Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Tábor míru a socializmu (1)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Spartakiáda (5)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Noviny (6)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Noviny (6)
Během druhé světové války si v celém světě filmové umění vydobylo prestižní postavení v kultuře. Film se stal i prostředkem politické a válečné propagandy. V Protektorátu byla návštěva kina jednou z mála povolených způsobů zábavy.
Obliby kina
využívali čeští tvůrci filmů, kteří ve
ztížených podmínkách mohli zásobovat kina jen takovými filmy, které prošly
německou cenzurou. Byla mezi nimi i řada kvalitních děl. Filmy musely být
natáčeny dvakrát, v české i německé řeči, a za kontroly německými orgány.
Většina významných herců musela pracovat s německými filmaři, což po válce bylo
příčinou k brutálním útokům zdivočelých davů, zničení existence umělců, i
smrti. Filmy z období protektorátu se v poválečné době promítaly velmi málo, za vlády komunistů se nepromítaly - mimo období 1967-1969 - ani filmy prvorepublikové.
O tom, že film je
silným nástrojem propagandy věděli i čeští politici. Při znárodňovací mánii
prezidenta patřil československý film mezi první znárodněná
odvětví. Už 1. srpna 1945 byly Benešovým dekretem znárodněny všechny filmové ateliéry a k veškeré
výrobě, dovozu, půjčování a promítání filmů na československém území byl
oprávněn pouze stát. To platilo až do roku 1989.
Zestátněné filmové
umění ukázalo už v roce 1947 svou pravou tvář v prvním čs. barevném filmu Jan
Roháč z Dubé. Zdánlivě nepolitická Jiráskova národně obrozenecká hra se změnila
na rudou bárku plující v nekritickém poválečném vlasteneckém nadšení. Že hlavní
roli dostal komunista O. Korbelář, asi nebyla jen náhoda. V roce 1947 rovněž byla
založena FAMU.
 |
| Vojenské kino |
Během německé
okupace byla kina ve většině měst a velkých vesnic. Po zestátnění ještě
přibývala. Byla hodně zřizována letní kina v přírodě. Kina bývala u všech vojenských útvarů. Socialistické umění se mělo
dostat i do nejzapadlejších vesniček. Ty začala objíždět "Putovní
kina". Obyčejně jednou za 14 dní přijel do vesnice nějaký kulturní
pracovník s promítacím přístroje. Zatemnil okna v hostinském sále, natáhl bílé plátno a odpoledne
promítal pro děti (zpravidla děsivé sovětské pohádky - většinou animované
filmy), večer celovečerní film pro dospělé. Jednalo se hlavně o válečné a
budovatelské filmy československé a sovětské. Tyto filmy byly promítány i v
kamenných městských kinech. Lidé na ně nechodili, takže je jako součást školní
výuky povinně musely hromadně navštěvovat školy.
Navštěvovány v 50. letech byly nejvíc pohádky jako Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král, Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk,Vynález zkázy. Do kin postupně začaly přicházet i filmy ze světa, hlavně italské a francouzské, v nichž se objevovala sociální a revoluční tématika. Americké filmy nebyly dováženy.
Navštěvovány v 50. letech byly nejvíc pohádky jako Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král, Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk,Vynález zkázy. Do kin postupně začaly přicházet i filmy ze světa, hlavně italské a francouzské, v nichž se objevovala sociální a revoluční tématika. Americké filmy nebyly dováženy.
Poměrně zdařilým
experimentech ve velkých městech byla kina Čas. Ta od rána do večera promítala
týdeníky a různé krátké filmy. Za jednu korunu bylo možné sedět v kině celý
den. Bylo možné kdykoli přijít a kdykoli odejít. V zimě toho různí lidé využívali,
protože tam bylo teplo. Bylo to výhodné pro lidi čekající na vlak nebo autobus,
proto tato kina bývala i na velkých nádražích. S rozšiřováním televize zájem o
ně upadal, až zanikla.
Přes silný vliv
televize v šedesátých letech si kina udržovala dobrou návštěvnost zásluhou
nástupu generace nových režisérů a herců a zásluhou volnější cenzury a dovozu
kvalitních filmů ze Západu, včetně amerických kovbojek. Československá filmová
produkce získala ve světě velký ohlas.
Žádné komentáře:
Okomentovat