Martinská deklarace zřejmě vznik Československa neovlivnila

Britská historička Mary Heimannová má ve své knize "Czechoslovakia: The State that Failed" nejednu pochmurnou tez o tomto státě. Analýzou faktů a historických událostí dokazuje, že glorifikovaný demokrat T. G. Masaryk nedemokratickými způsoby vnutil Čechům a Slovákům soužití v nesourodém Československu, jehož existence byla závislá na západních velmocech. To se zhroutilo v roce 1938 v Mnichově.

Víc než 70 let se 28. října oslavovalo - a v ČR doposud oslavuje - spojení českých zemí a Slovenska do jednoho společného státu-Československa, skutečnost však je taková, že 28. října 1918 na Slovensku snad vůbec nikdo o tom nevěděl. Jednalo se vlastně o vznik českého státu, protože v té době bylo Slovensko stále součástí Uher. 

Je sice pravda, že od května 1918 existovala slovenská Národní rada, ale to bylo jakési formální seskupení, které prakticky nevyvíjelo žádnou činnost, a už vůbec ne pro spojení Slovenska s českými zeměmi, i když už od jara určité signály se na Slovensko donesly. Slovenská politická reprezentace sice věděla, že monarchie je v agonii a hrozí jí rozpad, ale byla pod vlivem uherské vlády a vůbec o vyčlenění Slovenska z Uher asi neuvažovala. A to ani po zveřejnění manifestu císaře Karla ze 16. října o federalizaci monarchie.

Na konci října 1918 se v Turčianském Svatém Martině sešlo asi 200 lidí - setkání bylo deklarováno jako uzavřená schůze - kteří slovenskou Národní radu zredukovali na dvacetičlenný politický orgán složený ze zástupců strany národní , sociálně-demokratické a katolické. Tento orgán potom vydal prohlášení, jakousi kopii pražské Tříkrálové rezoluce, že slovenská Národní rada je jediná oprávněná hovořit za slovenský národ žijící v Uhrách. Večer 30. října 1918 z Vídně do Martina přijel Milan Hodža a přivezl zprávu o kapitulaci Rakouska-Uherska. Na jeho naléhání byla do deklarace připsán text o Wilsonově nótě, na jejíž základě došlo ke kapitulaci. 

Slovebská Národní rada vydala deklaraci, a to bylo vše, na co se zmohla. Na Slovensku byla maďarská armáda, zemi řídili maďarští úředníci a pořádek udržovalo maďarské četnictvo. K skutečnému vzniku Československa, v praxi k diktátu pražské vlády za použití mocenských prostředků, došlo mnohem později. Pravda o vzniku Československa potom byla 70 let překrucovaná a zamlžovaná. První republika jednala se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí jako s koloniemi či polokoloniemi. Slovensko se z české nadvlády osvobodilo nešťastným způsobem v roce 1939. A než se stačilo po válce nadechnou k pokračování v samostatnosti, vnutil mu pomatený Beneš návrat před rok 1939. Lze se divit Slovákům, že se ve společném státě nikdy necítili nejlépe?