Nový čínský traktor Arbos chce dobýt evropský trh

Arbos je nové jměno traktoru, který se narodil v Číně a chce brzy vpadnout do Evropy. Výroba těchto taktorů patří čínské společnosti Foton Lovol, kterou z dvaceti procent vlastní stát. Traktorů Arbos se vyrábějí čtyři modely, od výkonu 102 HP do 136 HP. 

Značení první série začíná číslem 5000, přičemž nuly jsou nahrazeny výkonem v HP. Připravují se série 6000, u které výkon strojů bude 140 až 200 HP, a série 7000 s traktory o výkonu 200 až 260 HP. Motory, které jsou v traktorech jsou vyrobeny v čínské firmě, protože však nesplňují evropské požadavky na emise, budou traktory pro evropský trh vybavovány motory Kohler.

Pro všechny čtyři první modely je použit motor o obsahu 3,4 litru. Traktory jsou vybaveny třemi typy převodovek. V základní verzi je mechanická převodovka s pěti rychlostmi dopředu i dozadu. Vývodové hřídele mají 540 a 1000 otáček. V dalších verzích jsou převodovky tří- a čtyřstupňové. Hydraulická čerpadla mají kapacitu 110 litrů/min. a zvedací síla zadní hydrauliky je 4,4 tuny, přední 2 tuny.

Kabinu traktorů Arbos konstruovali Italové. Má vysoké čelní sklo, pro pohodlnější práci s čelním nakladačem. Kabina neodpovídá evropské normě, která stanoví maximální sílu hluku. Rozvor kol je 2,4 m, váha se odhaduje na 4,2 tuny. Model Arbos 5130 bude v Evropě stát 59.700 euro (1,620.000 Kč). Evropské sídlo společnosti Foton Lovol je v Bologni.

Císařské posvícení

Posvícení v českých zemích prý bývala slavena už od dob Přemyslovců. Doba konání a posvícenské zvyky se v průběhu století ustálily a měnily jen nepatrně. Do oslav posvícení výrazně zasáhl až v 18. století císař Josef II. Neučinil to z nějakého chvilkového vladařského rozmaru, nebo jen kvůli poklesu pracovní morálky po posvícení (robota končila na sv. Havla), ale v zájmu selského lidu.

Posvícení (na Moravě se nazývá „hody“, v německých oblastech „Kirtag,“ ve Slezsku „krmáš“) se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela. Slavilo se i ve městech, ale na vesnicích vrchnost oslavu připomínala zvlášť důkladně. Ke každé slavnosti patří hosté a dobré jídlo a pití. Aby se příbuzní a známí mohli navštívit, konalo se posvícení každou neděli v jiné vsi. Posvícení bylo připravované celý týden. Uklízelo se, mlelo ve mlýně obilí, aby byla čerstvá mouka, vařilo, peklo, zvali hosté, kupovalo pivo v pivovaru.

 Císař Josef II.si uměl zajišťovat sympatie prostých lidí. Již za svého života získal velkou popularitu u českého lidu. Vzniklo o něm mnoho legend, básní i písní a jeho zásluhou jméno Josef je dodnes nejčastějším křestním jménem. Do učebnic se zapsal hlavně zrušením nevolnictví venkovského lidu v roce 1781. Ne všechny reformy císaře Josefa II. byly ku prospěchu zemím českým. Josefovým ideálem byla jednotná centralizovaná říše, proto zavedl němčinu jako jednotný vyučovací a úřední jazyk. Dále Josef II. zrušil kláštery, o kterých nebyl přesvědčen, že jako centra vzdělanosti mají předpoklady plnit požadavky státu, na druhé straně nové kláštery a biskupství založil. Mimo zrušení nevolnictví Josef II. ulevil venkovu od dalšího břemene, jímž bylo hoštění nezvaných hostů při posvícení. 

