2. část: Kulakovy vzpomínky: Třídní boj jsem prohrál

V roce 1968 nechal rolník J.Š. z malé vesnice na Třeboňsku nahlédnout do svých zápisů z počátku 50. let, takže se z nich zachovaly opisy.

1. část:  Kulakovy vzpomínky: Do JZD jsem musel vstoupit dobrovolně, bez nátlaku.

2. část:  Kulakovy vzpomínky: Třídní boj jsem prohrál.

18. června přijel ke mně, po předchozí poradě s předsedou MNV, Kamiš z pracovního úřadu a důrazně ode mne žádal, abych obě děti nechal odejít, že jsou povinny pracovat v národním hospodářství, práci na mém hospodářství o velikosti 22 ha prý zastanu pohodlně sám se ženou. Požádal jsem ho, aby přivedl svou paní a předvedli nám, jak to máme pohodlně sami dělat. Kamiš začal na mne křičet, abych byl zticha, nebo se rozčílí, použije zákona a nechá mne z fleku sebrat.

Druhý den jsem dostal od národního výboru výzvu, abych žací stroj dal k dispozici zemědělcům v jiných obcích. Odmítl jsem s tím, že mám 7,5 ha luk a žací stroj potřebuji.

Podobný příkaz jsem od MNV obdržel 30. července, abych s koňmi, vozem a žacím strojem na obilí odjel dělat žně v nějaké obci v pohraničí. Doma jsem měl nesklizeno 10,5 ha obilí.

Z MNV mi přišel další příkaz, abych v neděli celý den a celou noc mlátil obilí, abych splnil včas dodávku obilí a dodržel agrotechnické lhůty. Mlátili jsme skoro do půlnoci, potom už jsme neměli pytle, tak jsem se rozhodl odvézt namlácené obilí do Hospodářského družstva v Třeboni. Vyjel jsem před půlnocí, ale tam už stála dlouhá fronta povozů. Musel jsem čekat do pondělí skoro do poledne. Domů jsem přijel v poledne v 1 hodinu. Doma jsem se dozvěděl, že v 9 hodin u nás byla kontrola, proč nemlátíme, že v době žní nesmí žádná mlátička stát. Pokud do poledne nezačneme, bude mlátička převezena k jinému zemědělci.  Sotva jsem usedl k obědu, byli tam kontroloři zase: Strážmistr SNB Kanděra, jakýsi zedník Matoušek a tajemník MNV z nedaleké obce František Chovítek, proslulý budižkničemu, který zkazil, na co sáhl. Kanděra na mě spustil, že si vysedávám doma a nemlátím, abych se rychle zvedal, jinak sem nasadí úřední výmlat. Potom ti tři kontroloři celé pondělní odpoledne stáli ve stínu před stodolou, kouřili a pozorovali, jak se při výmlatu potíme.

Ten zedník Matoušek zastavil u mého souseda, s nímž se znal z nějaké stavby, a stěžoval si, že já jim, když plním dodávky obilí, kazím plány, že mě měli kvůli neplnění dostat před soud a do vězení. Řekla mi to sousedova manželka, která hovor zaslechla.

15. září 1953 jsem dostal od MNV oznámení, že mi byly přiděleny k obdělávání další pozemky o výměře 1,63 ha. Odvolal jsem se proti tomu, že už více nestačím obdělat. 1. října 1953 mi přišlo z ONV oznámení, že mému odvolání se nevyhovuje, že jsem povinen pozemky obdělat, jinak se mnou bude zavedeno trestní řízení. Podepsán zemědělský referent Lechner.

