Kulakovy vzpomínky: Do JZD jsem musel vstoupit dobrovolně, bez nátlaku.

V roce 1968 nechal rolník J.Š. z malé vesnice na Třeboňsku nahlédnout do svých zápisů z počátku 50. let, takže se z nich zachovaly opisy. 

1. část:  Kulakovy vzpomínky: Do JZD jsem musel vstoupit dobrovolně, bez nátlaku.

2. část:  Kulakovy vzpomínky: Třídní boj jsem prohrál.

Začínalo to v roce 1950. Veškeré dodávky se měly dle nařízení okresního plnomocníka  Františka Kamiše plnit přesně čtvrtletně, maso, vejce, mléko, mimo obilí a brambor. V listopadu 1950 oznámil jsem předsedovi MNV, že mám na dodávku vykrmeného vola o váze asi 860 kg, že potřebuji peníze na nákup nějakého obilí pro krávy a pro výkrm. Předseda MNV se mi vysmál:"Musíš vola krmit dál, přednost v dodávkách mají malí zemědělci." Naštěstí za měsíc Hospodářské družstvo potřebovalo doplnit dodávku na jatky, a tak ho ode mne vykoupilo.

Toto bývala hospoda, kde rádi popíjeli hrdinové kolektivizace

Ku trestnému řízení skrze nedodané mléko za rok 1949 a 1950 byl jsem předvolán na ONV Třeboň v dubnu 1950 a byla mi vyměřena pokuta 25.000 Kčs, v případě nezaplacení 30 dní vězení. Předtím byl jsem vyslýchán na veřejné schůzi, která byla svolána do hostince. Večer pak MNV napsal do protokolu: " MNV uznal, že J.Š veškeré předpoklady k splnění dodávky na 100 procent měl, ale nechtěl." Protokol jsem nepodepsal, přesto při trestním řízení předseda MNV tvrdil, že jsem ho podepsal.

S tím nedodaným mlékem to bylo tak, že dluh s předcházejícího roku se přičítal ke kontingentu dalšího roku, takže se nedal vyrovnat a dále narůstal.

Za nesplnění, chybělo mi 138,5 l, mléka v prvním čtvrtletí jsem musel zaplatit pokutu 5.000 korun. Výměr jsem dostal od ONV v Třeboni.

15. listopadu 1950 jsem dostal od ONV Třeboň nový výměr. Dozvěděl jsem se, že dlužím státu 3.820,5 litru mléka, přičemž za každý nedodaný litr je pokuta 10 korun, takže musím zaplatit 38.105 korun pokuty.

V roce 1950 byl obnoven prodej zboží na poukazy. Žádal jsem MNV o poukaz na gumové boty. Předseda MNV a předseda Jednotného svazu českých zemědělců Adolf S. se mi vysmáli, neboť jako kulak nemám na poukaz nárok, ty jsou jen pro malé zemědělce. (Poznámka: Adolf S. byl zemědělec s 18 ha půdy, který v roce 1945 vstoupil do KSČ. Někdy v roce 1953 ztratil legitimaci strany. Když přiznal, že mu ji sežrala kráva, byl z KSČ vyloučen).

16. června 1951 bylo mi z ONV oznámeno, že jako zemědělec s 22 ha jsem povinen platit zvláštní všeobecnou daň pro zemědělce obhospodařující víc než 20 ha. Já jsem všeobecné daně měl platit 5.485 Kčs, ale vzhledem k tomu, že jsem nebyl schopen splnit předepsané kontingenty, byla mi tato daň zvýšena o 100 procent. Výměr 10.970 mi poslal finanční referent ONV s. Rychlý.

27. června 1951 obdržel jsem nález ONV Třeboň, že jsem se nesplněním dodávky mléka ohrozil veřejné zásobování a jsem potrestán pokutou 25.000 korun. Pokutu jsem měl zaplatit do 8 dnů. Při nedobytnosti pokuty budu potrestán 30 dny vězení.

26. února 1952 obdržel jsem z ONV v Třeboni přípis, že jsem doposud neuhradil pokutu 25.000 korun. Když okamžitě neuhradím, abych hned nastoupil trest vězení. Druhý den ráno jsem se hlásil ve věznici v Třeboni. Tam jsem pobyl 3 dny, pak jsem byl eskortován do Českých Budějovic a odtud do papírny ve Větřní, kde jsem zbytek trestu pracoval. Na rozdíl od funkcionářů MNV a ONV všichni velitelé-dozorci se mnou jednali korektně a slušně.