O posvícení byl pohoštěn každý, kdo přišel do domu. Muselo se dodržovat pořekadlo „Host do domu, Bůh do domu.“ Pozváni byli příbuzní, farář, kantor, kostelník. Přicházeli na hostinu i řemeslníci, kteří pro sedláky pracovali. Na posvícení přišli nejen pozvaní hosté, ale posvícení využívali nejen různí potulní vandráci, tuláci, žebráci, komedianti, opilci, pobudové, ale také panští úředníci, holomci a služebnictvo ze zámků. Takže ke vsi, kde se právě konalo posvícení, v neděli před polednem někdy táhlo celé procesí hladových krků a mlsných jazyků. Nejdrzejší byli ti ze zámku. Rozběhli se po vsi, vpadli do kuchyní a nečekali, až jim jídlo bude nabídnuto nebo bude na stole, ale rovnou zamířili k pekáči a vybírali nejlepší kusy pečeně a cpali koláče do kapes. A pokračovali do dalšího stavení. O posvícení se dveře u sedláků „netrhly“. Příští neděli ti samí nezvaní hosté obšťastnili svou návštěvou zas jinou ves.

Takové posvícení stálo spoustu mouky, telat, hus, kuřat, tuku, ovoce, zeleniny, medu, dřeva na topení a jiných věcí, takže to sedláky, kteří jinak po většinu roku se stravovali skromně a šetřili na posvícení, přivádělo na mizinu. O tomto nešvaru, který se začal šířit po všech krajích, se dozvěděl i císař Josef II. a rozhodl se v roce 1786 zasáhnout. Udělal to velmi chytře. Zakázal různé termíny posvícení, stanovil pro celou monarchii jediný termín posvícení, které dostalo název „Císařské posvícení“. Pro konání tohoto posvícení určil třetí říjnovou neděli. Tím roztříštil bandy vyjídačů vesnic, kteří předtím si z posvícení téměř udělali způsob obživy. Protože se „Císařské posvícení“ konalo po svátku sv. Havla, říkalo se mu také „Havelské posvícení.“ 

Později, po zmírnění a úplném zrušení robotních povinností se vesnice vracely k původním termínům posvícení, ale hodně měst a vesnic třetí říjnovou neděli slaví „Císařské posvícení.“ Bývaly vesnice v bohatších krajích, kde se slavila obě posvícení; to původní i to podle císaře Josefa II. Komunistický režim církevní slavnosti neviděl rád, a tak posvícení téměř zmizelo z podvědomí obyvatelstva, v současnosti se sice na mnoha místech slaví, ale jedná se více o komerční záležitost ve městech a větších vesnicích než o církevní a rodinnou slavnost.

Peněžní reforma 1953 (okradení občanů se nazývalo zkrácení)

 Usnesení vlády republiky Československé a Ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží.

Další rozvoj národního hospodářství staví náš stát před úkol provést peněžní reformu - s cílem zvýšení kupní síly československé koruny a upevnění jejího kursu - zároveň před úkol zrušit lístkový systém zásobování potravinářským a průmyslovým zbožím a přejít k rozvinutému obchodu s jedinými státními maloobchodními cenami.

Řešení těchto stěžejních úkolů umožnil rozvoj našeho státu, národního hospodářství od osvobození slavnou Sovětskou armádou v květnu 1945 přes Vítězný únor 1948 až po naše dny.

Peněžní reforma zvýší kupní sílu a upevní kurs československé koruny; nová koruna bude mít zlatý obsah. Nebude vázaná na americký dolar, který je krizovou valutou a jehož kupní síla stále více klesá. Od nynějška bude její kurs svázán s nejstabilnější měnou světa - se sovětským rublem.

Peněžní reforma bude spočívat na těchto hlavních zásadách:

Za prvé: Výměna peněz, které nyní obíhají v hotovosti bude prováděna takto:

Všem občanům, kteří nepoužívají námezdní práce, bude vyměněno 300 Kčs ve starých penězích na osobu v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, tj.. bez zkrácení. Hotovosti nad 300 Kčs jim budou vyměněny v poměru 50 Kčs starých za 1 Kčs nových peněz, tj.. padesáti násobným zkrácením.

Všem ostatním občanům budou hotovosti vyměněny v poměru 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, tj.. padesátinásobným zkrácením.

Za druhé: Peněžní vklady u Státní banky československé a u Státní spořitelny budou přepočítávány za výhodnějších podmínek než hotovosti, a to podle velikosti vkladu. Při tom vklady do 5.000 Kčs se přepočítají v poměru  5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, tj.. bez zkrácení. To znamená, že všechny drobné vklady se přepočítávají bez zkrácení.

Za třetí: Mzdy a vklady úředníků, penze, stipendia a též příjmy rolníků za dodávky státu i jiné pracovní příjmy všech vrstev obyvatelstva nebudou dotčeny peněžní reformou a budou se propláceti v nových penězích bez zkrácení podle nového měřítka, tj.. 5 Kčs starých peněz z a1 Kčs nových peněz.