Potom mě zase přišli přesvědčovat ke vstupu do JZD. Přišel osobně postrach sedláků Jan Čábela s jakýmsi Králem. Čábela mě svému kolegovi představoval jako toho, co seděl kriminále. Odpověděl jsem: "Já jsem v kriminále neseděl, ale poctivě pracoval a podle svých velitelů plnil normy na 140 procent. "

Odpoledne se všichni náboráři z okresu sešli v hospodě a Čábela mával nějakou holí a hulákal, že by se kulakům měly ty tvrdé selské palice rozbíjet (zřejmě tím myslel i mě). "Ty bys zasluhoval, ty raubíři, aby ti někdo hlavu rozbil," řekl mu hospodský.

Dodávku brambor 300 q jsem překročil o 50 q a nic se nedělo. Když překročil dodávku chalupník o 1 q, psaly o tom všechny noviny.

V příštím roce 1954 to bylo s bramborami špatné, v létě bylo velké mokro a brambor se urodilo méně. Oznámil jsem, že dodávku nesplním o 16 q, když si chci nechat brambory na jídlo, krmení a sadbu. Plnomocník výkupu František Kamiš na mne vykřikl: "Ani na polévku vám brambory nenecháme." Tak se také stalo. 16. října 1954 přijelo bez ohlášení vojenské auto se dvěma dělníky a dvěma dělnicemi, vedl je bývalý zedník Matoušek. Než ke mně vpadli, posilovali se červeným vínem silně na kuráž u nás v hospodě. Platil Matoušek. Měl jsem ve sklepě rozdělené brambory podle odrůd, a podle použití na sadbu, jídlo, krmivo. Všechno shrnuli na jednu hromadu a nakládali na auto, co naložili.

Hospodu v naší vsi si náboráři do JZD, vymahači dodávek a referenti ONV i strážmistři SNB, většinou nevzdělanci z lidu, oblíbili a rádi se tam scházeli, radili se tam, jak nutit sedláky k dodávkám, nebo zapíjeli úspěchy i neúspěchy. Také občas zpívali:

Sedláci dělají, pořád nic nemají,

a já nic nedělám, dobře se mám.

K snídani kafíčko, k obědu masíčko,

k večeři pivečko a pak salám.

8. srpna 1955 večer k nám přišla kontrola na měření množství nadojeného mléka. Po dojení říkali, že je to s námi špatné, že mléka moc nedojíme a dodávky nesplníme, takže jedinou záchranou před likvidací je vstup do JZD.

Potom jsem s nimi musel jít na MNV, kde jsem měl podepsat, buď přihlášku do JZD, nebo protokol o likvidaci. Nepodepsal jsem nic.

12. srpna jsem byl předvolán před Okresní trestní komisi odboru vnitřních věcí. Pro nedodržení plánovaných dodávek vyměřil mi vedoucí odboru Karel Bašta pokutu 1.500 korun.

To už byla tragédie, zmocňovalo se mě zoufalství. Abych mohl pokutu zaplatit, musel bych prodat dvě krávy. Za 1 kg živé váhy sedlák dostal 1,60 Kčs, přitom v obchodě stálo maso 29 korun/kg.

O masopustním pondělí 16. února 1956 jsme všichni rolníci s větší výměrou (18 – 23 ha) byli předvoláni na MNV. První slovo měl zástupce ministerstva výkupu, který přečet, co kdo státu dluží na dodávkách za tři roky zpět. Vše měl přesně propočítané v korunách včetně úroků a dluhu, takže průměrný dluh na jednoho rolníka byl okolo 200.000 Kčs. Zástupce ONV potom sdělil, že nehodlá nikoho nutit k nějakému rozhodnutí. Upozornil, že v případě podepsání přihlášky do JZD se tam dluh převádí, v opačném případě bude příslušný rolník předán k soudnímu jednání. Za uvedenou dlužnou částku je podle příslušných zákonů soud povinen mimo trestu odnětí svobody a zbavení občanských práv odejmout veškerý majetek a zakázat pobyt v okrese. Je tedy na všech přítomných rolnících, jak se rozhodnou.

Všech deset přítomných sedláků přihlášku do JZD dobrovolně podepsalo, příští den do JZD vstoupilo dalších osm malorolníků.(pokračování)