Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Tábor míru a socializmu (1)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Spartakiáda (5)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Noviny (6)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Noviny (6)
Ke kultuře 50. a 60. let patřily estrády, což byl velmi rozšířený druh lidové zábavy. Jednalo se o výstupy hudebníků, komiků, zpěváků, lidových vypravěčů, kouzelníků - podle velikosti jeviště. Protože kulturních domů v té době ještě mnoho nebylo, konaly se estrády většinou v přírodních amfiteátrech (tehdy zřizované ve větších městech), v továrních halách, klubech, hospodských sálech. Méně v divadlech.
Časté bývaly estrády
v závodních klubech ROH, u vojenských posádek a při různých společenských
událostech (např. při oslavě Svátku práce, Dne horníků, Dne československého
dělostřelectva a raketového vojska, atd. apod.). Estrádní činnosti se dokonce
věnovaly celé umělecké soubory zřízené pouze pro tento účel, velmi známý byl
např. Československý soubor písní a tanců
nebo Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého
(tzv. AUS, kde sloužili svoji základní vojenskou službu téměř všichni naši
přední umělci mužského pohlaví).
Velkou
oblibu si estrády získaly na Moravě, kde byla tradice lidových vypravěčů.
Estrády daly vyniknout mnoha brněnským umělcům a umožnily jim cestu do
rozhlasu, později televize. K nejpopulárnějším patřili Jiří Štuchal, Ruda
Stolař a "smutný muž" Válek. Z hudebních souborů např. orchestry
Gustava Broma, Mirko Foreta a Strouhalova sedmička. A také spousta cimbálových kapel. Vřískání trumpet, známý v současnosti, odstartoval Slabák později.
Na estrádách
vystupovali amatérští umělci tak i plní profesionálové, zejména na venkovských
estrádách. Stávalo se, že úvod estrády byl přidělen místním amatérským či
poloprofesionálním umělcům, závěr pak byl vymezen profesionálním hvězdám.
Velmi
často v těchto estrádních uměleckých uskupeních vystupovali i velmi renomovaní
umělci, kteří občas (a leckdy i dost dlouho) mívali zákaz vystupování v
rozhlase, ve filmu i v televizi a často se tak jednalo o jediný možný způsob
jejich obživy (jeden příklad za všechny ostatní : král českých komiků Vlasta
Burian na sklonku svého života v 60. letech 20. století).
V rámci plánu v
kultuře přiblížit vesnici městu zpestřovali, zejména v létě, život na vesnicích
různí kočovní umělci zastřešovaní svazem mládeže či podobnou organizací nebo
Vesnickým divadlem.
Vesnické
divadlo bylo po válce založeno redakcí Zemědělských novin a sídlilo v budově
ministerstva zemědělství, odkud vyjíždělo na vystoupení v celé republice. V
divadle, které mělo více než desítku souborů, pohostinsky působili známí
režiséři (např. Alfréd Radok) a herci pražských divadel, včetně Národního.
Kultura do vesnic
nepřijížděla v luxusních autech, ale v maringotkách tažených nákladním autem
nebo traktorem. Mimo putovního kina a různých pěveckých a estrádních souborů
(tvořených třeba jen dvěma studenty) putovaly po vesnicích loutkaři, kouzelníci
a cirkusoví umělci, pro které nezbylo místo ve státním cirkusu Humberto.
Jednalo se obyčejně o rodinné podniky, které se s maringotkami se přesunovali
od vesnice k vesnici a pořádali představení v hospodských sálech a ve školách.
Vozívaly sebou cvičená malá zvířata a obyčejně také medvěda jako zápasníka s
mužem z hlediště. Tyto malé cirkusy obnovily činnost zvláště v roce 1968, když
bylo uvolněno soukromé podnikání. Za normalizace však zcela zanikly.
V sedmdesátých
létech se estrády přesouvaly do kulturních domů, které rostly jako houby po
deštích. Kulturu však ovládla televize, která zásluhou nejlepších
profesionálních umělců nastavila laťku tak vysoko, že lidé se raději dívali na
obrazovku než na amatéry v kulturním domě. Éra estrád a kočovných umělců z maringotek skončila.
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Tábor míru a socializmu (1)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Spartakiáda (5)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Noviny (6)
Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Noviny (6)
Žádné komentáře:
Okomentovat