Za čtvrté: Zrušují se závazky z vkladů a z tuzemských cenných papírů vázaných při měnové reformě roku 1945 jako pozůstatky války i okupace a hospodaření za kapitalizmu. Současně se ruší státní půjčky vydané v roce 1945, které byly umístěny u peněžních a pojišťovacích ústavů a u kapitalistických elementů.

Vláda Republiky československé a Ústřední výbor komunistické strany Československa se usnesly provést současně s peněžní reformou zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží, zrušit vysoké komerční ceny a přejít k rozvinutému obchodu za jediné státní maloobchodní ceny.

Zrušení lístků na potravinářské a průmyslové výrobky bude uskutečněno podle těchto zásad:

Za prvé: Potravinářské a průmyslové zboží bude prodáváno  bez lístků. Prodej ta vysoké komerční ceny se ruší.

Za druhé: Budou zavedeny jediné státní maloobchodní ceny na místo dosavadních cen přídělových (vázaných), komerčních (volných) a tak zvaných starých jediných cen.

Za třetí: Dosavadní komerční ceny potravin se snižují v průměru o 31 procent, ceny průmyslového zboží o 37 procent. Jediné ceny zboží, které se dosud prodávalo bez lístků se snižují o 7 procent.

Za čtvrté: V souvislosti se zvýšením některých přídělových cen zvyšují se základní mzdové tarify a základní platy, penze a rodinné zaopatřovací přídavky. Zvyšují se slevy na dani ze mzdy pro rodiny dělníků a úředníků s více dětmi. Značnou část těchto nákladů bere na sebe stát.

Výkupní ceny zemědělské výroby zůstávají po zrušení lístkového systému zásadně nezměněny, příplatky ze zemědělské výroby dodané státu nad povinné dodávky se zvyšují.

Budou rozvinuty zemědělské trhy, a tak zvýšeny možnosti jednotných zemědělských družstev, jejich členů jakož i drobných a středních rolníků prodávat: po splnění povinných dodávek volné přebytky své výroby za ceny volně dohodnuté.

Peněžní reforma, zrušení lístkového systému zásobování a přechod k rozvinutému obchodu s jedinými státními maloobchodními cenami budou novou ranou kapitalistickým a spekulantským živlům ve městech a na vesnicích.

Peněžní reforma spolu se zrušením lístkového systému zásobování a s přechodem k rozvinutému obchodu s jedinými státními cenami maloobchodními posílí význam peněz v národním hospodářství, pozvedne úlohu mezd dělníků a peněžních příjmů zemědělského obyvatelstva a vytvoří předpoklady pro správné socialistické odměňování práce podle zásluhy, podnítí vzestup produktivity práce. Upevní chozrasčot a finanční disciplinu a prohloubí režim hospodárnosti. Všechno to zpevní svazek dělníků, rolníků a povede k dalšímu rozmachu národního hospodářství a síly republiky, a na tomto základě ke zvýšení hmotné a kulturní úrovně pracujících. 

Kulaci jsou třídní nepřátelé, psaly noviny.

Na cestě k odstranění vázaného trhu.

Vyhláška ministerstva obchodu vnitřního o nové úpravě vázaného trhu, která platí od 1. ledna 1953, navazuje na nedávný projev předsedy vlády Antonína Zápotockého, v němž poukázal na nutnost dalšího omezení vázaného trhu. Nízké ceny zboží, které se kupuje na lístky, znamenají velkou výhodu, již možno poskytovati jen těm, kteří si ji zaslouží. Je falešným rovnostářstvím, jestliže možnost zásobení na volném trhu je dána všem, kteří nejsou samozásobiteli. Tak se dostane této výhody i třídním nepřátelům, sabotérům a lidem štítícím se práce.

Je úplně samozřejmé, jestliže nová vyhláška vylučuje ze zásobování na vázaném trhu kulaky a příslušníky jejich domácností, a to i tehdy jestliže jsou zaměstnanci ve veřejném sektoru. Kulaci jsou třídními nepřáteli, kteří se na každém kroku snaží mařit a překážet budování socialistické vesnice a proto není možné jim poskytovat výhody vázaného trhu. Ze stejného důvodu je správné, aby bývalí důstojníci četnictva a státní policie, presidenti a vicepresidenti zemských úřadů, sekční šéfové a podobní pensionovaní vysocí byrokraté z kapitalistické republiky, kteří vždy ochotně podnikali tvrdé zákroky proti pracujícím, a tak pomáhali kapitalistům ve vykořisťování. Stejně je samozřejmé, že za nízké ceny vázaného trhu nebudou nakupovat bývalí továrníci, bankéři, akcionáři, právní radové apod.

