila na podzim 1964, kdy opět získalo převahu stalinské jádro strany, přičemž Chruščov byl "ze zdravotních důvodů" zbaven všech funkcí ve vedení strany i státu a dostal doživotní domácí vězení. Začala tvrdá vláda Leonida Brežněva. Nikita Sergejevič Chruščov zemřel na infarkt 11. října 1971.