Roku 2017 to bude přesně 200 let od doby, kdy se za záhadných okolností
objevily dva Staročeské rukopisy obsahující texty vztahující se k hrdinské české
minulosti. Pomine-li se(neméně významný) „první starý rukopis“ – píseň Vyšehradská, kterou
objevil roku 1816 Josef Linda, a Milostná píseň krále Václava objevenou roku
1819 J. W. Zimmermannem, jedná se tedy o nalezení Rukopisu
královedvorském (RK) a
Rukopisu zelenohorském.
V roce 1917 byl
objeven Rukopis královédvorský, o rok později Rukopis zelenohorský. Rukopis
Královédvorský byl datován do doby Václava II., tedy do 13. století, Rukopis
zelenohorský byl napsán v 9. století.
Už objevení obou
Rukopisů těsně za sebou bylo podezřelé, Rukopis zelenohorský jako první zpochybnil Josef Dobrovský v roce 1824,
za jeho autora označil Václava Hanku.
Proti Dobrovskému se postavila nová generace českých vědců, kteří Rukopisy
považovali za pravé. Byl to Josef Šafařík
a především František Palacký. Spory
postupně utichly. Znovu je v 50. letech 19. století začali zpochybňovat pražští
Němci.
Největší spory o
Rukopisy však vypukly v 80. letech, kdy pravost Rukopisů zpochybnil T. G. Masaryk. Došlo ke střetu dvou názorů, z
čehož nakonec profitoval Masaryk, který nakonec byl veřejností chápán jako
neohrožený bojovník proti lžím a pověrám, které v českém národě byly šířeny a
udržovány. Proti Masarykovi stáli Julius Grégr,
František Ladislav Rieger, Alois Pravoslav Trojan, Václav Vladivoj Tomek a
Martin Hattala, kteří publikovali články obhajující pravost Rukopisů. Ke
konečnému rozseknutí uzlu zdaleka nedošlo, i když veřejnost se přiklonila na
stranu Masarykovu. To po roce 1918 jistě
také výrazně přispělo k tatíčkovské popularitě
prvního československého prezidenta.
V
60. letech 20. století se Karel Krejčí, profesor Karlovy univerzity, snažil
dokázat pravost Rukopisů. Začalo zkoumání moderními metodami Kriminalistického
ústavu, ale výzkumy byly náhle zastaveny s odůvodněním, že otázka je dávno
vyřešená.
Chemici sice
oznámili, že složení inkoustu Rukopisů neodpovídá době ze které měly pocházet,
což znovu vyvolalo pochybnosti o charakteru takzvaných národních buditelů.
Pádné důkazy o jejich padělání doposud nejsou. I v současnosti řada vědců se
kloní k názoru, že jsou pravé, avšak snahy o nové prozkoumání pravosti Rukopisů
narážejí na zdánlivý nezájem, či vědomou snahu v kulturních otázkách české
středověké společnosti dále nepátrat, nechat závěry na Masarykovu mínění.
Otázka
Rukopisů tedy ani v současnosti nedává vědcům spát. Rádi by při příležitosti
výročí 200 let od jejich objevení je znovu prozkoumali novými metodami. Záležet
bude nejen na významných kulturních institucích, ale i na politické vůli
umožnit nové spory o českou minulost.
Žádné komentáře:
Okomentovat