V době, kdy statisíce nových lidí vstupují do zaměstnání v  průmyslových podnicích, na velkých stavbách a kdy se intenzivně pracuje v zemědělství, není myslitelné, aby výhod vázaného trhu požívaly osoby štítící se práce. Ze zásobování mohou být vyloučeny i osoby, které nepracují, ačkoli by pracovat mohly. Je například stále dost bezdětných žen na venkově i ve městech, které by mohly pracovat v JZD nebo v městských závodech, ale bez závažného důvodu odmítají tak učinit. V takovém případu je správné, že MNV nebo ONV může vyloučit takovou ženu ze zásobování vázaného trhu.

Vyhláška stanoví, kdo je úplným samozásobitelem. Jsou to držitelé zemědělské půdy nad 0,5 ha, v pastvinářských oblastech nad 2,- ha, a všichni příslušníci jejich domácností. Samozásobiteli jsou členové JZD I. a II. typu, kteří vstoupili do JZD s výměrou více než 0,5 ha a pak členové JZD III. a IV. typu bez ohledu na výměru, s níž vstoupili do JZD i s příslušníky domácností. Samozásobiteli jsou i výměnkáři, i když se stravují odděleně.

Vyhláška ponechává v platnosti ustanovení, že v případě neplnění dodávek masa, mléka a vajec v jednotlivém čtvrtletí neobdrží neplniči a příslušníci jejich domácností o tři měsíce lístky na cukr a mýdlo.

Zemědělské  noviny 1953

Plýtvání zemědělskou půdou ohrožuje Rakousko

"Ničením zemědělské půdy Rakušané pod sebou podřezávají větev," řekl včera na tiskové konferenci  Kurt Weinberger, člen představenstva Österreichischen Hagelversicherung. "Každoročně je v Rakousku zabetonováno 0,5% zemědělské půdy, což je dvakrát tolik co v Německu nebo Švýcarsku."

Bezstarostnost, s jakou se přistupuje k vlastnictví a užívání zemědělské půdy může mít tragické důsledky. Mizí zásoby vody, která je betonovými plochami odváděna a způsobuje záplavy a škody. Má to vliv i na tvorbu CO2, což přispívá k rychlejšímu oteplování Země.

Každý den v Rakousku zmizí 20 ha zemědělské půdy, tedy množství odpovídající jednomu zemědělskému závodu. Mimo toho, že se ztrácí tisíce pracov ních míst v zemědělství a je ohrožován cestovní ruch, hrozí ztráta potravinové bezpečnosti.

K soběstačnosti v zásobování potravinami je třeba, aby země měla na každého obyvatele nejméně 3.000 m2 zemědělské půdy. V současnosti je na 1 obyvatele v Rakousku 1.600 m2 zemědělské půdy, ale očekává se, že za několik let to bude pouhých 1.000 m2. Za takové situace je země snadno zranitelná při jakékoli katastrofě.

55. výročí Chruščovova tlučení botou v OSN

O jeden z největších výstřelků v historii diplomacie se před 55 lety postaral sovětský vůdce Nikita Chruščov, když 12. října 1960 během Valného shromáždění OSN začal mlátit botou do řečnického pultu.

K nezvyklé reakci Chruščova vyprovokovala otázka šéfa filipínské delegace Lorenza Sumulonga, který vyjádřil své podivení nad skutečností, že Sovětský svaz napadá Západ za imperialismus, a sám na druhou stranu spolkl a kočíruje celou střední a východní Evropu.

„Jseš chudej Filipíňák! Blbej poskok a lokaj imperialistů!“ řval do hlučícího sálu Chruščov na Sumulonga,

V československém tisku, který tehdy byl plný zpráv o Chruščovovi a OSN a plný Chruščovových fotografií, se o tomto divadélku jednoho ze sovětských diktátorů neobjevila ani zmínka. Neopomněla o něm referovat media ostatního světa, takže se informace dostala i do Československa. Byla však brána jen jako jeden z nesčetných vtipů, které o Chruščovovi mezi lidmi kolovaly.