Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Tábor míru a socializmu (1)
Všechny předlistopadové předpisy o rychlosti motorových vozidel končily, když se na silnici objevila vojenská vozidla. Ta jezdila denně a měla povolenou rychlost 50 km/hod.Denně bylo v armádě co převážet nebo jen absolvovat cvičné jízdy. Několikrát ročně měl každý útvar poplach a přesun většiny vojenské techniky na nějaká bojové stanoviště, jejichž vzdálenosti byly 50 až 100 km, ale i více.
 |
| Alexej Čepička |
Současní netrpěliví
lidi za volanty, kteří si říkají řidiči, by se asi zbláznili úplně, když by
museli jet desítky km za kolonou tanků, jedoucí rychlostí 10 -20 km/hod, která
se nedala předjet. Obyčejně regulovčíci na křižovatkách zastavili provoz na několik
hodin, než kolona přejede. Protestovat a stěžovat si nikdo nedovolil, protože
by mohl mít na krku paragrafy o poškozování obranyschopnosti státu, ne-li
rovnou o podezření ze špionážní činnosti pro západní nepřátele. Navíc soukromá vozidla armáda evidovala a v případě potřeby zabírala. Stávalo se, že při vojenském cvičení si vojáci přišli k šťastnému vlastníkovi pro jeho nové auto a za 3 měsíce mu vrátili vrak. Zůstaly mu jen slzy pro pláč.
Armáda čítala asi 150.000 mužů. Nejvíc útvarů bylo při jihozápadní hranici, tedy v blízkosti Západního Německa a Rakouska. Vojenskou službu byl povinen vykonávat každý mladý muž. Nižší důstojníci byli absolventy důstojnických škol na Slovensku, vyšší absolventy válečných škol v SSSR. Z ministrů obrany se neslavnou legendou stal prvorepublikový komunista Alexej Čepička, jinak zeť prezidenta Gottwalda.
Armáda čítala asi 150.000 mužů. Nejvíc útvarů bylo při jihozápadní hranici, tedy v blízkosti Západního Německa a Rakouska. Vojenskou službu byl povinen vykonávat každý mladý muž. Nižší důstojníci byli absolventy důstojnických škol na Slovensku, vyšší absolventy válečných škol v SSSR. Z ministrů obrany se neslavnou legendou stal prvorepublikový komunista Alexej Čepička, jinak zeť prezidenta Gottwalda.
Čepička se "vyznamenal" založením Pracovních technických
praporů (PTP) a aktivitou při likvidace církevních řádů a pronásledování
církevních hodnostářů. Za něho došlo k velkým změnám v celé armádě, ČSLA začala být vyzbrojována podle sovětského vzoru,
převzala i sovětské řády(předpisy), způsoby, hodnosti a tvar uniforem. Za předcházejícího
ministra obrany Ludvíka Svobody dostávala armáda z rozpočtu 9 miliard korun, po
Čepičkově příchodu do čela ministerstva
to bylo jedenáctkrát víc - 99 miliard korun.
Začaly přípravy na válku - v první řadě se Čepička musel zbavit zkušených
prvorepublikových důstojníků a frontových důstojníků z východu i západu a na
nahradit je komunisty. Něco o tom, co se
za Čepičky dělo v armádě, napsali například Švandrlík a Škvorecký a bylo po
roce 1989 natočeno na film, ale podle vyprávění jiných pamětníků skutečnost
byla drsnější a pikantnější.
V roce 1956 byl Čepička z vlády nenápadně odstraněn,
avšak jako jeden z mála lidí, kteří se pohybovali v blízkosti Slánského a
Gottwalda, neskončil ve vězení. Po Čepičkovi přišel na ministerstvo obrany frontový velitel Bohumír Lomský, za něhož se
poměry v armádě postupně zlepšovaly, ustupovalo se od slepého kopírování
sovětského vzoru, armáda se modernizovala. Jeho pozice byla obtížná, když v
Kremlu Brežněv nastoupil na místo Chruščova. Lomský musel dokazovat, že naše armáda je sama schopna
západní hranici bránit, že přítomnost Rusů není zde potřebná.
Žádné komentáře:
Okomentovat