2. července 1952 mi přišel výměr na uhrazení 2.000 korun pokuty za to, že jsem zasázel o 0,65 ha méně brambor. V případě, že nezaplatím, měl jsem nastoupit 7 dní vězení. Podepsán referent Jan Čábela.

20. září 1952 jsem dostal od MNV příkaz hned jet vytahovat s koňmi dříví ve státních lesích. Odmítl jsem, protože na polích bylo na podzim nejvíc práce, jel jsem tam až v prosinci.

13. února 1953 prováděli u mne domovní prohlídku dva mladí strážmistři SNB, jestli někde neschovávám mléko a máslo. Bezvýsledně. Jednali velmi slušně.

30. března 1953 jsem kvůli neplnění dodávek byl předvolán na okresní prokuraturu, kde jsem vysvětlil důvody neplnění, což bylo prokurátorem uznáno. Po návratu domů jsem byl předvolán na MNV, kde předseda MNV a strážmistr SNB Jan Kanděra (bývalý truhlář) mé důvody neplnění dodávek odmítali a jednali se mnou povýšeně z pozice síly.

15. dubna 1953 odpoledne přišel do dvora okresní plnomocník Kamiš s nějakou půvabnou blondýnou a dělali domovní prohlídku, hledali schované mléko a máslo. Marně, nic nenašli. Plnomocník při své horlivosti lezl do sklepa, kde nebylo světlo, udeřil se hlavy a spadl dolů. Nic vážného se mu nestalo, a tak dál slídil po chalupě jako pes. Našel dva kmeny, které jsem měl připravené k odvozu na pilu, přikázal, abych je hned odvezl na pilu a odevzdal státu. Večer přišel strážmistr Kanděra, aby si špalky prohlédl, přičemž sliboval udělení pokutu několik tisíc korun, za poškození národního hospodářství.

15. dubna 1953 tři malorolníci založili JZD. Funkcionáři MNV a KSČ obcházeli ves, a dělali nábor dalších. Nikdo jiný nevstoupil. U mne nebyli, protože jsem byl kulak. Kulaky do JZD nechtěli.

27. dubna 1953 opět probíhal nábor do JZD, všichni zemědělci byli předvoláni na MNV, ale nikdo se nedostavil. Téhož dne dostal jsem předvolání na ONV k trestnímu řízení ohledně neplnění dodávek mléka. Na ONV jsem se dostal do rukou referenta Jana Čábely, který mne oslovoval jako sabotéra, pachatele trestných činů a lenocha. Když jsem protestoval, začal na mne řvát, že nemám právo mluvit, aniž jsem tázán. Zeptal se mne, proč neplním dodávky mléka. Odpověděl jsem,  protože všechno obilí musím odevzdat státu a nemám obilí na šrot. Odpověděl: "Tak musíš vyrobit vyrobit jednou tolik obilovin, abys mohl přikrmovat dojnice."

Nakonec Čábela nade mnou vynesl rozsudek: 60.000 pokuty. V případě nezaplacení 70 dní vězení.

V šoku jsem opustil budovu okresního úřadu. Člověk, který dře od tmy do tmy je nucen poslouchat a podřizovat se takovým tyranům a hrubcům, jako je Jan Čábela. Napadla mě šílená myšlenka, že při cestě domů sjedu s kolem s hráze do rybníka a zbavím se všech pokut a takových tyranů, jako je Jan Čábela.

3. května 1953 přišlo k nám do dvora šest mužů, aby mě přesvědčovali ke vstupu do JZD. Jednoho z nich, bývalého koláře Františka Lechnera, jsem znal, rovněž bývalého listonoše Kamiše. Nejdříve mi vykládali o výhodách kolektivního hospodaření. Potom mi Lechner začal vyhrožovat, že až začne skutečný třídní boj, tak půjdu do kriminálu a přijdu o všechen majetek včetně polí. Potom bývalý kolář Lechner, zemědělský referent ONV, vyzval Kamiše, aby si zapsal data mých dětí, že mi budou odebrány.

Už 7. května 1953 byly syn a dcera předvoláni na pracovní úřad, kde jim byly předloženy přihlášky do zaměstnání. Dcera do textilky, syn na stavbu Lipenské přehrady. Synovi (17 let) vyhrožovali, pokud nepůjde pracovat na Lipno, že půjde v poutech do pracovního tábora v Jáchymově. 2. část:  Kulakovy vzpomínky: Třídní boj jsem prohrál.